Návštěva dvou expozic Hornického muzea na dole Landek v Ostravě

Fárali jsme do dolu „Landek“

Už dávno jsme plánovali exkurzi do Hornického muzea Landek v Ostravě.

Záměr se nám podařilo uskutečnit v sobotu 4. listopadu s poměrně velkou skupinou členů naší odbočky, členů Sekce turistiky Surikaty a jejich průvodců.

Přálo nám počasí - na to, že podle kalendáře byl dušičkový čas, nám od rána svítilo a dokonce i hřálo sluníčko.

Zato jsme museli kvůli zpoždění vlaku posunout začátek exkurze až na 12 hodin.

V první části prohlídky jsme navštívili záchranářské muzeum v povrchové části důlního areálu, kde nám bývalý havíř a také bývalý záchranář popovídal o nebezpečích, která každodenně číhala na horníky v hlubinách dolu. Byly zde umístěny nejrůznější přístroje a zařízení, která sloužila týmu záchranářů při zásahu v případě výbuchu plynu, požáru nebo sesuvech horniny.

Pak jsme se těžní klecí spustili do vlastního dolu.

Před jízdou nám průvodce sdělil, že šachta je hluboká 650 m, ale my sfáráme jen do hloubky 500 – centimetrů.

Po výstupu z klece nás očekával další havíř a opravdová důlní pracoviště.

Dozvěděli jsme se, že důl Landek byl první šachtou na Ostravsku a byl založen již v 18. století.

Ovšem těžba zde, tak jako v celé Ostravě, byla již definitivně ukončena.

Poslední funkční doly se nacházejí pouze na Karvinsku, ale i zde bude těžba v blízké budoucnosti ukončena.

Prošli jsme několika chodbami, v nichž byly položeny koleje důlního vláčku, poté i těžebními štolami.

Jedna z nich byla po vytěžení již v 19. století zazděna a nedávno náhodou objevena a zpřístupněna.

Průvodce nám ukázal štoly, kde se havíři jen plazili a uhlí dobývali primitivním způsobem – kladivem a tloučkem. Později se používaly pneumatické sbíječky a k nejdokonalejším těžebním zařízením pak patřily důlní pluhy a kombajny.

A jaké dojmy jsme si z návštěvy dolu odnesli? Hlavně to, že hornické povolání bylo a stále ještě je opravdu těžké až nebezpečné, zdraví ohrožující.

Je to práce ve vysoce prašném prostředí, fyzicky vyčerpávající, v nízkých patrech šachty se pohybuje teplota vzduchu kolem 50° Celsia, s téměř 100procentní vlhkostí vzduchu.

Horníci trpěli silikózou, kožními chorobami, ale i poruchami sluchu kvůli hlučnému prostředí atd.

Byla to prohlídka opravdu zajímavá a poučná. Ale po jízdě klecí nahoru jsme byli moc rádi, že jsme opět na povrchu, na čerstvém vzduchu a na sluníčku...

J. Příborský