Mistrovství ve výkonu vodících psů

První červnový víkend se nesl v duchu cestování. Ptáte se kam nás zase s Pradou cesty zavedly? Tentokrát na sever naší vlasti, konkrétně pak do Liberce. Zde se totiž v neděli 5. června odehrálo mistrovství republiky ve výkonu vodících psů.

Jelikož celá akce začínala již v devět hodin ráno, mazaně jsme vyjeli do těchto krajin již v sobotu odpoledne. Přespali jsme u známých, kteří mají taktéž dva psy a k tomu zde spali ještě další kamarádi s dalším pejskem. Sešla se tedy slušná smečka nejen lidí, ale i psů. I to jsem brala za pozitivní věc, protože Prada se vyřádila do sytosti natolik, že celou noc chrápala tak že mi ostatní jen těžko zabírali.

Na nedělní závodní ráno tedy lidská skupinka nevypadala tak odpočinutě, jak by potřebovala, nicméně ta psí byla připravena opět řádit a následně i pracovat.

Po ranním nutném prolítání celé smečky, nutno dodat že té psí, jsme úspěšně dorazili na místo konání tedy na liberecké náměstí. Zde se záhy začalo. Vylosovala jsem si číslo 8. Na to jsem tak nějak zvyklá. Přeci jen s Kantem jsem dosud absolvovala již více jak deset podobných soutěží a zpravidla je naše pořadové číslo někde uprostřed. Jen jednou jsem byla první a jednou zase poslední. Ovšem z celkového počtu jedenácti účastníků to považuji za slušné pořadí.

Bohatý doprovodný program zajistil, že jsme se do doby startu nenudili. K poslechu hrálo hned několik skupin a umělců, probíhal křest nového labyrintu, kam se odvážlivci vypustí pouze v klapkách na očích a s bílou holí.

Po celou dobu akce byl k dispozici stánek firmy Symbio, stánek s prodejem reklamních věcí spolku Život jde dál, který celé mistrovství pořádal, a spousta dalších stánků. Jelikož celý den bylo skutečně velké horko, měli jsme možnost zalézt do zázemí Liberecké radnice nebo do některé z přilehlých hospůdek či restaurací na náměstí. V jedné z těchto restaurací jsme všichni dostali sponzorským darem oběd.

A konečně k tomu na co všichni čekáme, ale co už většina z Vás stejně ví. S Pradou jsme konečně došly na start. Všechny obdobné soutěže probíhají podobně. Nejprve se jde tzv. frekvence, tedy těsně za mnou jde cvičitel, který mi říká povely, které mám dát psovi. Za námi jde další cvičitel, který zapisuje body za splněný či nesplněný povel.

Jelikož šlo o mistrovství, šly se takové frekvence dvě, každá s jinými rozhodčími. Poté následuje poslušnost, tedy opět dostávám od cvičitele povely a tlumočím je pejskovi, který je musí plnit ideálně nadšeně a v co nejkratším čase. Povely jako sedni, lehni, k noze, zůstaň, či podej aport, to vše jsme zvládaly a Prada se nenechala zahanbit.

Poslední částí byla chůze v překážkové dráze. Zde jsou na sebe překážky nahuštěny a v různé výšce, pes tak musí opravdu hodně přemýšlet a provést bezpečně celou trasou svého člověka bez úrazu. Musím na Pradu prásknout, že zaváhala u překážek ve výšce, ale vím, že má rezervy, takže vlastně nic překvapujícího.

Nakonec jsme se umístili na krásném druhém místě a Prada se tak stala vícemistriní. Z celkového počtu 420 bodů jsme jich získaly 400. Za mě tedy jde o opravdu nádherný výsledek. Byly jsme zavaleny cenami tak moc, že jsme je nakonec ani nemohli odnést. Naštěstí jsme přijely s doprovodem autem, takže pytel granulí, nový pelíšek, asi pět tašek s pamlsky a potřebami pro psy a jedna taška s odměnami pro pánečky,  jsme nakonec do kufru odnosili. Věřte ale, že jsme se zapotili víc než na samotném závodě.

Nádherný pohár za druhé místo nám již zdobí čestné místo na výstavní polici. Jelikož jsem celou tuto polici vyklidila tak doufám, že budou poháry jen přibývat.

Andrea Hlaváčková