Informátor 8/2026

Milí čtenáři,

léto je v plném proudu a slunce nám dává najevo, že si letos rozhodně nebere dovolenou. Stačí udělat pár kroků venku a člověk má pocit, že se ocitl v sauně s panoramatickým výhledem. Klimatizace se stala nejvyhledávanějším společníkem, vějíře zažívají svůj velký návrat a studené pití mizí rychlostí, kterou by nám mohl závidět nejeden sprinter.

Ani vysoké teploty nás ale nezastavily. Jen jsme si naše aktivity naplánovali chytře – s dostatkem pitného režimu, občasnou zastávkou ve stínu a samozřejmě s dobrou náladou, která nás neopouští ani v těch nejteplejších dnech. Jak sami uvidíte na následujících stránkách, společně jsme procvičili nejen nohy při turistických vycházkách, ale i mozkové závity při vědomostním kvízu, rozhýbali svaly při kondičním cvičení a dali prostor fantazii při tvoření. Zkrátka jsme opět dokázali, že když se sejde dobrá parta, počasí je jen kulisou.

V tomto čísle vás proto zveme na malou cestu za společnými zážitky. Čekají na vás příběhy z našich výletů, tvořivých setkání i dalších aktivit, při kterých nechyběl smích, nové poznatky ani vzájemná podpora. Možná se při čtení dozvíte něco nového, možná se pousmějete nad některou z historek a třeba dostanete chuť vyrazit s námi příště.

Děkujeme, že jste součástí naší komunity a pomáháte vytvářet prostředí, kde mají své místo přátelství, ochota i radost ze společně stráveného času. Přejeme vám příjemné čtení, krásné letní dny a dostatek příležitostí schovat se před sluníčkem – ať už pod koruny stromů, pod slunečník nebo třeba právě za stránky našeho časopisu.

                                                                         S přáním pohodového léta

                                                                            Hanka, Jirka a Kristýna

Organizační věci na odbočce

VÁŽENÍ ČLENOVÉ o letních měsících bude z důvodu čerpání dovolené, provoz omezen. Proto pokud půjdete do kanceláře, doporučujeme si nejprve dopředu zavolat, kdo a jak na pracovišti bude. Budou totiž také probíhat soc. aktivizační služby více v terénu. Děkujeme za pochopení. Zatím ohlášená dovolená je napsaná níže.

Dovolená J. Sálus od 1.8. 8.8. 2026 a 22. – 29. 8.

Voborská K. od 6.8. 14.8. 2026

Pospíchalová H. od 6.8. 14.8. 2026

V době letních prázdnin bude mít rada Oblastní odbočky dovolenou od

14.7. – 14.8. 2026.

 

ZAJÍMAVÁ POZVÁNKA

Vydejte se s námi do termálních lázní Bad Füssing!

Léto je sice ještě v plném proudu a venkovní teploty nám dávají pořádně zabrat, ale právě teď je ten správný čas naplánovat si příjemné zářijové rozmazlování. Zveme vás na společný výlet do oblíbených termálních lázní Bad Füssing v Německu, který se uskuteční ve čtvrtek 17. září.

Sejdeme se v 5:50 před halou vlakového nádraží v Táboře, odkud v 6:00 vyrazíme autobusem. Cesta potrvá přibližně tři a půl hodiny a naším cílem budou Europa Therme, kde na vás čeká 15 termálních bazénů s teplotou vody od 27 do 40 °C. Ať už si budete chtít zaplavat, odpočinout nebo jen nechat horkou vodu dělat své kouzlo, věříme, že si den naplno užijete.

Pokud máte o výlet zájem, můžete se již nyní hlásit v kanceláři SONS. Jakmile bude známá konečná cena autobusové dopravy, sdělíme všem přihlášeným také celkovou cenu výletu včetně vstupného do lázní.

Těšíme se, že si společně užijeme den plný odpočinku, pohody a příjemně stráveného času. A kdo ví – možná si po návratu řekneme, že podzim vlastně začal úplně ideálně.

 

Připravujeme na podzim a zimu 2026

Představení kompenzačních pomůcek - Adaptech

Také je Vám horko? A máte chuť na zmrzlinu? Tak což takhle spojit příjemné s užitečným? Firma Adaptech k nám po letech zavítá s novými kompenzačními pomůckami a k tomu si pro Vás připravila zábavný program, během něhož se bude podávat i zmrzlina!

Otáčivé divadlo – Týn n. Vltavou

Loni jsme mohli shlédnout moderní představení Kytice. A letos? Bude to poprask a to přímo na laguně.

Bowling

Koulelo se koulelo děravé jablíčko. Ne nebojte, ještě mi vedra zcela nezatemnila mysl, to jen si Vás dovolujeme pozvat na tradiční bowlingové klání na Sojčí vrch, tak, jak jste zvyklí.

Výlet - Bechyně

V 8:45 se sejdeme před halou vlakového nádraží, abychom v 9:06 vyrazili unikátní lokomotivou od Františka Křižíka do lázeňského městečka Bechyně. Zde navštívíme možná zámek, možná klášter a samozřejmě zbyde čas i na oběd či zmrzlinku, neboť to stihneme ještě v srpnu.

Výlet - Svákov

V Soběslavy jedna zajímavá rozhledna stojí a k ní vede pěkná turistická cesta. A proto se se zájemci již v 7:45 před halou vlakového nádraží sejdeme a společně v 8:00 hod. rychlíkem na výlet vyrazíme. Kromě přírodních krás nás možná i dobrá káva v kavárně „Zrnko“ čeká a jistě i dobrodružství mnohá.

Zvuková střelba – host i turnaj

V srpnu k nám zavítá pan Karel Novotný z pobočky SONS Benešov. Tento dlouholetý člen klubu KC Vrchlická nás seznámí s oficiálními pravidly zvukové střelby, dá pár triků na zlepšení, a poté si s ním společně zastřílíme. A abychom své dovednosti zúročili, v září si pak dáme pobočky turnaj dle pravidel, jak nás to pan Karel naučí.

Konverzace v AJ

Ať už cestujete, či nikoliv, rozhodně o svou paměť je třeba se starati. A k tomu logické myšlení a hluboké přemýšlení. To všechno Vám konverzace v AJ nabízí. A nejen to – spousta legrace i poznání – věřte mi, to není všude k mání!

Seniorské hry – nácvik a soutěž

Protože se pomalu formují dva týmy naší pobočky na zářijové seniorské hry, rozhodli jsme se ještě před tím dát si tréninkové setkání, abyste na medaile své šance zvýšili.

Nordic Walking

Šetřit klouby a přeci sportovat? Ano i to se dá. A jedna taková aktivita se jmenuje Nordic Walking – neboli, opět za námi zavítá paní Brázdová a my s hůlkami budeme choditi a své zdraví tužiti.

Putovaly písničky a divadlo

Ivanka, Miluška a Aleš si pro Vás pilně připravují lidové písničky, abyste si s nimi zazpívali a radostí života si užívali. Ti odvážnější pak pokračovati budou v nácviku divadelní hry „Rekondice“, kterou pak budeš moci milý čtenáři shlédnout na festivalu TyfloArt.

Pedig

Jemná motorika a šikovné ruce, to je základ pro pletení košíčků z pedigu pod vedením Milana a Jardy.

Přednáška – MUDr. Abdová

Vzpomínáte na loňskou přednášku paní doktorky, kdy jsme se dozvěděli mnohé zajímavé o nosní sliznici a čichového ústrojí vůbec. Tak i v letošním roce za námi paní doktorka přijde s něčím zajímavým. A o jaké téma se bude jednat? To se dozvíš, co nejdříve milý čtenáři.

Bad Füssing

A je to tady, slibované koupání v termálních vodách se uskuteční dne 17. září. V 5:50 se sejdeme před halou vlakového nádraží a v 6:00 odjedeme autobusem do zmíněného Bad Füssingu. Já vím, zní to trochu, jako provokace, zvát Vás do termálů v době, kdy teploty atakují čtyřicítky. Ale věřte, takové zářijové prohřátí kloubů a kostí se vám v zimních měsících blahodárně vrátí.

Letem světem - Skotsko

Kameny divně postavené (Stonehenge) a v jezeře divná příšera prý plave. Tak to hle a další skotská krajina nabízí. A kdo ví, třebas i pravá skotská whisky nabídnuta bude.

Den otevřených dveří

Byť naše kanceláře bývají otevřeny veřejnosti i Vám celoročně, přeci jenom se sluší jednou ročně pozvat širší veřejnost a zasvětit jí do tajů naší činnosti. A aby si návštěvníci přišli na své a trochu si užili zábavy, nabídneme jim tentokráte malou ochutnávku ze střelby zvukové.

Sbírka Bílá pastelka

Pastelky už se vyrábějí, bílá trička šijí a my Vás zase prosíme, zda byste se společně s námi zapojili do sbírky Bílá pastelka a pomohli nám získat finanční prostředky na naši činnost, která slouží především Vám milí členové a uživatelé!

