PELHŘIMOV

Naše putování křížem krážem Pelhřimovem začalo hned po ránu, byli jsme patřičně svěží a odpočatí, výstupem na vyhlídkovou věž kostela svatého Bartoloměje. Ale Pamětní list jsme si neodnesli, protože jsme nevynesli na ochoz Rózu a Rézu. Veselí obyvatelé Pelhřimova si touto atrakcí upomínají dennodenní povinnost hlásného na této věži, který takto nosil své kozenky po 135 schodech na pastvu.

Dalších 50 schodů tam a nazpět jsme absolvovali ve středověkém sklepení purkrabského domu, kde jsme se procházeli mezi replikami nadpřirozených bytostí, které se v okolí Pelhřimova skutečně vyskytují nebo vyskytovaly. On třeba takový Rarášek, velikosti dospělého muže je dnes ohrožený druh, který obývá malé jeskyně. Do volné přírody vybíhá jen za potravou. Jeho pracovní doba je převážně v noci, pokud ho potkáte ve volné přírodě, dělejte že ho nevidíte, a jděte svou cestou.

Dalších 30 schodů nás čekalo v expozici Zlaté české ručičky, kde otočit list na obřím stolním kalendáři museli dvá lidé, ze 40 000 zrníček barevné rýže byl vytvořen obraz Mona Lisa a také jsme se pomuckali s 3,5 m plyšákem Kukym a své místo tady má světový unikát - 80 staveb ze sirek.

Před schody jsme neunikli ani na obědě, kde jsme jich museli zdolat taky kolem 30.

Dalších 101 schodů jsme šlapali v Bráně Dolní, neboli Jihlavské, kde má sídlo Muzeum rekordů a kuriozit. Do pátého patra jsme museli vystoupat, pokud jsme chtěli uzřít to největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší českých a světových rekordmanů.

Schodů jsme byli ušetřeni jenom v Síní Lipských, která vznikla k poctě slavným rodákům z Pelhřimova, rodu Lipských. Nejznámější z této rodiny jsou režisér Oldřich Lipský a jeho bratr herec Lubomír Lipský. Nás nejvíce zaujaly interaktivní filmové ukázky a absence schodů :-).