Praha známá i neznámá

Na přelomu května a června jsme se vypravili na třídenní poznávací pobyt do Prahy. Přáli jsme si navštívit nejen známá místa otisknutá významně v historii naší země, ale chtěli jsme objevit i střípky Prahy schované tak trochu stranou švitořícímu davu turistů. Když se ohlédneme těch pár týdnů zpět, myslím, že můžeme říci, že se nám ta přání splnila. Sice to při počáteční cestě vlakem v jednu chvíli vypadalo, že pěšky bychom do Prahy snad i došli rychleji, ale pak nás i přes to nemalé zpoždění uvítalo hlavní město svým svižným tempem a ruchem. V den příjezdu jsme stihli navštívit letohrádek Kinských, kde se nachází Národopisné muzeum, a přilehlý park s lavičkami byl tím, co našim zmoženým nohám umožnilo nabrat sil. Odpočinuti do druhého dne jsme se pak vydali cestou doslova Královskou. Jedná se totiž o název historické trasy od Prašné brány až k Pražskému hradu, po které projížděli nastávající čeští králové ke korunovaci. Musíme se však přiznat, že jsme ty krále úplně celou cestu nenásledovali a občas jsme zabočili i postranními uličkami, a pak raději než na hrad, jsme se vydali na Petřín. A stálo to za to! Díky jednomu z těch odbočení jsme se například nečekaně ocitli kousek od Staroměstského náměstí v kulisách historického filmu, které chystal štáb pro natáčení. Navštívili jsme také Betlémskou kapli, která je známá tím, že v ní kázal ve své době mistr Jan Hus a zajímavá tím, že jako typická kaple příliš nevypadá. Na Karlově mostě jsme na chvíli splynuli s proudem turistů z různých koutů světa a na Malé Straně jsme nahlédli do tajů starých pověstí pražských a potkali pár strašidel (tedy v muzeu). A pak jsme definitivně sešli z Královské cesty a rozhodli jsme se, že po cestě na Petřín navštívíme chrám panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského, kde se nachází proslulá soška Pražského Jezulátka. Nutno dodat, že soška téměř splývá s bohatou výzdobou kostela a objevili jsme ji až tehdy, když už jsme si začali zoufat, že snad odejdeme s nepořízenou. Tečkou za celodenní procházkou Prahou byl výjezd lanovkou na Petřín a možnost návštěvy rozhledny nebo bludiště, či posezení v petřínských zahradách. Poslední den našeho výletu jsme mohli nahlédnout pod pokličku výroby zvukových knih nebo knih a časopisů v braillském tisku díky ochotě zaměstnanců knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana. Praha se pak s námi rozloučila prostřednictvím Václavského náměstí, které k ní neodmyslitelně také patří a které mimo jiné reprezentuje čilý velkoměstský ruch. A tak nás z toho spěchu velkoměsta kolíbavým rytmem odvezl vlak zpět domů. A i méně známá místa Prahy se nám stala známými.

Těšíme se na další cesty za poznáním.

                                                                                     Zuzana Kundelová