Vernisáž Svatopluka Vaněčka

A protože o umělce v našich řadách není nouze, můžeme Vám nabídnout vernisáž v kulturním centru Spektrum, kde bude vystavovat svá díla Svatopluk Vaněček. A protože se jedná o vernisáž se vším všudy bude povídání s moderátorem doplněno o kulturní vložku – pod vedením Jarmilky Hlubinkové zazpívá Nokturneto. Samozřejmě na závěr přijde čas i na sklenku dobrého vínečka.

Vokál klub

V sobotu 17. října v 15:00 (prakticky dva dny po vernisáži) k nám do Tábora přijede pěvecký smíšený sbor nevidomých a slabozrakých – Vokál Klub. Vystoupí v Masarykově domě (za obchodním domem Dvořák) a přiveze s sebou zajímavé hosty. Svým vystoupením si společně se sborem též připomeneme 30. výročí založení naší organizace SONS. Tak neváhejte a tohoto nevšedního kulturního zážitku se společně s námi zúčastněte!

Festival TyfloArt

Existuje snad ještě někdo, kdo by nevěděl, že ve dnech 12. – 15. listopadu pořádá naše pobočka naposledy festival zrakově handicapovaných umělců TyfloArt? A tak jen si dovolím říci něco málo ze statistiky zájmu o tento festival. V roce 2024 trvalo dva týdny, než se naplnila kapacita hotelu MAS (cca 170 lidiček). V roce 2025 již ubylo váhajících, a proto se kapacita zaplnila již po týdnu. A v letošním roce jsme trhnuli rekord a za pouhých 26 hodin jsme měli vyprodáno. A teď zbývá to nejtěžší – všechno připravit tak, aby se nám společné dílo, zase povedlo. Proto prosíme všechny, co mají ruce, nohy a hlavu, aby se do příprav organizace festivalu zapojili!

Ochutnávka

Hrát si budeme se smysly – vůně, čich a chuť. Až přijde ten správný čas, na hru Tě pozveme zas – bude to káva, čaj či čokoláda? Inu nech se překvapit. Jediné Ti můžeme zaručit, že se při této aktivizačce nebudeš nudit.

Umělá inteligence

Žijeme v přelomové době a za pouhý rok se událo mnoho věcí v oblasti umělé inteligence. Tak proč se na ní nepodívat a nezjistit, co by se nám mohlo i v praktickém životě hodit.

Mikuláš

Zhřešili jste? A nevíte si rady, co s tím? Ještě máte čas udělat dobré skutky, protože začátkem prosince mezi nás zase přijdou nadpřirozené bytosti, které zváží Vaše hříchy a míru napravení.

Předvánoční nákupy

Nákupy se staly již velmi dobrou tradicí, a proto není třeba ji ani letos vynechat, ale naopak do víru nákupních středisek je třeba společně zavítat.

Vánoční večírky

Až krajina se schová pod sněhovou přikrývkou a děda mráz vyrobí nám kluziště, tak to už mi bude nejméně sto let. Ale neboj, Vánoce a vánoční čas ten přijde určitě i letos, a proto napečeme, dárky zabalíme a společně se s blízkými a přáteli zase potkáme.

 

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Letem světem - Maledivy

Na konci června nás navštívily teploty nad třicet a my, abychom se trochu osvěžili v Indickém oceánu, vydali jsme se společně s Kristýnkou na Maledivy. A pro vychutnání si této země vícero smysly, podávalo se husté kokosové mléko a černý čaj s cukrem. Obojí jest pro tuto zemi typické. Po geografickém přehledu a vyslechnutí tamní hymny, která mimochodem připomínala tradiční Jihočeskou polku, jsme se již vydali na cestu do opravdového ráje. Moře, jako kafíčko, vlhkost typicky tropická a k tomu nádherné písečné pláže a ostrůvky, kde za posledních 50 let vybudovali místní mnoho turistických center, pro všechny dovolenkáře, kteří si chtějí odpočinout pod palmami v rukou držíce koktejly podávané v kokosové skořápce. A jak už to v naší moderní době chodí, i Kristýnka narazila při cestování na drobné obtíže spojené s digitalizací – odbavení musí člověk již zvládat zcela sám, a i když odlétá z Prahy, tak je všechno v anglickém jazyce. K tomu jsme si vyslechli příběh o zápase s baby žralokem a trampotách na Dubajském letišti, jež dodnes slouží, jako vstupní brána do Asijských zemích. Na konci si Kristýnka připravila videa, v nichž zazněl nejeden originální zvuk z místa pobytu. A co říci závěrem? Vydati se do této země není sice finančně vůbec jednoduché, ale když už se tam dostanete, rozhodně skutečný ráj naleznete.

Trénink paměti

Bez paměti není přítomnosti a bez přítomnosti nebude ani budoucnosti. I takhle filosoficky bychom se mohli zamyslet nad plynutím času ve vztahu k naší paměti. A abychom neztratili vzpomínky, jež utváří současnost a předznamenávají budoucnost, vydali jsme se společně na trénink této neocenitelné dovednosti. Tentokráte jsme zahajovali s kartami jménem mariášky. Nebojte, nešlo o žádný karban či hazardní hry, ale naopak šlo o trénink bodového písma ve spolupráci s naší pamětí. Každý postupně obdržel jednu kartu, přičemž, než oznámil, co dostal, musel zopakovat hodnotu a barvu všech předchozích karet. Tato disciplína jest o něco náročnější, než si pamatovat pouhou řadu číslic. I přesto si nejlepší z nás (Milan) dokázal zapamatovat 16 po sobě jdoucích karet. Následně již došlo na citát v podobě „cogito ergo sum“. O doslovný význam si lze opět zažádat u pracovníků pobočky. A my se nebudeme zdržovat, vždyť jsme se právě učili zapamatovat hlavní město afrického státu Pobřeží slonoviny, odkud mimochodem dováží Orion kakaové boby pro výrobu Studentské pečeti. A jaké je hlavní město tohoto státu? Napovím asociačním příběhem: „Sloni na pobřeží naplnili jámu cukrem“. Po procvičení technik paměťových vrhnuli jsme se do vzpomínání i hádání prostřednictvím kvízu. Zde jsme řešili otázky, jako např. „Jak dlouho vydrží čmeláčice pod vodou?“ anebo „Proč je na poušti ve dne horko a v noci zima?“. V těchto dnech by si možná leckterý čtenář přál ocitnout se na poušti v noci, kde teplota klesá, až k nule. Jinak v soutěži si nejlépe vedla Emilka a na druhém a třetím místě skončily Dana a Dáša. Avšak ani ostatní si nevedli věru špatně. Proto jsme se ihned pustili do audio kvízu. Jiří pustil celkem 10 ukázek z hraných, ale i animovaných filmů. Nejvíce všechny potrápila Rychlá rota (vzpomínáte na Čipa a Dejla) a animáci Gumítky. Zde si nejlépe vedl Milan a za ním v závěsu Alenka a Dana. A aby si na své přišla logika včetně výbavnosti, přišla na řadu slova, v nichž se ukrývala číslovka (např. řekněte jinak „rozbít na malé kousky“) anebo zvířata (např.: řekni jinak úložný box“). O správné odpovědi si opět pište na adresu Kpt. Jaroše 3106. U této disciplíny se do finále probojovaly Dana a Emilka. A protože my se inovací nebojíme, vysvětlila nám Emilka novou hru – Já si myslím a Ty se ptáš, kterou si ponecháme na příště. Jelikož času nám již ke konci mnoho nezbývalo, dali jsme si super rychlou soutěž – Kolik řekneš slov na jedno písmeno do 20 vteřin. Nejlepší z nás vyslovil 17 slov, druhá 16 slov a třetí 14 slov.  O koho se jednalo si už nepamatuji, a proto se vydám na další trénink paměti znova, abych se polepšil a úplnosti zápisu tak docílil.

