Srpen 2023 – informace o činnosti prezidenta a viceprezidenta

Jestliže úvodní pasáž článku o naší činnosti v červenci věnoval viceprezident Jan Šnyrych dovolené, nelze ani článek o dění v srpnu zahájit jinak. Honza putoval po různých krásných částech České republiky, jistě se na mě nebude zlobit, když prozradím, že si užíval dovolenou v blízkosti Ohře a zavítal také do Podkrkonoší. Já jsem svoji hlavní část dovolené strávil v Německu, konkrétně na Rujáně. Tamní Baltské moře s teplotou krásných 18 stupňů a stále svěží vítr nevybízí k celodenní relaxaci na pláži a koupání, ale každý den jsme si jednou či dvakrát v moři zaplavali a pak raději rychle pokračovali v turistickém poznávání tamních zajímavých míst. Cestou z Rujany do Berlína, kde jsme se na jednu noc a půlden při návratu zastavili, jsme ve městě Stralsund narazili na z hlediska nevidomých velmi sympatický počin. Oba velké gotické kostely, které jsme navštívili, byly vybaveny velmi přehledným dřevěným hmatovým modelem, opatřeným i legendou v Braillově písmu. Díky modelům jsem si mohl mnohem lépe představit kostely sv. Marie i sv. Mikuláše; Zda podobný model mají i ve třetím tamním velkém kostele sv. Jakuba mi zůstalo utajeno, protože v době naší návštěvy byl kvůli probíhající rekonstrukci uzavřen.

Hmatové modely kostelů severoněmeckého města mi poslouží jako velmi dobrý můstek k informaci o probíhajících přípravách na vytvoření dalšího (tentokrát) bronzového modelu pražského Staroměstského náměstí, jehož iniciátorem a donátorem jsou členové Rotari klubu. Model Pražského hradu, jehož vznik rotariáni iniciovali a financovali, můžeme již několik let prohlížet na Slovanském ostrově.

Byli jsme dotazováni, jaké popisky by měl plánovaný model obsahovat, Braill, Latinku či obojí. Od začátku hájíme obecný postoj, že ideální je Braill i latinka, pokud to není z prostorových důvodů možné, pak reliéfní Latinka, ale písmena musí být hmatem rozpoznatelná. A pokud máme dát za SONS provedení modelu „zelenou“, musíme mít možnost zjistit, zda zvolená Latinka opravdu hmatem rozpoznatelná je, což není možné bez ukázky alespoň několika písmen, s parametry, které budou použity na samotném modelu. Budeme se snažit, aby výsledný model byl pro nevidomé co nejpoužitelnější.

Návrh zákona o asistenčních psech

Začátkem srpna jsme obdrželi v rámci zatím vnitřního připomínkového řízení Ministerstva práce a sociálních věcí úplně nový návrh zákona o asistenčních psech. Na čtvrtek 17. srpna, tedy přesně v době mojí dovolené, se k tomuto návrhu konal také kulatý stůl. Za SONS se jej zúčastnily ředitelka Střediska výcviku vodicích psů Lenka Kreidlová a také právnička Nicole Fryčová. Právě Nicole Fryčová po konzultacích s Vladimírem Krajíčkem za Klub držitelů vodicích psů a Lenkou Kreidlovou, s mojí zcela minimální supervizí na dálku, připravila naše připomínky.

Z nejpodstatnějších uveďme tyto:

• Podle návrhu by měl být z legislativy zcela vypuštěn pojem „vodicí pes“, nahrazen by byl asistenčním psem pro osoby se zrakovým postižením.
• Na příspěvek na asistenčního psa by měly nárok osoby s dalším zdravotním postižením, což by v důsledku mohlo znamenat, že počet dotovaných asistenčních psů vzroste natolik, že se vodicí pes stane pro úplně a prakticky nevidomé méně dostupný, protože příspěvek na jeho pořízení bude snížen.
• Vítáme zpřísnění pravidel pro výcvikové školy. Nicméně požadavek opakované kontrolní zkoušky souladnosti - jde o další zkoušku kromě zkoušky dovedností asistenčního psa, která zkouškám souladnosti předchází – považujeme za opatření až příliš zatěžující držitele vodicích psů; navíc je velkou otázkou, kdo a jak odborně by provedení takové zkoušky byl schopen garantovat.
• Návrh přináší novou agendu již tak přetíženým Lékařským posudkovým službám.
• Nejsme si jisti, zda je správné, aby na asistenční psy s výjimkou právě psů vodicích měly nárok osoby již od tří let; u dnešních vodicích psů je i v novém návrhu stanovena hranice 15 let, kterou považujeme za přiměřenou.

