Nebylo nás pět, aneb Rekondiční pobyt v Ostružné
Publikováno
08.09.2015 20:13
Odbočka Olomouc
Nebylo nás pět, ale 26 lidí, členů SONS a průvodců. Těchto 26 lidí využilo nabídky Oblastní odbočky SONS Olomouc
na rekondiční pobyt v Ostružné.
Tato akce se konala ve dnech 16. – 23. srpna 2015.
Cesta tam byla pohodová i přes nutnost v Zábřehu vyměnit kvůli výluce vlak za autobus.
Vždyť jsme cestovali do Jeseníků. A Jeseníky s podhůřím jsou horským rájem s mnoha přírodními a
technickými poklady. Jsou považovány za nejkrásnější české hory.
Ostružná je horská obec, ležící 1 km od Ramzovského sedla a je největším střediskem cestovního ruchu. Obec je tvořena místními částmi Petříkov a Ramzová.
V Ostružné jsme byli ubytovaní v areálu horského hotelu Skiland, kde jsme měli k dispozici
dvoulúžkové pokoje s příslušenstvím.
Po ubytování jsme se sešli v klubovně, kde jsme se vzájemně představili a byl nám sdělen program
pobytu. Byli jsme rozděleni do skupin A a B. Toto rozdělení bylo kvůli dopoledním programům.
Skupiny se střídali na trénink paměti a cvičení, které probíhalo v tělocvičně nebo v bazénu.
Měli jsme zajištěny snídaně formou švédských stolů a večeře. Organizace podávání večeří se pro
personál ukázal občas jako poněkud komplikovaný, protože jsme si vybírali ze tří jídel a kromě naší
skupiny bylo podáváno jídlo dalším ubytovaným.
Překvapily mě hodiny tréninku paměti, který vedla Maruška Kebrdlová. Moc se mě to líbilo. I když
jsem se ve skupině A ocitla mezi lidmi, které jsem neznala, moc se mě s nimi líbilo. Byli to zajímaví
lidé, moudří, příjemní a vždy s podanou rukou k pomoci. Mám je moc ráda, i když už teď je nemám
nablízku.
Rovněž cvičení s Jindřiškou Dvorskou bylo pohlazením na duši. Je to člověk, který dal nám všem tolik
lásky a dodal energii. Nezapomenutelné pro nás bylo cvičení v bazénu. Hlavně koníček. Co to bylo?
No sezení na žížale jako na koníku a pohybování se pomocí nohou. Takyjsme si přáli aspoň ještě
jednou cvičení v bazénu. A Jindřiška nám přání splnila.
Ve středu jsme tyto aktivity měli vyměněny za návštěvu Expozice hudebních nástrojů. Tato expozice
je umístěna v areálu hotelu Skiland.
Expozice obsahovala 600 hudebních nástrojů z celého světa. Nástroje jsou stále doplňovány.
Průvodce uměl hrát na několik nástrojů a my si s nim zazpívali tři písničky. Byl to úžasně strávený čas.
A hlavně vyprávění průvodce o hudebních nástrojích a jejich původu je nezapomenutelné. Nádherný
člověk, co opravdu umí.
Potom následovala beseda s členem Horské služby z Ramzové. Vždy jsem obdivovala lidi, kteří
zachraňují lidské životy s nasazením svého. Mohli jsme hmatem poznat pomůcky, které využívají při
záchranné činnosti. Bylo to velmi poučné a člověk se dostal blíž k této práci záchranářů. Obdivuji
jejich nezištné dobrovolnictví. Jsou to lidé, kteří práci dělají srdcem Při práci pro lidi to ani jinak nejde.
Dalším krásným místem v Jeseníkách je obec Branná. Vydaly se do Branné dvě skupiny. Jedna jela
autobusem. Druhá se vydala krásným přírodním prostředím z Ostružné do Branné pěšky. Počasí bylo
nádherné a cesta lesem pohodově ubíhala.