Čtenářský klub online

Po necelém roce (naposledy se tak stalo loni v září) zavítal do našeho čtenářského klubu opět velmi vzácný host. Tentokráte jím byl spisovatel, moderátor a hudebník Josef Bernard Prokop. Hezky se proto usaďte do svých pohodlných křesílek či sofa, a nechte si převyprávět příběh daného čtenářského klubu, tak jak ho viděl jeden z účastníků. Na začátku našeho setkání jsme se domluvili, že se pokusíme postupovat obdobně, jako v případě návštěvy paní Fischerové. Nejdříve se proto představili účastníci, kteří pravidelně či nepravidelně navštěvují tento klub a prozradili nám, co si od pana Prokopa přečetli. A zřejmě nikoho nepřekvapí, když Vám sdělím, že měl každý načteny minimálně 2 knihy. Díla tohoto autora se zkrátka čtou velmi dobře. Poté se slova ujal moderátor a vybídl hosta, aby se představil: „Nebuďte skromný, ani slušný, a zkuste nám prosím o sobě něco prozradit.“. A jelikož se pan Prokop nenechal dlouho pobízet, měli jsme možnost se dozvědět, že se narodil v Praze, během školní docházky se spíše projevoval, jako „žák darebák“, studoval varhany a klavír, přičemž varhaní koncerty pořádá dodnes, a to nejen v ČR. V devadesátých letech se stal moderátorem v Českém rozhlase, pro který připravil více, jak 200 pořadů. A pro naše uši namluvil několik desítek knih, z nichž velké množství najdete i v KTNce. Napsal též 3 divadelní hry a dnes taky působí, jako pedagog na ZUŠ.  A mimoto vyučuje i kreativní psaní. První knihu napsal teprve před 12 lety, i když, jak říká, svůj první pokus zahájil ve svých 9 letech – tehdy sepsal 4 strany a psaní na delší čas zanechal.  A to už jsme se dostali k intimnějším otázkám – jak píše a kde se berou nápady?  Zde musím uvésti, že spisovatel nemá pouze jediný návod, jak napsat knihu. Naopak, sám tvrdí, že co kniha, to jiný přístup. Občas píše ve stylu „boďáků“, tedy navrhne si osnovu a té se snaží držet. Jindy jej něco napadne, pak si to představí, jako film a dle této představy začne psát, s tím, že se následně uvidí. Anebo jej původní záměr zavede do slepé uličky a on musí vymyslet, jak dílo dokončit. Začal takto psát např. Jana Lucemburského, u nějž měl nalinkovanou osnovu. Vše šlo, jako po drátku, až do bitvy u Kresčaku, kde se musel nečekaně začít zabývat vládou Karla IV. A jeho kvalitou vládnutí. Již zde se účastníci zapojovali do diskuse a měli na autora spoustu otázek. Aby se však dostalo i na samotná díla, začali jeden po druhém představovat, co si přečetli a následně se ptali na nejasnosti, na které při četbě narazili. Jako první kniha přišla na přetřes „Sámo“. Čtenářka ocenila čtivost tohoto díla a zeptala se, kde autor čerpal informace. Autor poctivě přiznal, že o Sámovi víme nejvíce z kroniky Filigarovi a co nastalo po jeho vládě, až do vzniku velké Moravy (více, jak 140 let), toho mnoho neznáme.  Víme proto, že například původní Sámovo jméno Oliver jest autorovou fikcí a způsoby oblékání či života vůbec jest odvozeno spíše z pramenů týkající se Velké Moravy. Již u tohoto díla se projevovala autorova snaha, nejen o pravdivost příběhu, ale především o pochopení motivů a důvodů chování postav v knize uvedených. Další představovaná kniha nesla název „Marie Terezie / Symfonie života velké císařovny“. A jak už název knihy napovídá přesunuli jsme se v dějinách o několik století dále. Zde pan Prokop potvrzoval jeden střípek ze života císařovny za druhým, jako dohledatelná fakta. Např. císařovna psala dopisy svým dětem, i když už odrostly dětským střevícům, se zalíbením poslouchala Vivaldiho, §§, každý večer hrála karty (dochovaly se i výsledky tohoto hraní), ráda chodila tančit inkognito do vídeňských sálů a další střípky z jejího života. V této knize najde čtenář i zajímavosti o jejím manželovi. Poté jsme se opět přesunuli v čase a vrátili se ke Karlu IV. Neboť autor o něm napsal celou trilogii. První kniha nese název „Karel IV. / Tajný deník“. Protože se tato kniha obecně líbila, neváhal napsat autor pokračování, které se mělo jmenovat prostě „Tajný deník 2“. Jenže to se nakladateli příliš nelíbilo, a proto druhou knihu dnes najdeme pod názvem „Karel IV. / Císař a císařovna“. U těchto dvou knih jsme se však nezdrželi dlouho, neboť je čtenáři četli již před delší dobou. Zato třetí díl, nazvaný „Karel IV. / Císař a synové“, spustil živější diskusi. Jednak si jej několik členů přečetlo v nedávné době a jednak jeho synové Václav IV. a Zikmund ovlivnily následné dějiny zemí koruny České. Napře třes přišla oprava mínění o Zikmundovi, kterému starý dějepis přisuzoval roli zrádce a naopak Václav IV. byl vnímán, jako ten správný král na trůnu českém. Jenže, jak ukazuje současná literatura faktu, a spisovatel Prokop to též potvrzuje, Zikmund patřil mezi velice schopné panovníky evropského formátu, zatímco Václav IV., měl tu smůlu, že jej ani sám Karel IV. soustavně nepřipravoval na složitosti evropské diplomacie, čímž byla předpřipravena půda pro velmi neklidné patnácté století, které Václav IV. panovnicky nezvládl. Zde spisovatel podotkl, že si občas hraje hru na „co kdyby“, ale stále se snaží držet dohledatelných faktů.  V této chvíli se účastníci pustili i do diskuse nad středověkou hudbou, anebo zazněla otázka, zda bude ještě něco nového o Karlu IV. či Marii Terezii vybádáno. Odpověď na tento dotaz dal spisovatel Prokop jednoznačnou – ano, určitě se v budoucnu máme ještě na co těšit. A jak se pan Prokop dostal k psaní historických románů? Jeho touhou jest přiblížit čtenáři nejen fakta o dané historické době či postavě, ale za každým z nich vidí příběh, stejně, jako i my žijeme příběhy svých životů.

A na otázku, co by měl udělat začínající spisovatel, aby jednou napsal také dobrou knihu? Prý stačí mít tužku a papír, a především se nenechat nikým odradit. Na začátku zkusit napsat povídku a poté se uvidí. Zde si dovolím malou odbočku. Tímto způsobem vznikl nejeden bestseller. Například známý thriller „Den Triffidů“ od Johna Wyndhama vznikl nejdříve, jako povídka do časopisu. A nakonec autor rozepsal povídku do celé knihy a ta se dočkala nejen filmového zpracování, ale dokonce i po smrti autora bylo sepsáno volné pokračování „Noc Triffidů.“   Ale zpět k našemu milému hostu. Jako další rady přidal – „Buďte vnímaví k tomu, co se děje kolem Vás.“ Anebo „Snažte se cítit, co lidé prožívají.“. Nakonec si totiž každý, kdo píše, najde své publikum.

A protože čas našeho společného setkání se pomalu nachyloval ke konci, došlo i krátce na jeho detektivní knihy, kde hlavní roli hraje vyšetřovatelka paní Grimmová. Jako předlohu pro tuto postavu našel autor v pacientce jeho babičky. A proto jsou některé informace v detektivkách pravdivé. Například paní Grimmová skutečně zrestituovala zámek. A proč si spisovatel odskočil k detektivnímu žánru? Jednoduše řečeno – pro radost. A zde už se dostávám ke konci svého vyprávění o našem čtenářském klubu, abych Tě milý čtenáři neokrádal o Tvůj vzácný čas, který můžeš využít např. tím, že si přečteš jednu z jeho knih, anebo rovnou nějakou sám začneš sepisovat. Dvě poznámky si však na závěr ještě dovolím. Jednak, že se dne 8. října sejdeme znova v online prostoru a jako téma bylo stanoveno – francouzská literatura, takže neváhej a připoj se k nám, protože nevěřím, že bys nečetl alespoň Tři mušketýry. A ta druhá zpráva se týká festivalu TyfloArt, kde se budete moci se spisovatelem Josefem Bernardem Prokopem setkat dokonce osobně u příležitosti pátečního čtenářského dopoledne.

Kondiční cvičení -  Když svaly protestují, ale úsměv vítězí

Další den jsme vyměnili turistické boty za podložky a hole za nové cvičební pomůcky, které okamžitě vzbudily zvědavost. Po krátkém představení a seznámení s jejich využitím jsme se pustili do posilování, protahování i cvičení na stabilitu. Každý cvičil svým tempem a s individuální podporou, aby se všechny cviky prováděly správně a bezpečně. Chvílemi bylo slyšet soustředěné ticho, jindy zase smích nad tím, že některé svaly se po delší době hlasitě připomněly. Nové pomůcky si rychle našly své fanoušky a už během cvičení padaly nápady, jak je využít příště. Domů jsme odcházeli s pocitem dobře odvedené práce, úsměvem na tváři a možná i s lehkou svalovou vzpomínkou na kondiční cvičení.

Rekondiční pobyt v Putimi

Rok s rokem se sešel a naše pobočka se opět vydala na rekondiční pobyt. A jak jsme se tam měli? Posuďte sami a začtěte se do níže uvedeného vyprávění.

