Přednáškový den

Pondělí 11. května 2026 bylo u nás plodné na přednášky a setkání.

V dopoledních hodinách jsme poskytli informace o naší činnosti skupině sociálních pracovnic z Nalžovického zámku, respektive „Domova Nalžovice.“

Nalžovický zámek je příspěvkovou organizací Středočeského kraje.

Organizace poskytuje celkem čtyři sociální služby:

– domov pro osoby se zdravotním postižením v Nalžovicích, Kamýku nad Vltavou a Příbrami

– chráněné bydlení v Příbrami a Příčovech

–  sociálně terapeutickou dílnu v Nalžovicích a Příbrami

–  týdenní stacionář v Kamýku nad Vltavou

Nalžovický zámek je zapojen do procesu transformace služby, což znamená, že se nechceme smířit se způsobem, jak byly dříve služby běžně v ústavech poskytovány. Začali jsme dělat změny. Změny takové, aby život člověka s postižením byl důstojný a respektoval jejich práva. Neustále na nich pracujeme a informujeme vás o nich v sekci Aktuálně, či na Facebooku.

(citace ze stránek)

Více informací zde: https://www.domov-nalzovice.cz/o-nas/

Dozvěděli jsme se, jak poměrně těžké je pracovat s klientkou se zrakovým postižením, která je ale ještě k tomu znevýhodněna mentálně. Problém je pak zejména komunikace, zjišťování potřeb a jejich naplnění. Poskytli jsme si vzájemně vhledy do přístupu k problematice z obou stran.

Návštěvnice si pak mohly vyzkoušet, „jaké je to nevidět.“ S klapkami na oči a různými záludnými úkoly jsme v průběhu let potrápili veřejnost na mnoha setkáních, ani tady to nešlo vynechat. Vynecháním zraku a snahou se třeba obsloužit při přípravě jídla se mnohým paradoxně oči otevřou. Musíme ale říct, že vždy se lidé přizpůsobí a činnosti zvládnou, což do té naší, mnohdy věčné tmy, vrhne trochu světla a těžké situace, které zdravotní znevýhodnění přináší se zdají jaksi lehčí.

Druhá přednáška toho dne byla komorní, jen s našimi členy a uživateli služeb. Zájemci si mohli za asistence naší předsedkyně, slečny Hlaváčkové, vyzkoušet práci s chytrou bílou holí We walk.

Vysvětlila, jak hůl pracuje ve spolupráci s telefonem. Zájemci si pak individuálně hůl osahali a okoukali její tlačítkové ovládání. Následovaly krátké procházky po areálu bývalé školy, kde sídlíme.

Na místě bylo nadšení z nového, ze stejného důvodu i nejistoty, což jsme vše dokázali rovnou na místě prokonzultovat. Shodli jsme se na tom, že každá novinka chce čas, a ne každý technologický pokrok vyhovuje všem. Ale důležité je, že se s těmito pomůckami můžeme osobně potkat, osahat si je, vyzkoušet a třeba i vypůjčit. A samozřejmě s nadějí hledíme do budoucnosti, která může přinést zase něco zcela nového a přístupnějšího.