Branná je horská obec ležící nad stejnojmennou řekou v Hanušovické vrchovině. Svojí polohou se
řadí mezi nejlepší střediska turistiky. Kolem roku 1282 byl postaven vysoko nad údolím říčky Branná
na skalnatém ostrohu hrad Kolnštejn. Jeho zachovalé zbytky jsou zakryty ze severu rozsáhlejším
objektem , jímž je renesanční zámek. Je to jeden z nejvýše položených zámků v českých zemích
vůbec. Poblíž zámku je zajímavá stavba kostela Sv. Michala. Zpět jsme jeli všichni autobusem.
Další úžasnou akcí byla návštěva Ramzovského sedla skupinou 10 lidí a psem Denym.
Ramzová se nachází v Ramzovském sedle a je součástí obce Ostružná. Nachází se zde lyžařský areál
Ramzová. V areálu je čtyřsedačková lanovka Ramzová-Čerňavaa dvousedačková lanovka Čerňava-
Šerák. Tímto způsobem jsme se dostali na Šerák ve výši 1351 m n.m. Výhled stál za to. V Jiřího chatě
při kávě jsme měli krásný výhled na druhou stranu Šeráku. Lanovkou jsme sjeli na Čerňavu a odtud
jsme šli opět krásnou lesní cestou prosvětlovanou přes větve stromů sluníčkem, stále s kopce do
Ostružné.
Petříkov- jeho návštěva pro mě hodně znamenala. Petříkov je osadou Ostružné. Je velice oblíbenou
částí této oblasti. Cesta vede do kopce a na vrcholu pokračuje okolo ohradníku ve kterém se pásly býci. V Dalším ohradníku byly ovce. Pak s kopce dolů , přes most a jsme v malebném Petříkově. Kdo
zde někdy byl, jeho návštěvu si nenechá opět ujít.
Jeden celý den jsme věnovali městu Jeseník.
Město Jeseník je slezské lázeňské okresní město v Olomouckém kraji. Leží na soutoku řek Bělé a
Stařič na rozhraní Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor. V okolí lázní se nachází řada pramenů.
Zážitkem je Priessnitzova stezka.
Trasa stezky má okruh 7 km. My byli na začátku, kde stezka začíná úvodním informačním panelem.
Po seznámení se s informacemi o této stezce jsme vystoupali k 12 posilovacím strojům na cvičení.
Vyzkoušeli jsme si je postupně. Bavilo nás to. Těšila jsem se na ozdravovací kůru nohou a rukou, která
spočívá ve využívání studené vody 8-15 stupňů. Tuto vodoléčbu zavedl Vincenz Priessnitz. Spočívalo
to v tom, že jsme v této ledové vodě chodili po kolena. Správně se má chodit čapím krokem, což jsme
v tu chvíli nevěděli. Pak jsme pokračovali v chůzi po kamenech ve studené vodě po kotníky. A do
třetice se dalo sedět s končetinami po kolena ve vodě. Vše jsem vyzkoušela a určitě to má vliv na
zdraví.
Chtělo by tím procházet častěji. Volně jsme se vraceli na začátek stezky. Otevřel se nám svah louky,
zalité sluncem a nahoře stavba z bílých kamenů, jako menší brána. Později jsme se dozvěděli, že je to
Sluneční louka a nahoře Sluneční brána. Na chodníku se objevila barvou nastříkaná chodidla. U cesty
stál stojan s nordicwallkingovými holemi. Usoudili jsme, že stopy jsou pomůckou pro zkoušení chůze
s těmito holemi.