Den 1. - sobota

Začíná první prázdninový víkend a leckdo vyrazí na dovolenou za teplíčkem k moři. My jsme také vyrazili – dokonce i teploty se vyšplhaly k výšinám, které obvykle potkáte v přímořských letoviscích. Jen to moře nám chybělo. Ale pojďme na to hezky popořádku. Vždyť hodinky ukazují teprve půl desátou a my se právě scházíme před vlakovým nádražím. Celkem nás zde čeká patnáct a jsme odhodláni nastoupit do přistaveného autobusu, zatímco další jedou po své vlastní trase vozidly menšími. Teploměr v tuto dobu již ukazuje 28 stupňů a dle různých meteorologických aplikací se má teplota během dne posunout, až k hranici 38 o stupňů ve stínu. Zcela zpocení nastupujeme do dobře vyklimatizovaného autobusu a jen co si sedneme, už se na nás valí jedna informace za druhou z amplionů nad našimi sedadly. Přivítá nás totiž zástupce CK pobočka Tábor s. r. o. A jen co nezbytné informace zaznějí a velká rafička oběhne jedno kolečko na ciferníku, objevuje se cíl naší trasy – Putim. Zde musím zmínit, že cestou zazněli několikráte žerty na téma řidič a řízek pod pedálem. Pokud byste náhodou netušili, proč právě tyto humory se cestou připomínaly? Doporučuji, zajít si v sobotu 14. listopadu do hotelu MAS a pochopíte.

Ve chvíli našeho příjezdu již i milovníci opalování konstatují, že jim začíná být trochu horko a ani nahodilý větřík nedokáže odvanout vroucí všudypřítomný vzduch. Naštěstí personál je připraven a my se můžeme okamžitě ubytovat v pokojích a dát si jedno orosené – Kozel, Plzeň či Birel s mangovou příchutí.

K obědu si pro nás kuchař připravil kuřecí biftečky s hranolkami a jako desert se podávala vanilková a čokoládová zmrzlina se šlehačkou.

To už rtuť začíná atakovat hranici 36 stupňů, a proto vyhlašujeme siestu po ní osvěžující bazén, který se svou teplotou 28 stupňů opravdu osvěží. Na nějaké velké plavání to sice není, ale i tak to kvitujeme s povděkem. Hanka nás rozdělila na dvě skupiny a každá si mohla užívat chladných vod bazénu celou hodinku.

Pak večeře s výpečky a se zelím trocha odpočinku a už se chystáme na večerní program. A mimochodem tento den padl teplotní rekord – v Doksanech na Litoměřicku naměřili 40,8 stupňů.

To nás ovšem nemohlo odradit od večerního karbanu. Poté, když už se nám zdálo, že teploty trochu povolily, vydala se menší skupinka po hrázi nedalekého rybníka na malou procházku při měsíčku. A kdyby si snad někdo myslel, že u vody fouká, tak prosím Vás u vody tohoto rybníka rozhodně nefouká. Zato zde plavou podivná zvířátka. Nejprve jsme si mysleli, že se ve vodě ráchá vydra či bobr, ale když jsme se zeptali umělé inteligence, tak prý se nakonec jednalo o nutrii. Což zřejmě odpovídalo, neboť se v jejím okolí nenacházeli žádné ohlodané stromy, jak tomu bývá v případě bobrů.

Nakonec návrat zpět do penzionu, drink na dobrou noc a pak do vyhřátých pokojů za účelem pokusu o spánek. Dle zpráv se dařilo střídavě proměnlivě.

2. den – neděle

Ať už noc proběhla jakkoliv, snídani nám zdejší personál připravil vydatnou, a proto jsme síly mohly nabírat právě odtud. Dopoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna zůstala penzionu, aby pilně nacvičovala zvukovou střelbu a s druhou partou jsme se vydali na procházku po vsi. Našli jsme památník Švejka, hrobku Cimburky, policejní stanici, kde vyslýchali i slavného Švejka, a nakonec jsme dorazili ke kostelu sv. Vavřince. Za ním nacházela se kostnice s opravdovými kosterními pozůstatky, Ve vstupu do kostela nám ale bránili zamčené dveře. Naštěstí jsme neměly líná ústa, a proto se nestalo žádné holé neštěstí, ale naopak jedna zdejší občanka nám poradila, abychom zašli za rodinou pana Vlasáka, který má prý klíče. A skutečně. Jen co jsme u jeho vrat zazvonili, podal nám klíče, řkouc: „Až si kostel prohlédnete, tak mi je prosím zase vraťte“. Kostel jsme si prohlédli, někteří v něm i zapěli a o půlhodinky později jsme se i sklíčit od kostela u pana Vlasáka stavěli. Cestou jsme míjeli cedule, na kterých se psalo vysvětlující sdělení o historii tohoto místa.

Když navrátili jsme se do hotelu, chýlila se právě tréninková střelba do svého závěru, a proto i členové naší skupinky si mohli chvilku zastřílet.

Pak už obídek – rybička bez kostí a zeleninka a odpolední siesta. Před bazénem ještě chvilka qarda a už hurá do bazénu, kde chladivé vody nás přivítaly a naše rozpálená těla dokonale vychladily.

 Tyto chladivé vody jsou dost možná i trochu zázračné, protože někteří plavci si během plavání či cvičení ve vodě, začali dokonce prozpěvovat.

Po večeři nás čekala soutěž Chcete být Tofifíkem. Oč se jedná? Vy, co čtete tento kvalitní časopis pravidelně, budete jistě tušit, když Vám řeknu, že se tato soutěž kdysi jmenovala „Chcete být Pralinionářem?“. No a vy ostatní dál bedlivě čtěte. Soutěž spočívá v tom, že se účastníci rozdělí do dvou týmů, zvolí si svého kapitána a začnou odpovídat na celkem 12 otázek, přičemž otázky č. 3, 6, 9 a 12 jsou tzv. záchytné, kdy už tým nemůže spadnout níže. I když, jak si později ukážeme nakonec se to vlastně stát může. Ale nepředbíhejme. Pokud tým narazí na zapeklitou otázku, má možnost 3 nápověd – 50:50, přítel na telefonu a hoď otázku na soupeře.

Nu, ale pojďme již k samotné soutěži. Tým A pod vedeným Jarmilky dostal první sadu tří otázek z oblasti zeměpisu. A protože ani hlavní město Maroka a ani zelená whisky jim žádné potíže nečinili, získal tým plný počet bodů – tj. 3. Tým B pod vedením Míry, pil s Mírou, a proto ani jej nepřekvapilo Hlavní město Malediv či obvyklý nápoj v této zemi, a tak skóre s týmem A dorovnal a stav byl 3:3. To už začíná druhé kolo a opět startuje tým A. Zde už jde do tuhého, neboť přichází na řadu okruh kultury a audio ukázky – například Maďarská hudba, anebo Princezna ze mlejna. Tým A však suverénně odpovídá i na tyto otázky a marně je Jiří zviklával od správných odpovědí. Na tým B též čekala kultura, jen v audio ukázkách zazněla Marocká hudba anebo úryvek z pohádky „Byl jednou jeden král“. Po druhém kole se bodový zisk ustálil na 6:6. To opravdové drámo začíná s kolem třetím nazvaným všehochuť.

A tým A narazil na otázku, který z těchto lidiček obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Rozhodovali se mezi Churchillem a de Gaulem. A i když je Jiří nabádal, aby si vzali nápovědu, jeho varování nebylo vyslyšeno a tým A získal ve třetím kole pouhý bod. Zato tým B ani ve třetím kole nezaváhal a svými odpověďmi dosáhl opět plného počtu bodů. Nicméně ani čtvrté a poslední kolo nebylo nijak lehké, a proto šance na vítězství zůstávaly oběma týmům. Tým A se dostal do úzkých u otázky, proč se Kaligula jmenoval Kaligula. Hodil tuto otázku na tým B. V této chvíli šlo o hodně, kdyby totiž tým B neznal správnou odpověď, spadl by na 6 bodů a situace by pro tým A vypadala o mnoho veseleji. Protože Tým B nezaváhal, bylo o vítězi rozhodnuto. Tofifíkem se s konečnou platností stal tým B pod vedením Mirka. A tak se na závěr někteří pustili do karbanu, jiní si nalili něco dobrého a jen tak klábosili a vyprávěli si vtipy, až do pozdních hodin.

3. den – pondělí

Po vydatné bufetové snídani se naše grupa rozdělila na tři skupinky. Ti nejaktivnější se již v 9:00 pod vedením Romana vydala k místní hájovně – jednalo se o pět dětí a pět dospělých. Ti polo aktivní, zůstali v hotelu a trénovali zvukovou střelbu. No a Ti nejzručnější si vzali do rukou drátky a korálky, přičemž z nich zkoušeli vyrábět roztodivné výrobky.

