Poznávací pobyt Valtice 2018 (část 4.) - rozloučení s Valticemi

Rozloučení s Valticemi

Poslední den nás okouzlila unikátní zážitková prohlídka barokního divadla ve Valticích. Po zdárném zdolání náročnějších schodů jsme se ocitli v hledišti, kde jsme se tak trošku cítili, jako někdejší panstvo. Byli jsme usazeni na místa, kde byla dříve samotná knížecí lóže Liechtensteinů. Rázem se nám naskytla celá perspektivně namalovaná scéna s kulisami a orchestřištěm jako na dlaňi. Autentickou atmosféru pravého barokního divadla dotvářely i elektrické svíčky, které se mihotaly stejně tak jako ty opravdové dávno před staletími.

Na průsvitné oponě nám byl promítán film o historii a celkové rekonstrukci samotného divadla s funkční mašinérií. Původní divadlo vzniklo v roce 1790 u příležitosti slavnostní návštěvy císaře Leopolda II a přišlo Liechtensteiny v té době na 18 000 zlatých. Z historie víme, že Valtice bohužel neměly zrovna tu nejvýhodnější polohu. Díky válečným událostem a vlivem komunismu se z divadla dochavali pouze obvodové zdi. Za totality zde parkovaly dokonce i traktory. Dokážete si tedy představit kolik to stálo práce a také penízků vše znovu vybudovat. Obnova probíhala podle neúplných historických pramenů, dochovaných fotografií i podle vzorů jiných zámeckých divadel. Trvala 18 měsíců a stála přibližně 100 milionu korun. Architekti si dali velmi záležet aby vše přesně sedělo na centimetry, které navíc ještě přepočítávali z dříve používané jednotky míry z palců. Divadlo má vynikající akustiku a splňuje všechny provozní i bezpečnostní předpisy. Běžně se zde odehrávají různá představení. Ojedinělým tamním zážitkem, je jistě jedinečné Čtvero ročních období od Vivaldiho. Do divadla se vejde až 170 nadšených obdivovatelů. Po zajímavostmi nabitém filmu, který dopravázela i barokní hudba s ukázkou opery, jsme se přemístili na samotná prkna, co znamenají svět.  Na jevišti jsme se seznámili se soudobou divadelní technikou. Aktéři na něho vstupují prostřednictvím skrytých propadel. Většinou tak osm mašinistů se stará o výměnu kulis a dekorací. Všichni jsou perfektně sehraní a tak je výměna kulis vždy hotová doslova „v cuku letu“. Divadlo má zatím dvoje divadelní kulisy, umístěné po obou stranách stranách jeviště v šesti řadách. Jedny jsou situovány jako les, druhé jako sloupoví paláce se zadním prospektem oknem do zahrady. Všechny jsou dílem šikovných studentů DAMU v Praze. Na vlastní nožky jsme se také přesvědčili o čtyřprocentním sklonu jeviště. Odtančit na něm balet, to rozhodně není nic jednoduchého. Člověk je tvor velmi vynalézavý. Zjistili jsme a také si i zkusili, jak se dělají jevištní ruchové efekty větru, bouřky i deště. A potom, že poručit větru, dešti není v lidských silách. Moc se těšíme, až si do divadla zajdeme na nějaké představení, které nás ještě více vtáhne do dob minulých a pocítíme na vlastní kůži jak tyto prostory znovu ožívají. S divadlem jsme se rozloučili a opustili jsme ho tak trochu netradičně, přímo „tajnou chodbou“ z nejvrchnějšího patra. Ta sloužila pouze Liechtensteinům a tak jsme „cuby dub“ byli na zámeckém nádvoří a šli „omrknout“ ještě i jejich knížecí kapli. Usadili jsme do lavic překrásně zdobených intarziemi a zaposlouchali se do výkladu naší milé průvodkyně. Při tom jsme vnímali krásu interiéru tohoto pozoruhodného skvostu.  Hlavnímu oltáři kaple vévodí obraz s motivem klanění pastyřů při narození Krista. Celá kaple je překrásně zdobená. V její klenbě se nachází ručně malováná freska od Antonia Beduzziho, která nám znázorňuje pohled do nebes. Samotní Liechtensteinové byli Bohu velmi oddáni. Kníže Josef Jan Adam, měl proto ve svých komnatách dokonce i vchod do privátní oratoře aby nebyl při svých modlitbách ničím rušen.

Pobyt jsme zakončili ve voňavé bylinkové zahrádce ukrývající se za hradbami zámku. Zahrada navazuje na dávnou tradici ze 17 století. Tehdy, zde byla léčivá zahrádka řádu Milosrdných bratří a později ve 20. století také užitková zahrada sloužící pro zámeckou kuchyň. S průvodkyní Ing. Věrou Ždárskou jsme se vydali prozkoumávat záhony různých bylin, jak léčivých tak i třeba mýtu a legend, barvířských, afrodiziakálních apod.. Jedna legenda praví, že královna ze Sáby okouzlila krále šalamouna, nejen svou inteligencí ale i vůní. Při příchodu do Jeruzaléma své tělo natřela olejem ze skořice a netřeba již dodávat, že král Šalamoun jí nedokázal odolat. Vanilka či máta jsou prý také úžasná afrodiziaka. Jako příjemné osvěžení na nás čekala ochutnávka výluhů z růže, řepíku, pelargonie vonné a také vynikající čaj. Z aromaterapie jsme si na památku odnesli námi namíchaný osobní parfém tvořený z mandlového, makademiového a meruňkového oleje smíchaného s vonnými essencemi od firmy Sallos nebo masážní olejíček. Návštěvu zahrádky jsme zakončili nákupem zajímavých rostlin, které nám budou zdejší pobyt po dlouhý čas připomínat.

Byl to opravdu zážitky nabitý program ale nezbývalo nám už nic jiného než se s Valticemi – krásným městečkem provoněným vínem rozloučit. A tak tedy podobně jako kdysi Petr Bezruč „Zdrávy buďte Valtice, vinorodá to země!“