Rubriky


Návštěva v zákulisí Slováckého divadla

Publikováno 11.07.2018 15:19 Odbočka Uherské Hradiště


Obrázek

Slovácké divadlo nás již léta překvapuje svými úžasnými inscenacemi. Dne 26. 6. jsme se však neusadili do pohodlných, sametových, karmínově zbarvených sedaček v hledišti s očekáváním několika hodinové zábavy jako diváci. Zažili jsme Slovácké divadlo tak trochu jinak. Nakoukli jsme mu přímo “pod pokličku“. Prozkoumali jsme jeho zákulisí a místa, kam se jen tak běžně někdo nepodívá.

 

Úvodem jsme se dozvěděli něco z historie a vzniku divadla. Přičemž potřeba samotného divadla se nejvíce projevila za německé okupace. V té době bylo jistě třeba se alespoň na chvilinku zasmát. O zrod Slováckého divadla se po osvobození Československa zasloužili tři přátelé Oldřich Lukeš, Josef Huška a MUDr. Miloslava Láznička, jehož busta s pamětní deskou se nalézá při vchodu do divadla. Snažili se z tehdejších ochotnických divadel udělat profesionální divadlo na Slovácku,a to se jim zcela jistě povedlo. Divadlo oficiálně zahájilo svou činnost 10. 10. 1945 hrou Gabriely Preissové Její pastorkyňa v režii Oldřicha Lukeše, který se současně stal i prvním uměleckým ředitelem Slováckého divadla. Některé z nás také překvapilo, že se divadlo nalézá v prostorech Sokolovny i možnost stěhování divadla do jiných prostor.

 

V poschodí divadla jsme se hapticky seznámili s keramickou tvorbou Karla Pevného. Svou výstavu nazval Pevnina. Obdivovali jsme keramického zvláštního až mimozemského červíka, který, když se zmáčklo tlačítko na zadečku, začal vehementně kmitat nožičkami, velkou otáčivou hlavu s různými výrazy, které se daly mezi sebou kombinovat ve třech patrech či masku s velkými tesáky.

 

V doprovodu paní Moniky Kalinové jsme navštívili nejdříve kostymérnu.  Uskladněno je tu několik kostýmů, které se buď koupí, přešívají, ušijí či jinak případně upravují. V second handech se dají najít prý úplné skvosty. Pro pořádek a pro inventúru má každý kostým své evidenční číslo. Vyzkoušeli jsme si zde také nejrůznější pestrobarevné klobouky a z našeho ženského osazenstva se tak staly rázem dámy z vyšší společnosti. Některé z nás si zatoužily rovzpomenout na těhotenství a vyzkoušely si i rekvizitu těhotenského bříška.

 

V krejčovně jsme zhlédli různé návrhy šatů a dotykem prozkoumali i právě ušité překrásné dobové šaty z chystané nové hry Fidlovačka. 

 

Potom jsme se navštívili nejvoňavější místnost v divadle, kde se kostýmy perou a žehlí, a následně jsme se přemístili do již „méně voňavého“ skladu bot obsahující i velmi roztodivné kousky. Dále byla na řadě vlásenkárna s množstvím masek a paruk. Je to rovněž místo, kde se herci na představení líčí. Nebyli bychom to ale my, kdybychom ze sebe nestihli udělat příšeru, šaška i roztomilou holčičku s růžovými vlásky.

 

Z chodbičky jsme nakoukli do šaten herců. Ty jsou vybaveny opravdu jen tím nejobyčejnějším, starším nábytkem. Nedopřávají si tedy žádný přepych. Dveře zdobí jména herců, někde i jejich fotky. Nyní to začalo být dokonce velmi vzrušující. Naše dámy zažily totiž menší dostaveníčko se samotnými herci. Jako prvního jsme si „ohaptili“ mladého, sympatického blonďáčka Martina Hudce. Nechává si narůst vousy, aby vypadal starší, ale co si budeme povídat, jsou to tedy zatím spíše takové „chmýříčka“ a zatím moc efekt nemají. Podle trička usuzuji, že je velkým fanouškem Hvězdných válek. Viděli jsme ho naposledy v roli Claudia toužící po krásné Hero ve známé Shakespearově hře Mnoho povyku pro nic. Podezřívám ho, že se mu naše „haptění“ dokonce velmi líbilo. Prozrazoval to totiž na něho jeho šibalský až téměř blažený úsměv. Jako druhý přišel na řadu tmavovlasý Jiří Hejcman. Toho jsme mohli obdivovat jako cholerického režiséra v bláznivé komedii Bez roucha. Jedna hra se hraje 3x. Napřed probíhá její zkouška, poté je vidět, co se děje v zákulisí a nakonec při 50. repríze. To už jen trefit ty správné z osmi dveří, položit na stůl sardinky, či je odnést, kam správně umístit noviny – to už prostě není reálné, navíc se bortí vztahy mezi herci a chudák režisér už s tím nic nemůže dělat, leda se dočista zbláznit. Také jsme ho viděli naposledy v roli ironického Benedika, který nakonec spolu s jeho zatvrzelou odpůrkyní Beatricií propadnou nakonec vzájemné a vášnivé lásce ve hře Mnoho povyku pro nic.