Skupinka chodců se vydala po hrázi rybníka, kde jsme minuli rybáře dokrmující ryby a pokračovali přes koleje do lesa, v němž se měla nacházet hájovna. Asi po 3 kilometrech jsme k hájovně sice doputovali, jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se dnes jedná pouze o administrativní budovu, a nikoliv klasickou hájenku s Rumcajsem. Ale což, sušenky a vodu jsme s sebou měli, a proto po krátkém odpočinku se svačinkou jsme se vydali zpět do penzionu, kam jsme dorazili kolem jedenácté dopolední.

Po obídku, kdy špagety se nám nahazovaly, až za ušima, jsme si dali siestu, kávičku a čekali na pána z ostrova Aroela. Asi po jedné hodince se zjevil na terase penzionu a začal si štosovat klece se vzácnými papoušky. A aby mu nebylo smutno, pouštěl si z dovezených reproduktorů skladby opěvující papoušky ve všech podobách. Před druhou hodinou jsme se všichni sešli na zakryté terase a za zvuků místní bouřky jsme si vyslechli vyprávění o výchově papoušků. Prý je třeba si dát pozor, abyste si nekoupili pouze polo krotkého anebo divokého papouška – tito prý dělají svým majitelům nikoliv radost, ale velikou neplechu. Dozvěděli jsme se co jedí, a také jejich cenu. Ten nejdražší (Ara Hyacinta) prý stojí, až neuvěřitelných 470 tisíc korun. A pokud byste si pořídili papouška odolného, tak by Vám mohl vydržet, až sto let. Ale pozor i takoví papoušci mohou, při nesprávné životosprávě trpět obezitou, anebo dnou. A při cvičení se mohou lecčemu naučit – to ovšem záleží na tom, kdo je právě vychovává. Pak jsme měli možnost si každý papouška nasadit na naše ruce a nakrmit jej, nebo pohladit, no prostě se s nimi skamarádit.  Dokonce na povel si papoušek lehnul a předstíral spánek na našich rukou. Anebo když se na to někdo cítil, měl na sobě papoušků ihned několik, jako v nějakém papouščím filmu. Pán velice pěkně vyprávěl a opravdu každý si přišel na své.

Poté přichází na řadu zchlazení v bazénu a už přijíždí z Tábora vzácní hosté – Ivanka, Miluška a Aleš, kteří si pro nás připravili večerní program.

Po večeři se scházíme opět na terase a po nahrávací chvilce, kdy se připravovaly nahrávky pro divadlo už program začal. Písničky zněly veselé i pomalé, ale každopádně zábavné. Do toho koloval meloun od Alenky s Mírou, nějaké to dobré pití, a dokonce i na tanec došlo. A protože hudba lidi spojuje a inspiruje, přidala se Šárka se svým nástrojem ukulele. Že se z ní klube dobrá hudebnice bylo jest poznati i z konverzace mezi hudebníky. Zde malý útržek: Šárka: „Já ale nemám noty.“ Aleš: „To nevadí hoď tam tyto dva akordy a jedeme od géčka“. Šárka: „ok“. A už to jelo, že netušíte, o čem byla tato zakódovaná konverzace? Nebojte, já vlastně také ne, ale rozhodně jim to znělo hezky. A proto muzika hrála a břinkala, až do pozdních hodin. A mimochodem, i když se jednalo den třetí, tedy kritický. Nikomu se nic nestalo jen v dáli se trochu zahřmělo a zablýsklo.

4. den - úterý

Po snídani měli jsme chvilku na to se načančat a na výlet autobusový se připravit. Před půl jedenáctou nás klimatizovaný autobus nabírá a směrem za koníčky do nedalekého hřebčince s námi uhání. Možná Tě milý čtenáři zarazí, to pojmenování, ale pozor není hřebčín, jako hřebčinec. Zde se nás ujímá ředitel hřebčince a vypráví kratičkou historii místa, kde se nacházíme, o koníčcích – jaká plemena se zde chovají a především, že se pro parkur či jízdu s kočárem trénují. Dokonce je zde v současnosti ustájen kůň, který se kdysi vydal na olympiádu do Tokia. Pak vcházíme do stájí a zde se na nás krásní hřebci dívají – bílí, hnědáci či černí vraníci a sem tam nějaký ten grošák, jenž do své finální podoby teprve doroste. Protože koníčci v nás dobré duše vycítí, nechají se i pohladit.

Po hodince a půl se navracíme k autobusu a odjíždíme do restaurace na obídek, který chutný opravdu jest. Odtud již pěšky putujeme do Prácheňského muzea. Kde nás velmi milá paní přivítá a svůj poutavý výklad začíná. A abychom měli i audio zážitek spouští opravdový orchestrion, který zahraje téměř dokonale hudbu sto let starou. Zahlédneme zlaté nugetky z roku 2024 – asi absolutně největší nález zlata posledních dob, Průvodkyně ve svém vyprávění upozorní na těžbu zlata na otavě, ukáže model zámku i Písku. Zde si dovolím podotknout, že píseň „Když jsem já šel tou Putimskou branou“, už je jen vzpomínka na bránu, která dnes neexistuje. Pak nás paní zavedla do rytířského sálu, kde jsme byli seznámeni s trochou té historie daného místa a už jsme se přesouvali do místnosti, kde na všechny čekal vědomostně hmatový kvíz. Celkem jsme do ruky dostali deset předmětů, které používali naši prapředci.  Například kratiknot, brousek na břitvy, valchu, anebo cestovní kalamář.

A protože čas návratu se pomalu nachýlil, vydali jsme se po starobylém pískovcovém mostě k cukrárně, kde si někteří koupili zmrzlinu a někteří zákusky, aby se jich pak na terase penzionu u dobré kávičky zmocnili a sladkou vášeň, tak zažili. A jelikož teploty se stále kolem třicítky držely, vyjednala briskně Kristýnka bazén a už se tam naše rozpálená těla chladila.

Po večeři jsme si dali volný program, takže někteří prší hráli, jiní člověče nezlob se anebo jen tak prostě u chladivého nápoje diskutovali. Jen co však odbila devátá hodina večerní a teploty konečně polevily, vydala se partička aktivních na procházku kolem kostela k rybníku. A tentokráte prý žádné nutrie nespatřili, za to kachny si v místním bahně lebedily. Nakonec ještě poslední objednávka u nás na terase a rychle do postýlky, vždyť zítra je taky den.

5. den – středa

Po snídani se parta dvanácti nadšenců vybavila pláštěnkami, nordicovými holemi a společně vyrazili směr soutok Blanice a Otavy. Jednalo se poměrně o krátkou procházku (celkem 3,6 km dohromady), ale šlo se hezkou cestou, chvilkama i lesy a přírodou. Těsně před cílem míjíme dřevěný bufítek, kde návštěvníkům točené pivo platan a smetanové nanuky nabízejí. Nejdříve však došlo na focení. A zatímco společně pózujeme, usmíváme se do objektivu, aniž tušíme, že příroda zasáhne v náš neprospěch. Odkudsi totiž vylétla včela či vosa nenechavá a jednu naši členku nemilosrdně svým žihadlem proklála. A tak spěcháme k zmíněné hospůdce, kde Mirek zakupuje chladivé nanuky, které žihadlovou krizovku zažehnají. A k tomu ještě stačíme probrat vysvědčení –nutno podotknout, že jsme měli na cestě samé premiantky – na vízu samé jedničky či sem tam nějaká dvojka – nikoliv však z chování. Zato naše starší generace, když ve svém vyprávění zavzpomínala na svá vysvědčení, už zcela každý zapomněl na nějaké to žihadlo. A proč vlastně? Milý čtenáři, raději zde nebudu publikovat známky z chování či jiných předmětů. Během vyprávění začaly kapky na terásku bubnovat a vypadalo to, že se nedobrovolně vykoupeme. Naštěstí trasér Roman s psíkem Nátanem zapnuli aplikaci s radarem (Nátan jen asistoval, Roman četl, aby nedošlo k mýlce) a říká: „Až řeknu krleš, budeme mít půlhodinové okno, kdy déšť ustane, a to musíme vyrazit. Tak se také stalo a všichni statečně a v tempu pochodovali zpět do penzionu.

Zde už se právě chystala střelba z pistole, a proto i my výletníci jsme si své odstříleli.

Během podávání oběda se z nebes opět započal snášet déšť, což nám trochu zkomplikovalo odpolední plány. A tak jsme usedli na zakrytou terásku, kam dorazili i Jarda s Milanem, kteří přijeli vlakem na krátkou návštěvu. Pár nadšenců se pustilo do zkoumání aplikací s počasím a nakonec kolem 13:45, když se počasí umoudřilo, vyrazili jsme směr místní minizoo. Nečekali jsme nic zázračného, a přesto nás tato zoo mile překvapila. Mohli jsme si prohlédnout surikaty, klokánky, cizokrajné ptactvo a další neobvyklou zvířenu. Nakonec jsme se posadili do malého altánku a zde jsme si mohli pohrát s šestiletou želvou, která zatím dorostla do několika desítek centimetrů. Dle paní majitelky, se tato želva dožívá, až stovky let a o pár let později, bychom se prý i na ní mohli prohánět. A protože déšť už zase začal přicházet, pohladili jsme si králíčka a už jsme mazali zpět do našeho penzionu. Zde jsme dostříleli turnaj, kdo chtěl si zaplaval a pak už nás čekalo večerní jídlo.