Dalším skvostem bylo Priessnitzovo sanatorium z let 1909 – 1910. Je to třípatrová budova postavená
v novobarokním stylu. Nahoře ve výši 25 metrů je lázeňská vyhlídka. Pro pohled na panorama
Jeseníků jsme výtahem a po 57 schodech shlédli opravdu nádherné vrcholy Jeseníků. Bylo možné
shlédnout Šerák 1351 m s Obřími skalami. Zlatý chlum a také jsme se od průvodce dozvěděli, že
existují tři Pradědy. No ten nejvyšší 1491 m je i nejvyšší horou Jeseníků. Nahoře nás ochlazoval
studený severák. Ale nikomu to nevadilo. Obcházeli jsme vyhlídku dokola. Hory přecházeli v údolí ,
které umožňovalo pohled na polskou krajinu. Taky jsme shora viděli část Priesnitssova parku. Svítilo
sluníčko a tak výhled z vyhlídky byl romantický a člověk načerpal tolik energie a mohl pomyslně
obejmou panorama Jeseníků. Z vyhlídky byla vidět zahrada, kam si chodí lidé lehnout, protože je tam
zlom zemských desek a je tam vyzařována energie, obsahující sodík a ještě další prvky vhodné pro
lidský organismus. Priessnitzovo sanatorium jsme si také prohlédli. Stálo to za to. Maruška nás
v tomto domě nasměrovala na galerii VIP lidí, kteří se zde léčili. Bylo příjemné si ve zdejší kavárně
vypít šálek kávy a dát si zákusek.
Ještě jsme se vydali do Priessnitzova muzea.
Muzeum, jeho expozice byla zřízena k 200. výročínarození Vincenze Priessnitze.
Vincenz Priessnitz 1799 – 1851 pocházel z prostých poměrů, předurčen stát se hospodářem na rodném statku. V 16 letech po oslepnutí otce a úmrtí bratra se stalhlavou rodiny. Měl přirozenou
inteligenci, pozorovací talent. Byl vyjímečnou osobností, samoukem. Měl rád přírodu. Pozorováním
přírody a pozorováním přírodních jevů získával zkušenosti, které využíval ve prospěch svého zdraví.
Vážný úraz si vyléčil pouhou vodou. Pomohl tímto způsobem mnoha lidem. Stal se zakladatelem
vodoléčby a vybudoval jeden z prvních vodoléčebných ústavů. Jeho metody se praktikují dodnes.
K léčení se využívají četné přírodní prameny a příznivé klimatické poměry Jesenické přírody.
;Večery jsme trávili v klubovně, kde se hráli hry a někteří chodili trénovat bowling. Hodně se jim
dařilo.
Měli jsme besedu s manžely Macháčkovými z Prahy, kteří se zúčastnili mistrovství světa v bowlingu
v Soulu. Kromě zajímavého vyprávění jsme si mohli vzít do rukou zlatou a bronzovou medaili, které v
Soulu získala paní Macháčková. Beseda byla zajímavá a poprvé jsem držela v rukou zlatou medaili i bronzovou z takového významného sportovního dění. Byl to zvláštní pocit.
Honza Příborský měl přednášku o aktivitách zrakově postižených.
Zajímavého koníčka má Pepa Balák a to, že je v klubu radioamatérů. Vyprávění bylo velice zajímavé
Veselé vyprávění bylo Ládi Bednáře o jeho koníčku, což je sbírání podpisů různých osobností
politického a kulturního života.
V sobotu byl táborák. Jindřiška Dvorská nám hrála na kytaru a krásně zpívala. Občas jsme se přidali i
my, pokud jsme neokusovali opečený špekáček. Pak jsme přešli do klubovny a rozloučením ukončili
pobyt v nádherných Jeseníkách.
v neděli 23.8.2015 už jsme měli poslední povinnost a to dojet domů.
Co k tomu dodat. Bylo to nádherné soužití s jesenickou přírodou, která je plná přírodních krás.
Takové akce jsou i o setkání člověka s člověkem. Je to poznání, které jsme si určitě odváželi jako dar
do svých domovů. V kufru to nezabralo žádné místo. A v srdíčku je to dobře uloženo, bez mříží, bez
klíče. Všem patří dík
Pro Jindřišku: která nás měla bez výjimky ráda.
Byl tu ten člověk, co dobré srdce měl
kus z něho daroval a pak tiše odešel.
Byl tu ten člověk co lásku nosí,
slzy utírá smutek kosí.
Mějme se rádi a to je štěstí, my sejdeme se na rozcestí
a půjdem ruku v ruce dál svému štěstí vstříc
a za to životu dík.
Tak skončil další hezký příběh, který napsal sám život.