 

Bohužel kluci si na své v poznávání ženských půvabů hereček tentokráte nepřišli, ale zase se pro změnu seznámili s jejich zlatými hlasy v nahrávacím studiu, kde právě pilovali tóny z Fidlovačky pod taktovkou Petra Čagánka a my jsme byli u toho!!! Na závěr jsme si i poslechli celou nahrávku zkoušené písně. Judit byla stále ze „sličných chlapců“ tak unešená, že si při odcházení ze studia odchytla u klavíru také Petra Čagánka. Ten nás rozněžnil jako šéfík Sid Sorokin bláznivě zamilovaný do dělnice Babe, která ho pěkně potrápila jako vedoucí odborů v crazy muzikálu Hře o pyžama. Hrál také čestného a spravedlivého Jarka Metelku v populárních Rychlých šípech.

 

Moc děkujeme paní Monice Kalinové za její ochotu a velmi poutavý výklad. Udělali jsme si názornou představu, kolik práce za každou výslednou hrou vlastně stojí, jak je neméně důležitá práce ostatních profesí jako jsou garderobiérky, vlásenkářky, rekvizitářky a všech dalších osob, které se na tom všem v nemalé míře také podílí. Samotné nacvičení jedné hry trvá 6-10 týdnů pole náročnosti, během toho však herci i běžně hrají. Herectví je opravdu velmi náročné povolání a někdy až řehole. Je ale vidět, že všichni ve Slováckém divadle „táhnou za jeden provaz“, hraní si užívají, a to je na tomto malém místním divadélku s téměř rodinnou atmosférou velmi sympatické.

 

Návštěva divadla byla pro nás ohromným zážitkem. Musíme se také pochlubit. Byly jsme úplně nejlepší skupinka, kterou kdy v divadle paní Kalinová provázela, a tak jsme za odměnu dostali  „volňásky“ právě na jejich nově připravovanou divadelní hru Fidlovačka, u které jsme tak trochu byli u samotného zrodu. Moc se proto těšíme, jaká bude její finální podoba.

Obrázky

bojím bojím příšera bojím bojím příšera
haptování klobouku haptování klobouku
Haptování otáčecí hlavy Haptování otáčecí hlavy
herecka šatna VII - zde sídlí pan Hejcman a pan Kubáník herecka šatna VII - zde sídlí pan Hejcman a pan Kubáník
Jiří Hejcman byl haptovaným oblíbencem - no není se čemu divit Jiří Hejcman byl haptovaným oblíbencem - no není se čemu divit
keramický červík Karla Pevného keramický červík Karla Pevného
klobouk s ptáčkem klobouk s ptáčkem
kostýmy.JPG kostýmy.JPG
maska s tesáky maska s tesáky
mokasína s krásnými kamínky mokasína s krásnými kamínky
náš pan vedoucí v slušivém klobouku náš pan vedoucí v slušivém klobouku
naší předsedkyni to ale sluší naší předsedkyni to ale sluší
nová vycházející hvězda čeká v křesílku na nalíčení nová vycházející hvězda čeká v křesílku na nalíčení
obří podpatek obří podpatek
pamětní deska zakladatele Slováckého divadla doc. MUDr. Miloslava Lázničky pamětní deska zakladatele Slováckého divadla doc. MUDr. Miloslava Lázničky
Petr Čagánek Petr Čagánek
posloucháme výklad o divadle posloucháme výklad o divadle
poznáváme dotykem šaty z nové hry Fidlovačky poznáváme dotykem šaty z nové hry Fidlovačky
poznávání hmatem výstavy Karla Pevného poznávání hmatem výstavy Karla Pevného
S Martinem Hudcem S Martinem Hudcem
s panem Jiřím Hejcmanem s panem Jiřím Hejcmanem
šášula šášula
šicí stroj šicí stroj
to je ale bota to je ale bota
v cilindrech v cilindrech
v kostymérně v kostymérně
v maskérně v maskérně
v nahrávacím studiu v nahrávacím studiu
v paruce s růžovými vlasy v paruce s růžovými vlasy
zkouška modrého kloboučku s krajkami zkouška modrého kloboučku s krajkami
zkouška těhotenského bříška zkouška těhotenského bříška
zkouška u piána.JPG zkouška u piána.JPG

 



Podpora

Technické informace

731747 (od 28.10.2012)

Web technicky provozuje:

K jakémukoliv užití textů a obrázků uvedených na tomto serveru je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2012 - 2018 SONS ČR, z. s.

Ochrana osobních údajů (GDPR)

 

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.