Po večeři jsme se sešli na terase a započali s tréninkem paměti.  Nejdříve na nás Jiří vybalil latinský citát „Advocatus diaboli“, s níž si nikdo neporadil, a co Ty čtenáři? Tušíš? A poté došlo na kratičké vysvětlení paměťových technik. Konkrétně na španělských slovíčkách a následně i na hlavních městech. Tak například – uhodneš milý čtenáři o jakou zemi a hlavní město se jedná, když Ti řeknu: „Zabiják měl lusky v saku“?  Pokud jsi správnou odpověď nenašel, či Tě trápí pochybnosti, jako vždy můžeš se obrátit na pracovníky naší pobočky.  Pak už přišla na řadu číselná řada. V této disciplíně zvítězil neznámý muž, o němž my nic netušíme, avšak jeho paměťový příběh dobře známe: „Již dva týdny (27) čekám na židli (4) a je to nekonečné (8) než mi vydají občanku (15), pak budu šťastný (7) a nebudu si s tím dělat těžkou hlavu (9), která sestupuje (63) do snu o Pražském jaru (68).

Následně už přišla na řadu disciplína zvaná trénink dlouhodobé paměti, při níž zazněly otázky např.: Jak dlouho vydrží klíště pod vodou? Anebo Čím dýchá takový čmelák?“. A jen co dozněla poslední otázka, zahájili jsme soutěž, která vyžadovala pohotovost i dobrou paměť. Jiří začal pouštět audio ukázky ze známých i méně známých filmů. Zde se ale velmi rozpršelo a do zastřešení terasy začaly kapky velmi silně bubnovat. Proto za stavu 3:2 pro Alenku a Petru, jsme danou soutěž přerušili a vrhnuli se na další klání, při kterém stačil silný hlas. Zde měli soutěžící za úkol vymyslet synonymu obsahujíc například číslovku (nebojácnost – odvaha) anebo zvíře (rozmanitost – pestrost). V této chvíli se déšť umenšil a kapky nevydávaly takový rachot, a proto jsme se vrátili k předchozí soutěži a začali dávat další audio ukázky. O prvním a druhém místu bylo rozhodnuto – Alenka a Petra, avšak na třetím místě skončili dvě soutěžící Dana a Jarmilka. A jelikož Jiřímu již došly audio ukázky, musel se pokusit o imitaci, a proto se terasou ozvalo: „Připravte se.“ A pak nečekaný výkřik „Olivere, Ty hajzle.“ Název filmu sice nikdo neodhalil (tedy, až na Kristýnku), zato všichni propukli v smích a ocenili tak herecké umění imitátora. Nicméně o třetím místě v tomto souboji stále nebylo rozhodnuto, takže musela na řadu přijít ještě jedna imitace: „Našli moji rádcové, našli?“, a zde již nebylo pochyb, o jakou pohádku se jedná.

Předposlední paměťové cvičení přišlo vzápětí. Jarmila vzala stopky, nastavila 15 vteřin, a každý si měl do 15 vteřin vzpomenout na slova začínající vždy stejným písmenem. Zde s velkým náskokem vyhrála Petra. A úplně na závěr přišla disciplína zapamatování si řady podstatných jmen. Zde se do finále probojovala Šárka a neznámý muž, kteří se nakonec domluvili na remíze. A k jaké řadě se oba zmínění dopracovali i s příběhem? Čti a sleduj podstatná jména v závorkách:

„(Auto) jelo po (silnici) a vedle něj (kolo) s (koloběžkou). Nad nimi letěl (vrtulník). Vyděšený řidič strhl (volant) a šlápl na (brzdu), neboť před ním seděla (srna) na (židli) a pod ní (pes) žral (buřty), zatímco na (stole) servírovali (talíř) s (rybičkou) na (vidličku), zatímco vedle (soustruh) vyráběl ze (dřeva) (koště), s nímž jsem zametl (nanuk). Pak jsem si vzal (pušku) a zastřelil (krávu).

Zde snad jen maličký rozdíl – zatímco onen neznámí posadil srnu na židli, Šárka posadila na židli psa. Ale i tak oba správně pochopili, jak si zapamatovat, jakkoliv dlouhou řadu čehokoliv.

A to už došlo na finální vyhlašování vítězů. Nejlepší pamětí se může pochlubit Petra., na stříbrné pozici se umístila Alenka, bronzovou medaili získala Jarmilka a bramborovou medaili (díky neúspěšnému rozstřelu) získala Dana. Takže kdyby Vás zajímalo, jak jsme se měli na rekondici, ptejte se těchto čtyř zmíněných paměťových géniů a Ti Vám jistě i další zážitky dopodrobna vylíčí.

Autor tohoto článku už si totiž dává malé pivečko a příjemně si povídá s ostatními, až do noci, čímž překrývá původní informace ve své paměti.

6. den – čtvrtek

Čtvrteční den byl určen, jako den výletní. Kolem desáté dopolední jsme proto vyrazili mikrobusem směrem na Zvíkov nad přehradou Orlík. Zde se nachází zvíkovský pivovar. Na místě nás uvítala paní průvodkyně a po krátkém úvodu, při němž jsme seděli v restauraci jsme se přesunuli o patro níže, kde už jsme obdivovali potřebné přístroje pro vaření piva a výklad pokračoval. Dozvěděli jsme se tak například, proč se Spilce říká právě spilka, že první piva v historii se nejdříve vyráběla svrchním kvašením teprve Plzeňský pivovar přišel se spodním kvašením. Anebo, že se zde vyrábí královské pivo – cca 26stupňové. Které se podává pouze, jako aperitiv před jídlem.

Poté co jsme se nasytili kulturně, došlo i na obídek, k němuž se podávalo, jak jinak, místní pivečko. U mě paradoxně vyhrál nealkoholický kyseláč.

A když pojedli jsme, vyrazili jsme asi ke kilometr vzdálenému hradu. Zde se část z nás vydala přímo dovnitř hradu a jiní sešli níže k Orlíku na kafíčko. Po cca hodinové prohlídce, kdy Hanka předčítala informace z cedulí a vitrín, jsme se vydali zpět k autobusu a tradá zpátky do penzionu. Tady už pro zájemce čekal chladivý bazén, anebo možnost příjemného posezení na terásce u kávičky či pivečka.

K večeři přišly řízky a večerní program

Zpočátku to vypadalo, že se na terase nenajde místo, ale nakonec cyklisté sedli na svá kola a terasa byla téměř celá naše. A aby byl večer slavnostně zahájen, připravily si mladé začínající hudebnice program, kde bylo možné slyšet hru na nástroje, jako akordeon, ukulele nebo flétnu a samozřejmě nechyběl ani nástroj královský – tj. zlato v našich hrdlech.

Následně se rozdaly pamětní diplomy, vyhodnotila zvuková střelba, kde známe tyto vítěze kategorie ženy – 1. místo Jarmilka a kategorie muži – 1. místo Václav. A večírek pokračoval svým obvyklým rytmem – hry, zábava a nějaký ten drink na dobrou noc.

7. den – pátek

To už nás čekalo jen loučení, vracení klíčů, balení a cesta domů. A protože čteš, milý čtenáři, tyto řádky, můžeš si být jist, že jsme se v pořádku vrátili a pěkné vzpomínky na mnohé zážitky nám zůstaly.

Poděkovat bych chtěl všem, kteří se podíleli na organizaci rekondice samotné, dobrou náladou, pomocí i radou přispěli ke zdárnému průběhu celého pobytu, a především všem účastníkům, že se chovali zodpovědně a ohleduplně jeden k druhému. Věřím proto, že za rok se společně na cesty vydáme zas!

Na Kozím hrádku jsme kozy nepotkali, ale o zážitky nebyla nouze

Kam se vydat za pohybem, historií a dobrou náladou? Tentokrát padla volba na Kozí hrádek – místo, kde se psala historie, ale kde jsme tentokrát psali hlavně další kapitolu našich společných zážitků. A i když název napovídá, že bychom mohli potkat nějakou tu kozu, žádná nás cestou nepřišla pozdravit. Zato úsměvů bylo víc než dost.

Naše putování začalo na autobusovém nádraží v Táboře, odkud jsme se autobusem přesunuli do Sezimova Ústí II. A pak už vedly naše kroky směrem ke zřícenině Kozí hrádek. Každý šel svým tempem, ale všichni se stejným cílem – užít si pohyb na čerstvém vzduchu a společně strávený čas. Během cesty si účastníci procvičovali chůzi s bílou holí i s trekkingovými holemi za podpory hlasového navádění. Občas to připomínalo sehraný turistický orchestr – hole pravidelně ťukaly o zem, ozývaly se pokyny, smích i povzbudivá slova. A právě takové chvíle ukazují, že pohyb může být nejen prospěšný, ale také zábavný.

