SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 7. část historie

SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 7. část historie

Evropská unie nevidomých a bariéry

Jak již bylo řečeno, spolek nevidomých a slabozrakých s působností na celém území ČR – tedy SONS – mimo jiné usiloval o úpravy veřejných prostranství, podmínek ve veřejné dopravě a o další, aby jejich užívání bylo co nejsamostatnější. Koncem devadesátých let byla tato aktivita již natolik systematická a zprofesionalizovaná, že vedla k prosazení do základní legislativy, tedy až do zákonů a jejich prováděcích předpisů, o technických předpisech ani nemluvě. Konkrétní zavádění v praxi bylo také popsáno. Zřejmě to probudilo zájem zrakově postižených v sousedních státech. Byl to pravděpodobně jeden z důvodů, proč se valná hromada Evropské unie nevidomých (EBU) konala v roce 1999 v Praze.

Nemohu si ani nyní odpustit historku, která situaci ilustruje – už poslední. Královský národní institut pro nevidomé (Royal National Institute of Blind People – RNIB) uzavřel koncem devadesátých let min. století neúspěšný projekt – vývoj podobných zařízení, jako už v té době u nás živelně se šířící dálkově aktivované akustické majáčky. O tento projekt, zkoušený v londýnském a pařížském metru, však projevili místní nevidomí ostentativní nezájem. Proč?

O zmíněném zařízení, vyvíjeném v RNIB, jsem věděl a samozřejmě mě zajímalo. Žádost SONS o poskytnutí vzorků ke zkouškám v ČR byla RNIB odmítnuta. Podařilo se získat funkční vzorky oklikou. A bylo hned jasné, proč tyto majáčky komunita zrakově postižených ani v Anglii, ani ve Francii nepřijala. Jejich majáček byl, na rozdíl od našeho, vlastně vysílačkou. Vysílal nepřetržitě do prostoru modulované infračervené paprsky. Nevidomý uživatel měl tedy u sebe přijímač, s nímž se otáčel tak dlouho, až signál majáku zachytil. Pak se vydal směrem k majáku – to už bylo stejné, jako u nás. Jenomže: Infrapaprsek se vzhledem ke své malé vlnové délce šířil přímočaře, takže byl přerušen jakoukoli překážkou mezi majákem a chodcem. Paprsek byl sám o sobě velmi úzký, takže nevidomý chodec snadno signál ztrácel, musel se zastavovat a „hledat“ signál mírným pootáčením. Ovládání přijímače v rukou chodce bylo poněkud složité. Tedy vše mírně řečeno velice nepohodlné. Hlasové informační fráze chyběly.

V souvislosti s organizačními přípravami valné hromady SBU navštívil Prahu vidící pracovník RNIB, který zmiňovaný projekt vedl. Na moji otázku, jak při vývoji majáčku spolupracovali s potenciálními nevidomými uživateli, mi odpověděl, že ne, že je s nimi špatná dohoda. A jsme u toho, kam vede neúčast uživatelské strany.

Pracovní skupina EBU pro vodicí psy a bariéry

Během valné hromady EBU jsme samozřejmě účastníkům, kteří měli zájem, předvedli „mluvící“ autobusy, stabilní akustické orientační majáky a již se rodící hmatová opatření v metru i na chodnících. Asi to byl důvod mého jmenování do tehdy nově koncipované pracovní skupinu EBU pro bariéry a vodicí psy. Předsedkyní byla jmenována velice aktivní nevidomá paní Allen Jill Kingová; dalších osm členů z různých evropských  států bylo rovněž nevidomých nebo slabozrakých – to byla novinka. Před zahájením práce skupiny paní Kingová několikrát navštívila Prahu a podrobně se seznámila s rozvíjejícím se českým systémem úprav prostředí pro zrakově postižené.

Výsledky práce skupiny během jejího čtyřletého funkčního období byly však chabé. Důvodů bylo několik. Tak alespoň ten zásadní: Ke konkrétním rozhodnutím skupiny o co usilovat pokud jde o bariéry, skupina dospěla. Hlavní tendencí byla iniciace předpisů v rámci EU, které by upravovaly a sjednocovaly povinnosti týkající se přístupnosti prostředí i pro zrakově postižené. Výsledek byl však nulový. Všechny tehdy touto komisí EBU oficiálně oslovené instituce se vyjádřily negativně, některé až vulgárně.

Přístup EU k problematice handicapovaných vůbec se změnil až v posledních letech, a to hlavně z iniciativy Evropského fóra zdravotně postižených (EDF). I do příslušných českých základních předpisů právě začíná implementace evropské směrnice o přístupnosti výrobků a služeb. Bude úspěšná iniciativa SONS, usilující o respektování specifických potřeb nevidomých a slabozrakých, aby zůstalo zachováno, čehož jsme již dosáhli?

Pokračování

Viktor Dudr