V dílčích připomínkách bych mohl ještě pokračovat, obecně se obáváme, aby nová úprava nepřinesla zhoršení dostupnosti vodicích psů pro úplně a prakticky nevidomé uživatele. Ale abych nevyjadřoval pouze negativní kritiku, za potřebnou a rozumnou považujeme úpravu přístupových práv asistenčních psů, která v zásadě říká, že asistenční psi mají přístup do všech veřejných prostor, pokud neexistuje nějaký zvláštní opodstatněný důvod pro jeho omezení.

Dalšího postupu přípravy předloženého návrhu se budeme snažit účastnit a ovlivňovat ji se záměrem zachování dostupnosti vodicích psů.

KKR v Liberci

Pod zkratkou KKR v SONS rozumíme Krajské koordinační rady, tedy orgány vytvořené ke koordinaci činností v jednotlivých krajích působících subjektů, které pracují ve prospěch zrakově postižených. Jde o všechny v kraji fungující odbočky SONS, krajské TyfloCentrum a krajské středisko Tyfloservisu. Ve středu 23. srpna jsem se zúčastnil KKR v Liberci, která byla zvláštní v tom, že na ní ukončil své působení ve funkci předsedy pan Pavel Paldus a jeho úloha byla zástupci odboček svěřena panu Jiřímu Pikešovi, kterému jednak gratuluji ke zvolení, hlavně však držím palce, aby se mu koordinace dařila.

Ke změně na pozici krajského koordinátora došlo i v Jihočeském kraji, kde Šarlotu Hambergerovou nahradil předseda mladé českobudějovické odbočky Marek Müller; v předchozí větě vyslovená přání patří i jemu.

Cestu do Libereckého kraje jsem využil k účasti na setkání oblastní rady jablonecké odbočky, kde jsme se oficiálně rozloučili s paní Janou Boudovou, tamní dlouholetou předsedkyní a zaměstnankyní; paní Boudová ze zdravotních důvodů svůj pracovní poměr k SONS skončila a na nejbližším oblastním shromáždění má v úmyslu ukončit i své působení ve funkci předsedkyně, věřím, že se jabloneckým podaří najít jejího nástupce či nástupkyni. Paní Boudové jsme na místě za její činnost pro SONS poděkovali, a to i formou drobných dárků a popřáli to nejdůležitější, hodně zdraví.

Projekt AiAiEyes

Projekt s tímto trochu recesisticky pojatým názvem pod sebou skrývá iniciativu několika studentů, zejména z pražského ČVÚT a Matfyzu, kteří mají chuť a nadšení do vývoje zajímavé aplikace pro nevidomé. Je určitě dobře, že se s jejich nápady obrátili na organizaci cílových uživatelů, kde se jim věnuje zejména Honza Šnyrych a Michal Jelínek, kteří se snaží vše usměrňovat tak, aby výsledná aplikace byla opravdu užitečná. Mělo by jít o aplikaci pro mobilní telefony, díky níž si bude moci zrakově postižený vyfotit nějaké předměty v domácnosti a zároveň k nim přiřadit vlastní popisek. Aplikace by pak měla vždy při dalším vyfocení věc rozpoznat a přečíst námi zapsaný či nahraný popisek. Výsledek by mohl být podobný jako při použití pomůcky PenFriend s tím rozdílem, že bychom nemuseli na předměty připevňovat štítky, při prvním přidělení popisku i při pozdějším rozeznání předmětu bychom jej pouze mobilem vyfotili. Držme palce, ať se aplikaci podaří dotáhnout do opravdu funkčního stavu!

A to je z článku za srpen ode mě vše, štafetu na září předávám Honzovi Šnyrychovi.

Luboš Zajíc