Jedna hůlka nebo dvě?

Nordig walking přeložený do češtiny znamená severská chůze a jedná se o chůzi se speciálními holemi, které jsou k tomu určené. Nordig walking je jeden z nejzdravějších sportů, kde musíte zapojit svaly celého těla, přitom dopady chůze tlumí hole, které navíc pomáhají zapojit do chůze i horní část těla. Pohyb je vhodný jak pro seniory, tak i pro vrcholové sportovce. My jsme se rozhodli tento pohyb vyzkoušet i s lidmi na naší odbočce a zjistili jsme, že tuto aktivitu zvládnou i lidé nevidomí. Samozřejmě ve vhodném terénu a za asistence vidících. Máme velkou radost, že město Tábor podpořilo náš projekt, díky němuž jsme mohli akci uskutečnit. Níže si můžete přečíst článek o  akci, který napsala jedna nevidomé paní, jež pravidelně lekce navštěvuje. 

Jedna hůlka nebo dvě?

Jedna hůlka může být pro kouzelníka, aby něco vyčaroval. Jedna hůlka je pro mažoretku nezbytná rekvizita. Jedna hůlka může být pro člověka na procházce, tzv. špacírka. Jedna hůlka bílá je nutností pro nevidomého při pohybu a orientaci v prostoru.

A dvě francouzské hole jsou pro hůře pohyblivé lidi. Dvě trackové hole jsou na dálkové pochody. Nordic walking jsou též dvě a napomáhají správné chůzi celého těla.

Před pár lety jsem si musela osvojit chůzi s bílou holí, protože oči přestávají sloužit. S pomocí instruktorky jsem zvládla její techniku a používání. Je to můj nutný pomocník.

V letošním roce jsem slyšela o nordic walking a kurzu v táborské odbočce. „To se mě netýká, protože jak bych asi chodila?“ pomyslela jsem si. Ale trpělivé vysvětlování  a motivování Hanky, že to půjde a zdravotní benefity pro klouby a svaly mě navnadily. V Informátoru byly pěkné články. Zkusím to a přihlásila jsem se.

S mojí obavou proběhla první lekce s paní lektorkou  Libuškou Brázdovou. Před naší budovou je velký prostor bez bariér a tam jsme začali. Byla nás skupinka a většina málo vidících a pár nevidomých. Dobře vidící byli nápomocni. Na začátku proběhla krátká teorie o hůlkách a jejich  délce. O držení, o rukavičce na suchý zip a její vypojení. Vrhli jsme se do praxe.

Musíme své tělo posílit několika cviky s hůlkami na místě. Pochopitelně, že jsem hodně úkonů dělala špatně. Paní lektorka dostatečně mluvila, každý cvik rozfázovala a popsala. Chyby opravila. Nastala hlavní část, chůze. Nejprve jsme se učili, co máme dělat s nohama, jak kráčet, pérovat v kolenou. A později se přidala práce rukou a hůlek. Každý začátek je těžký, ale musím to zvládnout.!

Po zautomatizování pohybů rukou a nohou přišla chůze do kopce a z kopce, nikterak vysokého. Zakončení každé hodiny je věnováno opět cvikům, které nám mají uvolnit svaly. V nedalekém parku jsme na minulé lekci chodili po cestičkách a přidali správné dýchání mezi vzrostlými stromy.

Po první hodinové lekci jsme si všichni vyměňovali dojmy a zkušenosti. Doplnili potřebné tekutiny a příště přijdeme zase.

Zjistila jsem, že chůze s nordic walking mi jde. Svaly a klouby neprotestují a nebolí. Dělám mnohem delší kroky. Sama chodit nemůžu, potřebuji mít vidícího dobrovolníka. Před budovou na velkém prostranství jsem zažila silný emoční pocit, že jdu a nemusím se starat, do čeho narazím a kam dojdu. Endorfiny zapůsobily a dostavila se radost z pohybu.

Ve zdravém těle zdravý duch – to si říkám po každé hodině. Děkuji za skvělý nápad aktivizace a za odborné vedení při nácviku.

                                        S jednou hůlkou nebo dvěma vás zdraví Emilka