Křížem krážem Evropou - 6. etapa

Ze španělského San Sebastiánu jsme to měli sotva 20 km na francouzské hranice a ještě dlouho jsme se zdrželi na západní polokouli.

V Nové Akvitánii, která je největším ze 13 francouzských regionů, jsme museli navštívit její správní středisko - město Bordeaux. Je nejen na seznamu světového dědictví UNESCO, ale právě letos 200 let starý kamenný most nám umožnil přejít řeku Garonnu u jejího ústí do Atlantského oceánu.

Při ochutnávce pověstného vína bordó jsme se rychle rozhodli, že ze dvou „psích škol“ v regionu navštívíme tu bližší - [Ecole de Chiens-Guides Centre Aliénor] ve městě Mérignac, hned v sousedství Bordeaux. K té druhé - [Les Chiens Guides d’Aveugles du Centre Ouest] ve městě Limoges (Limóž) - bychom uhnuli o 220 km severovýchodně.

My jsme však šli rovnou na sever, abychom překonali další velkou řeku - Loiru - ve městě Nantes. Jde o hlavní město regionu Pays de la Loire, v němž se narodil spisovatel Jules Verne (vždyť naše virtuální pochody mají v sobě hodně fantazie) a zemřel herec Louis de Funes (však jsme salutovali četníkům v Saint-Tropez a humor nám taky nechybí).

K nejzápadnější francouzské výcvikové škole vodicích psů jsme museli zajít na Bretaňský poloostrov, který odděluje Biskajský záliv od Lamanšského průlivu. [Association Les Chiens Guides d’Aveugles de L’Ouest] sídlí ve městečku Pont-scorff (asi 100 km od Brestu).

Z rázovité Bretaně jsme přes její hlavní město Rennes (bretonsky Roazhon) pokračovali už na naši východní polokouli, a to rovnou do Paříže. Což o to, lákadel je ve francouzské metropoli až až, ale my jsme pomyslně měli zájem o přípravu vodicích psů a jejich předávání v [Ecole de Chiens Guides pour Aveugles et Malvoyants de Paris et de la Region Parisienne].

A krátce nato jsme navštívili na severu Francie, u belgických hranic, [Chiens Guides d’Aveugles - Centre Paul Corteville] ve městě Roncq, ležícím nedaleko Lille.

Společně naťapaných 1830 km nám nakonec umožnilo zdržet se v hlavním městě Belgie a vlastně i Evropské unie. Brusel/Bruxelles leží co do zeměpisné šířky na úrovni Liberce a je kupodivu jen o málo lidnatější než Plzeň (teprve všech 19 obcí Bruselského regionu má obyvatel skoro jako Praha).

Asi by nás moc nezdržely prohlídky památek UNESCO a sídel NATO, Evropské komise a Rady EU. To spíše jedna z pěti belgických členek IGDF, [Scale Dogs ASBL]; posléze park Mini-Europe, ve kterém je vystaveno více než 300 zmenšených modelů významných evropských staveb.

Ovšem určitě jsme museli zajít na místo, kde je světoznámá bronzová soška chlapce čůrajícího do fontány (Manneken Pis má asi víc převlečků než Pražské Jezulátko); naproti je čůrající holčička (Jaenneke Pis), ale hlavně k nim v roce 1998 přibyla socha čůrajícího psa (Zinneke Pis)!

Tak jen aby se naši pejsani blahem a pýchou, nebo naopak pohoršením nepočůrali...