Po příchodu ke Kozímu hrádku jsme si připomněli historii tohoto významného místa a zavzpomínali na mistra Jana Husa, který zde před více než šesti sty lety našel útočiště. Vzhledem k nedávnému státnímu svátku věnovanému jeho odkazu byla návštěva symbolickou příležitostí propojit příjemnou procházku s poznáváním české historie. A kdo ví – možná by i sám Hus ocenil, že se na jeho oblíbené místo dnes chodí nejen za poznáním, ale také za dobrou náladou.

Kdo si hraje, nezlobí

Po svátcích najela naše pobočka sice na prázdninový rytmus vybírání dovolených a částečného utlumení činnosti. Avšak to vůbec neznamená, že by se u nás nic nedělo. Například jedno středeční dopoledne jsme se sešli, abychom se věnovali společenským hrám, které, nejen rozvíjí potřebné dovednosti, ale též nás baví.

Na takovou malou rozcvičku jsme si zahráli elektronické pexeso prostřednictvím aplikace v Blind Shell 2 a pak se pokusili, na témže telefonu, zlomit pobočkový rekord (32.000) ve vědomostní aplikaci „Kvíz“. A protože se nám příliš nedařilo – dosáhli jsme pouhých 8.000 bodů, pustili jsme se raději do hry Qardo. Zde už to hezky odsýpalo, a všem se na stole hromadily dvojičky. Na konci první hry, kdy už si každý počítal získané dvojičky, nakoukla do klubovny Kristýnka, a to už nastal čas přejít na složitější hru zvanou Scrabble. V našem podání jsme se nakonec ustálili na tomto způsobu hry. Hráči si vylosovali dvě samohlásky a pět souhlásek, a z nich se pokusili poskládat svá první slova. Následně si v dalším kole náhodně vybrali nové písmeno, a buď složili jiné slovo, anebo čekali do následujícího kola na nové písmenko, přičemž to původní si ponechali. Hra byla dohrána tehdy, když někdo zahlásil, že už využil všechna písmenka pro tvorbu slov. Zde jsme se shodli, že si tuto hru ještě doladíme k obrazu svému.

Potom už došlo na naše, čím dál oblíbenější, karetní hry. A samozřejmě, protože nepatříme mezi žádné zelenáče, pustili jsme se ihned do hazardní hry zvané „Oko bere“. Jiří všem rozdal po deseti dolarech, pak obdržel každý dvě karty a už se mohlo začít sázet. A jelikož hráčů se sešlo celkem pět plus bankéř. Vydal Jiří ze svého banku 50 dolarů. Po třech hrách byl stav takoví, že všech pět hráčů mělo v ruce celkem 45 dolarů, takže Jiřího zisk mírně převažoval. Někteří v té chvíli vlastnili více než 10 dolarů a jiní naopak méně. Milí čtenáři nebudu Tě nudit detaily, ale naopak Ti nabídnu průběh hry poslední, kde šlo každému opravdu o všechno. Jednotliví hráči, jsa si vědomi, že se další hra již konat nebude, vsadili proti Jiřímu všechny své dolary a Jiří sázky dorovnal.

Na stole tak leželo 90 dolarů. Pak se hráči zahleděli (někdo okem, jiný prstem) na své dvě karty a začali zvažovat, zda si požádají o další, aby se přiblížili hranici 21 bodů. Bankéř Jiří je nabádal, ať se nebojí a vezmou si další, že určitě spodek /hodnota 1 bod) jim určitě přijde a oni tak své šance na výhru zvýší. Někdo se nechal zviklat a jiný si tvrdošíjně stál za svým.  A když už nikdo nepožádal o kartu, začal odhalovat karty Jiří. První z nich měla v levém horním rohu vyryto písmeno X, což, jak už jistě milý čtenáři víš, znamenalo deset bodů, a tedy velmi výbornou pozici. V této chvíli se leckdo roztřásl či opotil., ale to ještě nepřišel důvod ke skutečným obavám, vždyť druhá karta mohla být král nebo svršek či sedmička. Jiří bere do ruky i druhou kartu, zajíždí pravým ukazováčkem do levého horního rohu a rovnou oznamuje hodnotu karty všem hráčům. V té chvíli se napětí konečně uvolnilo.

Všichni už věděli, jak dopadli a mohl začít pláč či radostný tanec. Zde, než Ti milý čtenáři prozradím, jak to celé vlastně skončilo, dovolím si malou odbočku. I když jedná se o dolary falešné a v Americe byste si za ně nekoupili ani kohoutkovou vodu, během hry na to téměř všichni zapomenou a opravdu se snaží hrát, co nejlépe, aby o ně nepřišli. Nu, ale dobrá, vraťme se zpět ke hře. Ta druhá karta obsahovala braillské body: 1,3,4,6. Takže situace jeví se býti zřejmá. No zkrátka, abych to už neprotahoval, výše zmíněný znak byl X, což znamenalo další desítka pro Jiřího a zároveň skutečnost, že shrábnul veškeré dolary zpět do svého banku, protože se nenašel jediný hráč, který by dosáhl Oka.

Dolarové konto pobočky tak Jiří zachránil a my jsme mohli pustit se ještě do poslední hry. A protože jsme si chtěli zpravit chuť zkusili jsme opět překonat pobočkový rekord v aplikaci „Kvíz“. A víte co? S konečnou platností, pod dozorem notářky Kristýnky, bylo dosaženo nového pobočkového rekordu – 64.000 bodů. S dobrým pocitem jsme se tak rozcházeli do svých domovů, kde na nás čekal chutný oběd, který jsme si, jakožto vítězové rozhodně zasloužili.

Nákupní dopoledne

Sluníčko se na nás příjemně usmívalo tehdá, když se pětice na nákupy společně vydala. Každý si řekl, co by potřeboval zakoupiti a už jsme od DKáčka přecházeli a k prvnímu obchodu zamířili.  Při vstupu do něj nás prodavačka nevítala, protože měla zrovna plné ruce práce s obsluhou mnoha zákazníků před námi. Šlo o obchod, kde Vám dokáží potisknout trička, polštář či vyrobit magnetku s obrázkem dle Vašeho přání. Bereme si tedy letáček a pokračujeme na roh ulice, kde nachází se nábytek Švarc. Jelikož po novém nábytku nikdo nezatoužil, vydali jsme se do zdravé výživy Pod deštníkem, kde už si někteří zakupují zboží, abychom se zdravějšími stali a dlouho šťastni žili.

S pocitem prvního vítězství procházíme do ulice, kde po pravé straně stojí obchodní dům Dvořák a po levé straně vedle železářství objevujeme nově otevřené bistro „Rychlá vidle“. Dle meníčka ten den nabízeli například hovězí vývar či boršč a jako hlavní jídlo se podávali různé pokrmy dosti zdravého složení (např. obalovaný květák atd.). Avšak hodinky ještě neodbily ani půl desátou, a proto pokračujeme a zmíněný obchodní dům Dvořák navštěvujeme. Zde už vcházíme do jednoho obchůdku za druhým a naše tašky nákupní se hezky zaplňují. Jen ta galanterie se nám vyhýbá – dle sdělení paní z vedlejšího oddělení se přestěhovala naproti komerčce.

Asi po půl hodině vycházíme zpět na ulici tř. 9. května a rozdělujeme se na dvě skupinky. Jedna si jde zakoupit pravý farmářský chleba a druhá míří k Turkovi (bývala Dáša). Před Turkem se setkáváme a od Dany se dozvídáme, že ta galanterie naproti komerčce opravdu otevřená jest, bohužel zatím nemají vybalené zboží, a tak se tam prý máme stavit, až o týden později. V tuto chvíli, již s plnými taškami, avšak s prázdnými tělesnými útrobami, rozhodujeme se, kam si zajít na výbornou kávu s dortíčkem. Nakonec, díky jedné kverulantce, padá volba na kavárnu Svět, kde každý se občerstvuje dle libosti – ledová káva či frapé, džusy či ovocné šťávy, dortíčky kávové anebo chlebíčky právě rozpečené.

Nákupní dopoledne jsme tak sladkou tečkou zakončili, a hlavně jsme si všichni výborně nakoupili. A proto nebude vůbec od věci, když brzy na nákupy vyrazíme zas, vždyť podzimní výprodeje už pomalu klepou na dveře.

Tvorba z korálků

Na akci zvané – tvorba z korálků jsme nechali létat fantazii a pustili se do výroby barevných vážek. Postup už jsme znali z minulého tvoření, a tak šla práce pěkně od ruky – i když občas některá vážka dostala vlastní představu o tom, jak má vypadat. Velkou radost nám udělala návštěva vnuček jedné z účastnic, které se s nadšením zapojily do tvoření a ochotně pomáhaly ostatním.

