Rekondiční pobyt 2023 Pluhův Žďár

Rekondiční pobyt – Pluhův Žďár

Po roční pauze nás letos opět čekal rekondiční pobyt. Tentokrát jsme si vybrali rekreační areál nedaleko města Tábora. Vesnička nese název stejný jako zámek, který stojí v areálu - Pluhův Žďár. V neděli nás čekal příjezd do Pluhova Žďáru a společná večeře. Následovalo krátké představení a seznámení s penzionem a také seznámení navzájem, neboť jsme mezi sebou přivítali i dva účastníky, kteří za námi přijeli až ze Šumperské odbočky SONS. Na večer jsme se pak vypravili na krátkou poznávací procházku po okolí. Pondělí jsme zahájili zdravotní procházkou po Pluhově Žďáru a okolí, abychom také udělali něco pro své zdraví, neboť pohyb je v našem životě velice důležitý. Procházka vedla kolem zámku a až za vesnici do polí a luk. Odpoledne jsme pak navštívili sklárnu pana Košlera ve vesnici Vícemil nedaleko našeho penzionu. Pan Košler nám popovídal historii o sklářském řemesle a ukázal svojí dílnu. Po praktické ukázce si odvážlivci mohli zkusit vyrobit svojí vinutou perlu. Večer jsme měli společenský, neboť naše nejstarší účastnice paní Miluška Růžičková nedávno oslavila své devadesáté narozeniny a pak Mirek Matoušek své sedmdesáté narozeniny. V Úterý jsme se po snídani vypravili směrem na jihovýchod do moravských Versailles.  Tedy do Jaroměřic nad Rokytnou. Zde na nás čekala milá paní průvodkyně, která nám za pomocí výkladu zprostředkovala popis výstavních síní tohoto nádherného zámku. Leccos jsme si mohli také osahat, a když se dorazilo do většího sálu se skvělou akustikou, pustili se někteří účastníci zájezdu do nádherného zpěvu, který se nesl po klenbě tohoto sálu. Poté následovala obědová pauza, a protože nás ubytovatel vybavil  řízkem, sešli jsme se v zámeckých zahradách a při fontáně jsme poobědvali. Čas nám zbyl také na kafíčko a dortík v zámecké kavárně, kde jsou vytvářená tzv. chráněná místa  pro handicapované. Jako druhá část naší prohlídky byla zařazena návštěva kostela. Kostel sv. Markéty je od minulého roku přebarven na okrovou barvu (původně měl červený plášť) a za 110  mil. korun od Evropské unie došlo ke kompletní rekonstrukci. Zde nás uvítala sama paní kastelánka a mohli jsme si prohlédnout a osahat unikátní křtitelnici se svěcenou vodou symbolizující zápas dobra se zlem, a také zde muzikální část našeho zájezdu vydala nejeden pěkný ton ze svých hrdel. Pak se část naší skupiny odebrala do vyšších pater kostela, odkud se kromě zpěvu ozval naprosto unikátní zvuk varhan, neboť paní průvodkyně oplývala nejen darem slova ale i varhanickým uměním. A protože její bystrý sluch zachytil, že Ivančin hlas je pro kostel jako stvořený, mohli všichni návštěvníci zaslechnout úžasné Panis Angelikus neboli andělský chléb. Po bezpečné jízdě zpět na ubytování jsme si dali dvě partičky Quarda a poté asi hodinový lítý boj na téma Česko. Tým 1, jehož kapitánování se ujal Vašek. Zvítězil o jeden jediný bod, a proto ani tým číslo 2 neodcházel smutný spát.Středeční den jsme hned po snídani  zahájili soutěžní disciplínou - odvážlivci si dali klapky na oči a zkusili projít slalomem železných tyček a najít lavičku, kam Milan připravoval kelímek s vodou. A po jejím vypití, Milan zazvonil na zvonek, který byl umístěn v brance (kdysi jej instaloval pan Beneš se svým bratrem - oba potomci rodiny prezidenta Beneše). Časomíru bedlivě hlídala Jarmilka. Mezitím druhá skupina zkoušela s klapkami na očích rozeznat bankovky a mince, což pro některé vč. mě nebylo nijak jednoduché, po obídku jsme měli volno, tak si někteří dali šlofíka a někteří točené pivečko na baru. Ve 3 hodiny začala soutěž „Chcete být pralinionářem“, celkem soutěžily 3 týmy a nad otázkami se nejedna chytrá hlava zapotila i zasmála. Například při otázce: Který hmyz odlétá do teplých krajin na zimu?“ zazněla úvaha – „Vosa obecná to být nemůže, ta se musí držet ve své obci.“ A což teprve, když Vám číšník nalije „šutr“, to si nejeden pomyslel, že dostane kamenem po hlavě, či že bude muset pít Ferneta, ale on je to obyčejný Tuzemák. Po večeři nás pan Beneš vzal na nádvoří zámku a zajímavě povyprávěl o stavbě a rekonstrukci celého stavení a také o historii své rodiny.Čtvrtek byl opět výletní. Čekala nás návštěva provaznického muzea v Deštné, kde jsme se seznámili s výrobou provázků, příze a látek z konopí, juty či umělohmotných vláken. Toto muzeum přineslo také mnoho hmatných zážitků. Muzeum letectví bylo více o našich průvodcích, kteří předčítali popisky. Na závěr prohlídky byl puštěn 10 minutový dokument, z něhož si každý mohl poskládat obrázek o důležitosti letectví v našich končinách.  Poté jsme měli volno na návštěvu cukrárny či místní restaurace, kde prý vařili výbornou frankfurtskou polévku. Protože odpoledne zbylo dost volného času na hraní, pustili jsme se do odvetného zápasu v soutěži Česko. První tým pod vedení předsedkyně nasadil zpočátku zdrcující tempo. Avšak to trvalo jen do doby, než přišly nečekaně těžké otázky.  Takže nakonec druhý tým pod vedením Růženky Havlů skoro první tým převálcoval. Teprve u posledních otázek se prvně jmenovaný tým začal chytat, avšak otázek se již nedostávalo, a proto o vítězi bylo rozhodnuto.Po večeři nás čekalo předávání diplomů za orientační závod v chůzi s bílou holí, za soutěž chcete být „Pralinionářem“ či za celkový přístup k rekondici. Pak už jen závěrečné zhodnocení a oheň mohl vzplanout a buřty opečeny. K tomu samozřejmě nechybělo veselé zpívání a švitoření o zážitcích.