Rubriky


Miniseriál Orlando 3

Publikováno 21.09.2016 13:24 Volejník Rudolf


Týden v Orlandu

 

Miniseriál střípků z 9. valného shromáždění Světové unie nevidomých

 

Část třetí

 

Autor: Rudolf Volejník

 

Po stručném historickém úvodu a po opatrném propletení bludištěm všelikých bariér a nástrah civilizace se dnes octneme na samotných zasedáním valného shromáždění WBU. Za tím účelem jsem byl povinen připravit cestovní zprávu pro Republikovou radu a dovolím si z ní zde hojně citovat, třebaže se vynasnažím ušetřit čtenáře někdy nezbytného škrobeného úřednického stylu.

 

V souladu s usnesením RR ze dne 4. března 2016 a s rozhodnutím prezidenta z tohoto usnesení plynoucím jsem byl vyslán jako delegát České republiky na deváté valné shromáždění Světové unie nevidomých, které se konalo ve dnech 18.-25. srpna 2016 ve městě Orlando v USA. Ježto má ČR prostřednictvím SONS ve Světové unii nevidomých (Dále „WBU“) dva hlasy, hlasoval jsem v zastoupení i za druhého českého delegáta Václava Poláška. Hlasování za ČR jsem koordinoval s doporučeními řídícího výboru Evropské unie nevidomých, s partnerskými delegacemi na místě, jakož i se znalostí kandidátů jak prezidentovou, tak mojí.

 

Valné shromáždění WBU se již tradičně konalo v částečném souběhu s valným shromážděním Mezinárodní rady pro vzdělávání zrakově postižených (anglická zkratka „ICEVI“). V této veskrze odborně zaměřené organizaci nemá Česká republika v současné době nijak významné zastoupení a v možnostech SONS nebylo její zasedání důsledně monitorovat (zasedání se dělila na několik sekcí, které jednaly souběžně).

 

 

Samozřejmě hned při zahajovacím zasedání po uvítacích projevech každého nejvíc zajímalo, jaká bude skladba delegátů, kolik zemí se dostavilo, kdo nemohl přijet, kdo zaplatil členské příspěvky, aby směl hlasovat atd. Tak tedy: bylo přítomno 99 zemí s právem hlasovat; fyzicky bylo přítomno 215 delegátů s právem hlasovat; přijeli delegáti i ze zemí, které v důsledku finanční nekázně hlasovat nesměly (přesný počet těchto zemí či dokonce jejich názvy se mi nepodařilo zjistit; mandátová komise byla krajně diskrétní); celkem bylo přítomno 128 zemí a 841 účastníků obou shromáždění.

 

Na shromáždění se volí jen nejvyšší hodnostáři, ostatní členové výkonného výboru jsou vysíláni jednotlivými regionálními uniemi (evropskou, severoamerickokaribskou, jihoamerickou, africkou, západoasijskou, východoasijskopacifickou). Volili jsme prezidenta, prvního viceprezidenta, druhého viceprezidenta, generálního tajemníka a pokladníka.

 

Prezidentem byl zvolen Frederick A. Schroeder z USA; prvním viceprezidentem Fernando Riaňo ze Španělska, druhou viceprezidentkou Elli Macha z Tanzanie (je to černoška, takže má s K.H. Máchou pramálo společného), generálním tajemníkem A, K, Mital z Indie (podle angličtiny se mu dostalo toho nejlepšího vzdělání, takže předpokládám, že pochází z magnátské rodiny indických ocelářů, ale potvrzeno to nemám), pokladnicí Martine Abel_villiamsonová z Nového Zélandu. Většina shora uvedených hodnostářů byla zvolena aklamací, tedy hlasitým souhlasným pokřikem. Původně se počítalo s aklamací pouze u prezidenta, ale nakonec mnozí protikandidáti sami stáhli své kandidatury; byl mezi nimi i povedený Jordánec (prezident západoasijské unie nevidomých), který ve svém životopise uvádí, že je šéfem několika arabských ženských organizací, což je pro mne dokladem rovnoprávnosti dotažené do dokonalosti.

