Křížem krážem Evropou - 7. etapa
Z Bruselu jsme se nejprve vydali na východ, abychom navštívili [Entrevues asbl Guide Dog and Mobility] ve městě Lutych (francouzsky Liége, nizozemsky Luik) na řece Máze. Ocitli jsme se v nejlidnatější aglomeraci Valonska a u třetího největšího ryze říčního přístavu Evropy.
Ze dvou „psích škol“ v sousední vlámské Provincii Limburk bylo pro nás jednodušší vybrat si [Blindengeleidehondenschool Genk]. Cestou do města Genk jsme se drželi Albertova kanálu směrem na Antverpy. A kromě školy jsme mohli navštívit tamní zajímavý skanzen...
Naše další putování směřovalo na sever, do Nizozemska. U největšího námořního přístavu Evropy, v Rotterdamu v Provincii Jižní Holandsko, jsme překonali deltu Rýna a poblíž Amsterodamu jsme narazili na [KNGF Geleidehonden] ve městě Amstelveen.
Z Provincie Severní Holandsko jsme pak putovali na východ do Flevolandu, nejmladší z 12 nizozemských provincií, kde jsme se ocitli na nejnižších místech celého našeho virtuálního pochodu (několik metrů pod úrovní moře). Ze dvou tamních členek IGDF byla pro nás lákavější [Geleidehondenschool Herman Jansen] ve městě Almere. To je nejmladší v zemi - první domy se začaly stavět právě před 50 lety a dnes tam žije již zhruba 200000 lidí; a je plné přírodních parků, takže naši psi by se měli kde vylítat....
Navíc nedaleko je město Naarden s památníkem Jana Ámose Komenského.
V třetí navštívené zemi, v Německu, jsme se vydali dost daleko na jih - přes spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a Hesensko. V něm jsme nakoukli do Frankfurtu nad Mohanem, jehož bankovní čtvrť s Evropskou centrální bankou na břehu řeky Mohanu se podle něj označuje „Mainhattan“. (Že by tu byli stejní finanční šmejdi jako v newyorském Manhattanu?)
Dál na východ, na severu Bavorska, jsme se mohli setkat s Hansem Peterem Schönfeldem, dlouholetým členem i někdejším předsedou našeho KDVP a jeho Alexem, který své psí vzdělání získal v pražské Mathildě.
Asi 20 km jižně od Erfurtu leží Arnstadt, nejstarší město Spolkové země Durynsko (založené už v 8. století). V něm sídlí [Blindenführhundschule Richter].
Sice jsme byli nedaleko od Čech, avšak my jsme se stočili ještě do Berlína. Co tam navštívit kromě [Stiftung Deutsche Schule für Blindenführhunde]? Třeba zoologická zahrada je nejnavštěvovanější v Evropě, tak asi stojí za to... Nebo Ostrov muzeí, jenž patří ke třem berlínským položkám zapsaným na seznam Světového dědictví UNESCO?
Každopádně jsme museli nabrat síly na poslední etapu.
Obrázky
Na cestě nás zastihla i chumelenice. Malý labrador Ingo viděl sníh nejspíš poprvé ve svém štěněcím životě.
Kníračka Adélka byla ve sněhu jako doma.
A jinde zase vládl docela vlídný podzim. Ovčanda Warruška si s chutí poležela na trávníku mezi spadaným listím.
Posledních slunečních paprsků si užíval i smetanový labrador Caesar. Kožíšek si vyhříval u nohou paničky Moniky, sedící na lavičce před zámkem.
Přímo z dračí tlamy zachránila chrabrá Darby paničku Andreu a malou Sofinku v kočárku. Ve skutečnosti šlo jen o originálně upravená vrátka v zoologické zahradě - ale jako drak to vypadalo a Darby je na svůj čin náležitě hrdá!
„Brzy se bude stmívat, pojďme někam, kde je teplo a plná miska!“ Žadoní pudl Ricon, sedící na chodníku.