Eva zatloukalová
na rekondiční pobyt v Ostružné.
Tato akce se konala ve dnech 16. – 23. srpna 2015.
Cesta tam byla pohodová i přes nutnost v Zábřehu vyměnit kvůli výluce vlak za autobus.
Vždyť jsme cestovali do Jeseníků. A Jeseníky s podhůřím jsou horským rájem s mnoha přírodními a
technickými poklady. Jsou považovány za nejkrásnější české hory.
Ostružná je horská obec, ležící 1 km od Ramzovského sedla a je největším střediskem cestovního ruchu. Obec je tvořena místními částmi Petříkov a Ramzová.
V Ostružné jsme byli ubytovaní v areálu horského hotelu Skiland, kde jsme měli k dispozici
dvoulúžkové pokoje s příslušenstvím.
Po ubytování jsme se sešli v klubovně, kde jsme se vzájemně představili a byl nám sdělen program
pobytu. Byli jsme rozděleni do skupin A a B. Toto rozdělení bylo kvůli dopoledním programům.
Skupiny se střídali na trénink paměti a cvičení, které probíhalo v tělocvičně nebo v bazénu.
Měli jsme zajištěny snídaně formou švédských stolů a večeře. Organizace podávání večeří se pro
personál ukázal občas jako poněkud komplikovaný, protože jsme si vybírali ze tří jídel a kromě naší
skupiny bylo podáváno jídlo dalším ubytovaným.
Překvapily mě hodiny tréninku paměti, který vedla Maruška Kebrdlová. Moc se mě to líbilo. I když
jsem se ve skupině A ocitla mezi lidmi, které jsem neznala, moc se mě s nimi líbilo. Byli to zajímaví
lidé, moudří, příjemní a vždy s podanou rukou k pomoci. Mám je moc ráda, i když už teď je nemám
nablízku.
Rovněž cvičení s Jindřiškou Dvorskou bylo pohlazením na duši. Je to člověk, který dal nám všem tolik
lásky a dodal energii. Nezapomenutelné pro nás bylo cvičení v bazénu. Hlavně koníček. Co to bylo?
No sezení na žížale jako na koníku a pohybování se pomocí nohou. Takyjsme si přáli aspoň ještě
jednou cvičení v bazénu. A Jindřiška nám přání splnila.
Ve středu jsme tyto aktivity měli vyměněny za návštěvu Expozice hudebních nástrojů. Tato expozice
je umístěna v areálu hotelu Skiland.
Expozice obsahovala 600 hudebních nástrojů z celého světa. Nástroje jsou stále doplňovány.
Průvodce uměl hrát na několik nástrojů a my si s nim zazpívali tři písničky. Byl to úžasně strávený čas.
A hlavně vyprávění průvodce o hudebních nástrojích a jejich původu je nezapomenutelné. Nádherný
člověk, co opravdu umí.
Potom následovala beseda s členem Horské služby z Ramzové. Vždy jsem obdivovala lidi, kteří
zachraňují lidské životy s nasazením svého. Mohli jsme hmatem poznat pomůcky, které využívají při
záchranné činnosti. Bylo to velmi poučné a člověk se dostal blíž k této práci záchranářů. Obdivuji
jejich nezištné dobrovolnictví. Jsou to lidé, kteří práci dělají srdcem Při práci pro lidi to ani jinak nejde.
Dalším krásným místem v Jeseníkách je obec Branná. Vydaly se do Branné dvě skupiny. Jedna jela
autobusem. Druhá se vydala krásným přírodním prostředím z Ostružné do Branné pěšky. Počasí bylo
nádherné a cesta lesem pohodově ubíhala.
Branná je horská obec ležící nad stejnojmennou řekou v Hanušovické vrchovině. Svojí polohou se
řadí mezi nejlepší střediska turistiky. Kolem roku 1282 byl postaven vysoko nad údolím říčky Branná
na skalnatém ostrohu hrad Kolnštejn. Jeho zachovalé zbytky jsou zakryty ze severu rozsáhlejším
objektem , jímž je renesanční zámek. Je to jeden z nejvýše položených zámků v českých zemích
vůbec. Poblíž zámku je zajímavá stavba kostela Sv. Michala. Zpět jsme jeli všichni autobusem.
