Povídání na KVĚTEN

Publikováno 29.04.2021 16:51 Odbočka Semily


Obrázek

Máj, máj, máj, poženeme kozičky v háj .....

 

Ještě v nás doznívají hluboké dojmy noci filipo-jakubské, která přešla v noc májovou. Ale těch májových nocí bude ještě jedenatřicet, ale 1. Máj je lásky čas a ne nějaký únorový den. Jeden z našich největších básníků o něm zpíval a já často si opakuji jeho verše, které o mnoho let předběhly dobu, a proto to neměl lehké.  Bývalo a dosud ještě u nás někde je zvykem stavět na 1. Máje pěkný, vysoký májový strom, nejčastěji břízu či jedli (těch je teď málo, neboť se léta nesázely) pěkně ozdobenou. Říká se jim „máje“. Bylo zvykem je stavět časně ráno, přede dnem, aby, až se rozední, se všichni šli zvědavě podívat na tu krásu. A máje se hlídaly, aby je někdo cizí nezcizil. Hoj, to byla sláva! A se zpěvem se obcházela obec, volil se „král máje“ a k němu „královna máje“. Možná, že si někteří na to ještě vzpomínáte! A pak už rozkvetly šeříky a krásně voněly!  Však jsme jimi kdysi vítali naše osvoboditele a bylo to tehdy jedno, zda v Plzni či v Praze. Prostě kdekoliv. Proto mi vždycky velmi vadilo, když jsme zapomínali v dalších letech na některé z těch mladých chlapců, kteří u nás položili životy za životy naše. A velmi mi to vadí i dneska! Kdy už se zapomínat nemusí! Nebo snad ano? Brrr… To jsem se lekl!

To už máme třetinu května za sebou, pole jsou krásně zelená (někde dnes i žlutá, aby někteří z nás hodně vydělávali – no, snad se to tradicí nestane!) a my se třeseme, aby ledoví muži – Pankrác, Servác a Bonifác – nesežehli svými pozdními mrazíky tu krásu květů ovocných stromů a také budoucí úrodu ovoce. Říká se, že Žofie jim zatopí, ale leckdy i na její svátek bývá velmi chladno. Ale když rozkvetou jasmíny, tedy pustoryly, a vůně se rozprostře krajem, jsou májové dny a noci krásné a občas z rozkvetlých jasmínů bývá slyšet dívčí vzdech. Ještě dnes leckde obcházejí „královničky“ na pondělí svatodušní obec a přírodu, ve které čistí studánky, což mohly provozovat kdysi jen čisté a nevinné dívky (snad ještě pohanský zvyk) a okraje studánky obložily na důkaz toho vyčistění pak zelenými věnečky z brusinkových lístků. Někdy se ještě dnes přinášejí oběti pramenům, potokům i studánkám a ty nádherné vodní zdroje se uctívají. Ne nadarmo, vždyť čistá voda je dnes v krajině vzácná a tolik, tolik potřebná! A od potoků a z hájů se ozývají žluvy a také kukačky, které nám počítají léta, co nám ještě zbývají. Vůbec, máj je plný ptačího zpěvu, kterým si ptáci označují své rajony k žití. Ani ptáci nejsou volní a musí respektovat své druhy, aby se všichni uživili. Jak moudrá je příroda a nemoudrý člověk, který si myslí, že nemusí myslet na druhé. Ještě koncem května bývá druhý vpád chladného vzduchu ze severu, říkáme tomu „malí zmrzlí muži“ a někdy dovedou hospodáře nepěkně potrápit. Ale pak přijdou krásné dny, a když to dobře dopadne, počasí vydrží až do Medarda! Budiž požehnán květen se svými zelenými háji, vůní šeříku a „jasmínu“ i bílých karafiátů na zahradách a šípkových růží na mezích a stráních, a se svým sluníčkem, deštíčkem i chladem i bělostným měsíčkem, co mnoho vidí a nepoví!

A poučení? Mějte na paměti, že volnost slova v parlamentu dává řečníkům příležitost, aby se blamovali, jak chtějí! Jo, jo, je to někdy s nimi těžké!

Moc a moc hezký květen, po staru máj! Oba dva názvy jsou krásné!

Váš Václav Zieglerů