Křížem krážem Evropou - 3. Etapa
Při procházení Itálií jsme se podívali, kam SVVP Jinonice poslalo několik chovných psů. Vedle výcvikové školy u Milána to v další etapě byla [Scuola Nazionale Cani Guida per Ciechi]. Za tou jsme se vydali na Apeninský poloostrov do metropole Toskánska - města Florencie (italsky Firenze). A bylo by škoda nenavštívit tam také památky UNESCO: historické centrum + vily a zahrady Medicejských...
Od psů „per Ciechi“ - tedy pro slepé, nikoli pro Čechy - jsme si to namířili kolem šikmé věže v Pise na pobřeží Ligurského moře a přes známá města Janov a San Remo a státeček Monako jsme přišli na francouzskou Riviéru. Tam ve městě Nice sídlí [Les Chiens Guides d’Aveugles de Provence Côte d’Azur Corse].
V druhé polovině října už to na koupání v moři a povalování na plážích Azurového pobřeží moc nebylo, a tak jsme proběhli Cannes, pověstné filmovým festivalem, minuli Toulon s hlavní základnou francouzské válečné námořní flotily, zasalutovali jsme četníkům ze Saint-Tropez...
U Marseille jsme se stočili na sever do vnitrozemí, neboť asi 20 km východně od Avignonu se nachází [Fondation Frederic Gaillanne] ve městě L’Isle Sur La Sorgue.
Konečně jsme opustili „sladkou Provence“ a proti proudu Rhony (s níž jsme se setkali už v 2. etapě při stoupání ke Svatobernardskému průsmyku) jsme došli do velkoměsta Lyon. Tady působí [Association de Chiens Guides d’Aveugles de Lyon et du Centre Est] - další z více než deseti francouzských členů IGDF.
Etapu jsme zakončili o 140 km blíže k nultému poledníku, v kantonu Lezoux. V chovatelském centru CESECAH jsme vyřídili pozdrav od kamarádky Olivie, která se tu před několika lety narodila. Našeho putování se teď nemůže zúčastnit, protože se musí starat o osm žlutých štěňátek, která nedávno v Mathildě přivedla na svět. A její starší děti z „Týmu I“ už jsou několik měsíců školáky.
Obrázky
Mapka naší 3. etapy
Statečný pudl Ashley se ve zlatém listí pěkně vyjímá.
Naše nejstarší psí účastnice Ašenka z Kladna, jejíž 14. narozeniny se kvapem blíží, si s paničkou Lenkou užívá brouzdání v listí.
I labradorovi Cézarovi se podzimní procházky s paničkou Monikou líbí.
Radost ze slunečného podzimu má též psí táta Ryan.
„Paničko Martinko, nemohla bych si v tom potůčku aspoň tlapky namočit?“ Žadoní goldenka Bianka.
I Feminka by nejspíš do vody ráda skočila. Sedí na břehu a podává paničce Jolaně packu.
To Menta se neptá a podzim nepodzim – koupel si užívá.
Valinka ví, že je ve službě. I když s paničkou Karlou stojí na břehu řeky, raději se dívá jinam.
I fletička Kerri poslala pozdrav od vody. A není to žádný rybník nebo strouha – je to opravdické moře. Jestlipak se s paničkou Klárkou poplaví i na některé z lodí, které se na vlnách pohupují?
„Tyhle balóny jsou nějaké divné, nemyslíš, Bonnie?“ Rozumuje malý Kliff. Spolu s kamarádkou sedí uprostřed pole, plného velkých oranžových dýní.
Dýni – jeden ze symbolů podzimu – má i malá Sofinka, sedící mamince Andree na klíně. Její dvě čtyřnohé chůvičky – Elisa a Darby – pochopitelně nesmějí chybět.
Uhlídat na procházce paničku Ivetu i „lidské štěně“ Marianku, to dá zabrat i chrabrému Darwinovi.
Kamarádka Olivie s námi neputuje. Má jiné – a určitě krásné starosti