Další úžasnou akcí byla návštěva Ramzovského sedla skupinou 10 lidí a psem Denym.
Ramzová se nachází v Ramzovském sedle a je součástí obce Ostružná. Nachází se zde lyžařský areál
Ramzová. V areálu je čtyřsedačková lanovka Ramzová-Čerňavaa dvousedačková lanovka Čerňava-
Šerák. Tímto způsobem jsme se dostali na Šerák ve výši 1351 m n.m. Výhled stál za to. V Jiřího chatě
při kávě jsme měli krásný výhled na druhou stranu Šeráku. Lanovkou jsme sjeli na Čerňavu a odtud
jsme šli opět krásnou lesní cestou prosvětlovanou přes větve stromů sluníčkem, stále s kopce do
Ostružné.
Petříkov- jeho návštěva pro mě hodně znamenala. Petříkov je osadou Ostružné. Je velice oblíbenou
částí této oblasti. Cesta vede do kopce a na vrcholu pokračuje okolo ohradníku ve kterém se pásly býci. V Dalším ohradníku byly ovce. Pak s kopce dolů , přes most a jsme v malebném Petříkově. Kdo
zde někdy byl, jeho návštěvu si nenechá opět ujít.
Jeden celý den jsme věnovali městu Jeseník.
Město Jeseník je slezské lázeňské okresní město v Olomouckém kraji. Leží na soutoku řek Bělé a
Stařič na rozhraní Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor. V okolí lázní se nachází řada pramenů.
Zážitkem je Priessnitzova stezka.
Trasa stezky má okruh 7 km. My byli na začátku, kde stezka začíná úvodním informačním panelem.
Po seznámení se s informacemi o této stezce jsme vystoupali k 12 posilovacím strojům na cvičení.
Vyzkoušeli jsme si je postupně. Bavilo nás to. Těšila jsem se na ozdravovací kůru nohou a rukou, která
spočívá ve využívání studené vody 8-15 stupňů. Tuto vodoléčbu zavedl Vincenz Priessnitz. Spočívalo
to v tom, že jsme v této ledové vodě chodili po kolena. Správně se má chodit čapím krokem, což jsme
v tu chvíli nevěděli. Pak jsme pokračovali v chůzi po kamenech ve studené vodě po kotníky. A do
třetice se dalo sedět s končetinami po kolena ve vodě. Vše jsem vyzkoušela a určitě to má vliv na
zdraví.
Chtělo by tím procházet častěji. Volně jsme se vraceli na začátek stezky. Otevřel se nám svah louky,
zalité sluncem a nahoře stavba z bílých kamenů, jako menší brána. Později jsme se dozvěděli, že je to
Sluneční louka a nahoře Sluneční brána. Na chodníku se objevila barvou nastříkaná chodidla. U cesty
stál stojan s nordicwallkingovými holemi. Usoudili jsme, že stopy jsou pomůckou pro zkoušení chůze
s těmito holemi.
Dalším skvostem bylo Priessnitzovo sanatorium z let 1909 – 1910. Je to třípatrová budova postavená
v novobarokním stylu. Nahoře ve výši 25 metrů je lázeňská vyhlídka. Pro pohled na panorama
Jeseníků jsme výtahem a po 57 schodech shlédli opravdu nádherné vrcholy Jeseníků. Bylo možné
shlédnout Šerák 1351 m s Obřími skalami. Zlatý chlum a také jsme se od průvodce dozvěděli, že
existují tři Pradědy. No ten nejvyšší 1491 m je i nejvyšší horou Jeseníků. Nahoře nás ochlazoval
studený severák. Ale nikomu to nevadilo. Obcházeli jsme vyhlídku dokola. Hory přecházeli v údolí ,
které umožňovalo pohled na polskou krajinu. Taky jsme shora viděli část Priesnitssova parku. Svítilo
sluníčko a tak výhled z vyhlídky byl romantický a člověk načerpal tolik energie a mohl pomyslně
obejmou panorama Jeseníků. Z vyhlídky byla vidět zahrada, kam si chodí lidé lehnout, protože je tam
zlom zemských desek a je tam vyzařována energie, obsahující sodík a ještě další prvky vhodné pro
lidský organismus. Priessnitzovo sanatorium jsme si také prohlédli. Stálo to za to. Maruška nás
v tomto domě nasměrovala na galerii VIP lidí, kteří se zde léčili. Bylo příjemné si ve zdejší kavárně
vypít šálek kávy a dát si zákusek.
