Poznávací pobyt Valtice 2018 (část 3.) - poznávání krás Lednice

Ve středu jsme zavítali do muzea Lednice dávná. Expozice v něm nás přenesla do období první republiky. Prostředí muzea má velmi autentický charakter. Nedaleko pokladny je umístěn vtipně nápis: Že žebrota je na tomto místě povolena jen v pátek! V prostorách muzea jsme nakoukli do tehdejšího plně vybaveného holičství, kde starali nejen o úpravu pánského zevnějšku ale také o účesy zdejších dam. Těm se za pomocí horké kulmy ondulovaly jejich hlavinky podle vzoru tehdejší módy aby vypadaly jako herečky z filmového plátna. Z desatera dámské elegance, jsme se poučili např. o tom, že se ženy mají při výběru svého outfitu radit s mužem. Muži jsou prý nejvyšší instancí v otázkách dámské módy. I když módě příliš nerozumí, lichotí mu, že ženě záleží na jeho úsudku. Radí neradit se s přítelkyněmi o tom, co si ženy vyhlédly. Netřeba jistě dodávat proč. Nemají se pěstovat ani módní výstřelky. Není to totiž praktické, přehnaná moderna má vždycky jepičí život a co potom s takovou toaletou! A za druhé, nápadnost není pro skutečnou dámu! Nakoukli jsme také do četnické stanice, kavárny, modiství i třeba biografu. Z plakátů jsme se dozvěděli jsme, že v té době byla hrána nejhranější česká veselohra s Hugo Haasem, Ať žije neboštík. Populární byly také filmy U pokladny stál s Vlastou Burianem, či Vandiny Trampoty s Věrou Ferbasovou. Mnoho z nás si krásně zavzpomínalo u vystaveného dobového kočárku. Průvodkyní nám byla sama majitelka paní Marie Létalová, která toto období přímo zbožňuje. Je vášnivou sběratelkou všemožných předmětů této doby. Za její asistence jsme si vyzkoušeli spoustu klobouků, kabelek, střevíčků, jemných rukaviček, kožešinový šál z polární lišky, čelenky, boa atd. bez kterých bych vzhled tehdejších dam, nebyl nikdy úplný a dokonalý. V muzeu je připravený také foto koutek s mnoha doplňky, ve kterém jsme se také pěkně vyřádili. To vše za tónů dobové hudby linoucí se z gramofonu, která nás ještě více vtáhla do období tatíčka Masaryka.

Po obědě jsme si rozhodně nemohli nechat ujít samotný klenot mezi zámky a navštívili jsme okruh, který nám přiblížil reprezentační prostory zámku Lednice.  Prohlídku letního Liechteinsteinského sídla imitujícího tudorovskou gotiku jsme započali ve vstupní hale, kde se nachází samonosné, dřevěné schodiště. Před dávnými časy se nad ním nalézalo 11 portrétů předků, z nich zbyly pouze tři. Strop zde zdobí velký třípatrový lustr se 116 rameny, zavěšený ve výšce 15 metrů a vážící 690 kg. Prošli jsme také loveckým salónkem se spoustou exotických trofejí. Obdivovali jsme krásnou koupelnu z 19 století s mramorovou vanou. Její napouštění trvalo 9 hodin. Vleze se do ní voda o objemu 1200 l nebo také 5 sličných průvodkyň. Pokračovali jsme do ložnice kněžny Františky, kde se nachází empírová postel se zvířecíma nožkama i kopie psacího stolu císařovny Sissi. V aristokratických kruzích bylo velmi moderní mít na svém panství něco z orientálních zemích. V zámku proto nechybí Čínský pokoj s unikátním stolkem na ruční práce, vykládaný perletí a v Čínském kabinetu najdeme ručně malované tapety. Do středověku nás vrátil Rytířský sál jehož zdi zdobí zbroje měřící 153 cm a vážící 36 kg. V tamní zámecké jídelně mohlo panstvo rozdělat stůl dokonce po celé délce místnosti. V rozích místnosti jsou umístěny etažéry s cínovým nádobím. Nejznámější místností zámku je beze sporu knihovna. V ní se nachází překrásně vyřezávané schodiště. Vyrobeno je z jednoho kusu dřeva a nenajdete v něm jediný hřebík. V jeho zákoutích jsme hledali vyřezávanou žabku, mloka a ptáčka. Nade dveřmi knihovny je Křídlový oltář ze slonoviny a palisandru s rodokmenem Ježíše Krista ze 16 století, který používali Liechteinsteini při svých cestách. V tyrkysovém sále visí obraz těhotné Sydonie Alžběty hraběnky ze Salmu s pigmejem po svém boku. Bylo velmi ojedinělé se nechat namalovat v požehnaném stavu. Za svůj život porodila 24 dětí, z toho se dospělosti dožilo jen 9. Sama se dožila úctyhodných 65 let. Poslední navštívenou místností byl oslňující Modrý taneční sál s unikátním kazetovým stropem z lipového dřeva. Každá kosočtvercová kazeta je jedečná, žádný motiv se zde neopakuje. V místností dominuje obraz Persea a Andromedy. Povídá se o něm i následující příběh. Alois Josef II z Lichteinsteina byl velký obdivovatel tohoto obrazu respektive něžnějšího pohlaví na něm zobrazeném. Jeho neustálé „okukování“ půvabů „hambaté“ Andromedy se však nelíbilo jeho žárlivé ženě Františce. Alois si nechtěl svou milovanou choť rozhněvat a tak pro klid manželství umístil sofa opačným směrem. Jenže byl to „lišák“ tuze mazaný, nad krásný mramorový krb si nechal umístit benátské zrcadlo v jehož odraze stále mohl pozorovat Andromedu. Ze sálu jsme vyšli ven na terasu, kde jsme mohli ještě obdivovat venkovní část tohoto pohádkového zámku, pyšnícího se nádherným interiérem i mobilitářem. Okolní přírodní scenérie spolu s romantickými salety a sedmset letou historií rodu Liechtensteinů, která na člověka dýchá snad při každém kroku spolu vytváří v Lednici nezaměnitelné genius loci, kterému jen málo kdo, dokáže odolat. Tak co, že by jsme se zde zastavili i do třetice?

Poslední večer nám v penzionku zpříjemnila muzikoterapie, připravená paní Lucií Hodonskou. I když naše plány trošku hatil déšť. Přece jen jsme si zabubnovali na djembe, tak až se náš penzionek otřásal v základech. Zaposlouchali se do zvuků tajuplného australského domorodého nástroje didgeridoo, šamanského bubnu i kouzelných tibetských misek. Blahodárný vliv muzikoterapie na náš organismus jsme nakonec ještě podpořili příjemně osvěžujícím nočním koupáním při svitu měsíce. Jen bazénové schůdky si s námi ještě trochu zahrály „laškovanou“ aneb vylezu a zase zalezu...