 

K volbám ještě nepatrný dovětek: na posledním valném shromáždění Evropské unie nevidomých v Londýně volební komise úzkostlivě schraňovala veškeré s volbou související dokumenty a nakonec požádala našeho prezidenta, zda by bylo možné bedny s těmito dokumenty uschovat v sídle SONS v České republice, protože britský Královský národní ústav prý nemá dost místa. Bedny po několika týdnech skutečně do sídla SONS doputovaly a náš prezident je dal uložit na tajném místě někde u Štěchovic. Z následujícího rázem pochopíte, proč o této zdánlivě nesouvisející události píšu: V USA pověstných velkými prázdnými prostory patrně také není dost místa na uschování volebního archivu. Václav Polášek však nebyl k dispozici, a tak organizátoři vykoumali daleko důmyslnější a účinnější řešení: Po provedených a ukončených volbách nechali Valné shromáždění odhlasovat aklamací zničení volebních materiálů. Byl jsem natolik ohromen, že jsem své „souhlasím“ zapomněl zařvat, ale ve všeobecné radostně souhlasné vřavě by se byl můj hlásek zastupující nepatrnou zemičku beztak utopil. Proti se ozval jen jeden hlas, a to nejspíš z recese.

 

O rámcovém plánu rozpočtu bylo rozhodnuto jednomyslně. Zajímavou novinkou je tu možnost požádat o snížení členského příspěvku a doplacení nějakou věcnou hodnotou, např. překladem materiálů Unie.

 

Další důležité zasedání se týkalo změn Stanov. Schvalovalo se deset návrhů změn, přičemž se jednalo o změny čistě formulační, změny uvádějící Stanovy v soulad s právním řádem země, kde má Unie sídlo (Kanada), změny odrážející vzniklé skutečnosti nebo možnost vzniku skutečností, se kterými se musí Stanovy vyrovnat, a konečně změny odrážející přesněji filozofii organizace (např. ustanovení, že hodnostářem smí být výhradně osoba nevidomá nebo slabozraká). Nevzpomínám si, že by kterýkoli z deseti schvalovaných bodů vyvolal bouřlivější diskusi či spory.

 

Poslední oficiální zasedání hodné pozoru se týkalo usnesení. Bylo předloženo šest usnesení, kterým se říkalo rezoluce. Zasedání řídil předseda návrhové komise Dr. Marc Maurer, bývalý prezident Národní federace nevidomých USA (tuto pozoruhodnou, v našem případě hostitelskou organizaci jsem zde už několikrát zmínil). Federace přijímá každoročně na svém výročním sjezdu řadu velmi pádných rezolucí na palčivá témata a na Dr. Maurerovi bylo nápadně viditelné rozčarování z bezzubosti a malé obsažnosti rezolucí, které musel přednášet. Svého úkolu, který je v přímém rozporu s filozofií jeho mateřské organizace, se však s přiměřenou diplomatickou zdatností náležitě zhostil. Předkládal šest rezolucí: o zavedení Ceny Světové unie nevidomých za povznesení; o přezkoumání struktury členských příspěvků; o zajištění rovnovážného zastoupení v monitorovacím výboru Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; o potenciálu pro zdravotně postižené obsaženém v cílech udržitelného rozvoje vytýčených OSN na léta 2015-2030; o zapojení mládeže; o poděkování hostitelům. Návrhová komise moudře jednu rezoluci nepředložila, vědouc, že by došlo k nepříjemnému střetu kultur s nepředvídatelným výsledkem: jednalo se o rezoluci odsuzující násilí vůči lesbičkám a homosexuálům.

 

V poslední části seriálu se můžete těšit na návštěvu výstavy pomůcek a na stručný, osobně podbarvený výhled do budoucna.


Podpora

Technické informace

750755 (od 28.10.2012)

Web technicky provozuje:

K jakémukoliv užití textů a obrázků uvedených na tomto serveru je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2012 - 2018 SONS ČR, z. s.

Ochrana osobních údajů (GDPR)

 

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.