Ještě jsme se vydali do Priessnitzova muzea.
Muzeum, jeho expozice byla zřízena k 200. výročínarození Vincenze Priessnitze.
Vincenz Priessnitz 1799 – 1851 pocházel z prostých poměrů, předurčen stát se hospodářem na rodném statku. V 16 letech po oslepnutí otce a úmrtí bratra se stalhlavou rodiny. Měl přirozenou
inteligenci, pozorovací talent. Byl vyjímečnou osobností, samoukem. Měl rád přírodu. Pozorováním
přírody a pozorováním přírodních jevů získával zkušenosti, které využíval ve prospěch svého zdraví.
Vážný úraz si vyléčil pouhou vodou. Pomohl tímto způsobem mnoha lidem. Stal se zakladatelem
vodoléčby a vybudoval jeden z prvních vodoléčebných ústavů. Jeho metody se praktikují dodnes.
K léčení se využívají četné přírodní prameny a příznivé klimatické poměry Jesenické přírody.
;Večery jsme trávili v klubovně, kde se hráli hry a někteří chodili trénovat bowling. Hodně se jim
dařilo.
Měli jsme besedu s manžely Macháčkovými z Prahy, kteří se zúčastnili mistrovství světa v bowlingu
v Soulu. Kromě zajímavého vyprávění jsme si mohli vzít do rukou zlatou a bronzovou medaili, které v
Soulu získala paní Macháčková. Beseda byla zajímavá a poprvé jsem držela v rukou zlatou medaili i bronzovou z takového významného sportovního dění. Byl to zvláštní pocit.
Honza Příborský měl přednášku o aktivitách zrakově postižených.
Zajímavého koníčka má Pepa Balák a to, že je v klubu radioamatérů. Vyprávění bylo velice zajímavé
Veselé vyprávění bylo Ládi Bednáře o jeho koníčku, což je sbírání podpisů různých osobností
politického a kulturního života.
V sobotu byl táborák. Jindřiška Dvorská nám hrála na kytaru a krásně zpívala. Občas jsme se přidali i
my, pokud jsme neokusovali opečený špekáček. Pak jsme přešli do klubovny a rozloučením ukončili
pobyt v nádherných Jeseníkách.
v neděli 23.8.2015 už jsme měli poslední povinnost a to dojet domů.
Co k tomu dodat. Bylo to nádherné soužití s jesenickou přírodou, která je plná přírodních krás.
Takové akce jsou i o setkání člověka s člověkem. Je to poznání, které jsme si určitě odváželi jako dar
do svých domovů. V kufru to nezabralo žádné místo. A v srdíčku je to dobře uloženo, bez mříží, bez
klíče. Všem patří dík
Pro Jindřišku: která nás měla bez výjimky ráda.
Byl tu ten člověk, co dobré srdce měl
kus z něho daroval a pak tiše odešel.
Byl tu ten člověk co lásku nosí,
slzy utírá smutek kosí.
Mějme se rádi a to je štěstí, my sejdeme se na rozcestí
a půjdem ruku v ruce dál svému štěstí vstříc
a za to životu dík.
Tak skončil další hezký příběh, který napsal sám život.
Eva zatloukalová
Obrázky
Ostružná
TURNAJ V BOWLINGU
Muzeum hudebních nástrojů
Přednáška _horská sluýba
Jeseník_lázně
Na vrcholu Šerák
cvičení v bazénu