U pracovních stolů se tak nepotkávaly jen korálky a drátky, ale také zkušenosti, trpělivost a spousta úsměvů napříč generacemi. Během dopoledne vznikla řada originálních výrobků a znovu se potvrdilo, že společné tvoření spojuje lidi stejně spolehlivě jako povedené povídání u kávy. Domů si každý odnášel nejen vlastnoručně vyrobenou vážku, ale také příjemný pocit ze společně stráveného času.

Bowling

Půlka července za námi a druhá půlka před námi, sluníčko hezky svítí a my okupujeme rovnou tři bowlingové dráhy v herně za Soudkem, neboť naše pobočka ani v létě nezahálí. Jednu dráhu si pro sebe zabrali nevidící, žlábky vypolstrovali molitanem a pak pod vedením trenérky Kristýnky už sráželi jednu kuželku za druhou.

Neberte mě prosím doslova, aby si náhodou někdo nemyslel, že snad jsme se trefovali s bídou do jedné kuželky. Ba právě naopak, téměř každé kolo někdo zahlásil „strike“, anebo se k němu přiblížil v podobě devíti ležících kuželek.  Šlo nám to opravdu skvěle a každý z naší čtveřice se po hodince hraní dostal na sto bodů. V této chvíli se vedení ujali Dana s Jiřím a v závěsu za nimi koulely Emilka s Ivankou. Jenže víte, jak to ve sportu (a v životě také) chodí? Nejde o to, jak začnete, ale, jak nakonec skončíte.

Druhá hodinka bowlingu bývá často kritická. Svaly na rukou již nepracují, tak spolehlivě, jako dříve, pozornost a soustředěnost klesá a do toho Vám číšník pořád nosí nějaké to pivečko či vínečko. Navíc, dle některých hráček, elektronický systém počítání bodů nefungoval zcela spolehlivě a prý přičítal body i jiným hráčům než těm, kteří zrovna hráli. Buď, jak buď, rozhodně pořadí na prvních příčkách se, ve srovnání s první hodinkou, zcela promíchalo a vše dopadlo úplně jinak, než v tomu bylo na počátku druhé hodinky. Protože my chodíme na bowling kvůli hře samotné, nebudeme zde zmiňovat žádná jména, ani pořadí, neboť vítězem se přeci stal každý, kdo se zúčastnil. A snad jen pro Tebe milý čtenáři, rada na závěr. Pokud se k nám přidáš a budeš usilovat o vítězství, postačí, dle trenérky Kristýnky, když budeš koule posílat na dráhu, tak aby se dokutálely nejdříve k prostřední kuželce, která pak s sebou strhne všechny ostatní do pozice ležmo.

Po dvou hodinkách jsme na baru vyrovnali útratu, a protože sil jsme v sobě našli ještě dosti, zašli jsme si do cukrárny na Sojčáku, kde jsme doplnili právě vydanou energii za přispění delikatesních zákusků.

Vědomostní zápolení

Mozkové závity v pohotovosti, kdo pozná znělku jako první?

Tentokrát jsme nechali odpočívat svaly a pořádně jsme zaměstnali mozkové závity. Čekal nás vědomostní kvíz plný zajímavostí ze zvířecí říše, zapeklitých rodinných vztahů, starých označení i původu známých českých rčení. Některé otázky daly zabrat, ale o nápady ani veselé dohady rozhodně nebyla nouze. Ve druhé části přišel na řadu zvukový kvíz s nezapomenutelnými znělkami českých filmů a seriálů. Stačilo pár tónů a vzduchem létaly tipy rychlostí blesku – někdy správné, jindy hodně odvážné, ale vždy s úsměvem. Kvíz ukázal, že dobrá paměť, bystrý sluch a týmová spolupráce jsou skvělá kombinace. A i když ne každý znal odpověď na všechno, společně jsme nakonec přišli téměř na každou.

Pět kilometrů, spousta zajímavostí a ani krok nazmar

Říká se, že cesta je cíl. A naše další společná procházka byla přesně tím důkazem. Na trase dlouhé přibližně pět kilometrů jsme si totiž nejen protáhli nohy, ale také hlavu – a nechyběla ani dobrá nálada, která nás věrně doprovázela od prvního do posledního kroku. Naše putování začalo na zastávce Černé mosty v Táboře a pokračovalo podél řeky Lužnice po příjemné bezbariérové trase směrem na Sídliště nad Lužnicí.

Cestou jsme se zastavovali u zajímavých míst, která mají svůj příběh. Povídali jsme si o jejich historii, připomněli si, jak se v průběhu let proměnila, a nevynechali jsme ani novinky ze současnosti. Ukázalo se, že i cesta, kterou možná mnozí znají, dokáže překvapit něčím novým.

Jednou z hlavních zastávek byl nově zrekonstruovaný železniční most. Nejde jen o most, po kterém projíždějí vlaky – je také připomínkou první elektrifikované železniční tratě v České republice mezi Táborem a Bechyní. A zatímco vlaky kolem nás svištěly svým tempem, my jsme nikam nespěchali. Naše tempo bylo příjemné, pohodové a hlavně přizpůsobené každému účastníkovi. Ostatně, závody jsme ten den opravdu neplánovali.

Další část trasy vedla na Sídliště nad Lužnicí, kde se řeč stočila od historie k budoucnosti. Povídali jsme si o připravovaných stavebních projektech a plánovaném obchvatu přes Babí horu směrem do Čelkovic a Slap. Bylo zajímavé sledovat, kolik různých názorů, vzpomínek i postřehů dokáže vyvolat obyčejná mapa města. Chvílemi to skoro vypadalo, že bychom mohli založit vlastní urbanistickou komisi.

Pracov a pobočka SONS Kladno

Léto v plném proudu a jednotlivé pobočky vyráží na rekondiční pobyty. Nejinak je tomu v případě kladenské pobočky, která již po několikáté vyrazila pod vedením paní Kaštánkové do rekreačního pobytu na Pracov. A i my jsme tam vyrazili ve složení Kristýnka, Milan, Jarda a Jiří, abychom členům dané pobočky umožnili uplést si košíček a vyzkoušet si zvukovou střelbu. Po vřelém přivítání jsme si účastníky rozdělili do dvou skupin, přičemž ta první započala se střelbou a druhá zasedla k pedigu a začala plésti košíčky. Po obědě se obě skupiny prohodily. A co myslíš milý čtenáři, proběhlo vše hladce? Ale jistě, neboť štěstí přeje připraveným. Nicméně jednoduché to věru nebylo.

Nejdříve dorazila komplikace v podobě zdravotních obtíží, postihnuvší jednu naši členku v ranních hodinách, a proto jsme vyrazili, jak již bylo výše zmíněno, jen ve čtyřech, což znamenalo o to více práce pro Kristýnku. Jako druhým problémem se ukázal antivirus na Jiřího počítači, který dokonale zablokoval software pro zvukovou střelbu. A co teď? Možná být to jiný tým, asi by se z toho složil, ale ten náš, prostě zatnul zuby, vytáhl náhradní počítač, na něm střelbu rozchodil, Kristýnka kmitala za dva, a proto se nakonec kladenští s námi v 16:30 hod. loučili s úsměvy na rtech a v rukou třímajíce košíčky a diplomy ze zvukové střelby, nám zvesela mávali.

Jen ti čtyři byli rádi, že už to mají za sebou a mohou si nožky alespoň na chvilku natáhnout a trochu si odfrknout. Přeci jenom, už za necelé čtyři dny se spouští přihlašování na TyfloArt, a to bude teprve ten správný šrumec. Ale o tom, až zase jindy.

Zvuková střelba

Jedno červencové dopoledne jsme se sešli na tréninku zvukové střelby. Abychom si pořádně zastříleli, tak jsme se rozdělili do dvou skupin. Skupina „ranní ptáčata“ měla členy Danu, Emilku a Jiřího. A druhá skupinka, říkejme jí např. „Předobědová“ přišla na desátou a skládala se ze čtyř členů – Ivanka, Laďka, Milan a Jarda. A jak si obě skupiny vedly? Ranní ptáčata stihla 5 kol pistolí a 3 kola pušku Přičemž v pistoli se dařilo neznámému muži, ale naopak ve střelbě z pušky mu to děvčata nandala. A jak se to mohlo státi? O tom se nesmí povídati. Kdo chce zvěděti více, ať se na střelbu přihlásí a zkusí si to s námi příště. A jak dopadla skupina předobědová? Inu, byli čtyři a prý se jim též nevedlo vůbec špatně, ale naopak, do terče se trefovali bravurně.

Divadelní zkouška

Poslední červencovou středu se naše experimentální divadlo opět sešlo, aby si vyzkoušelo, kam, až se posunulo herecké umění jednotlivých umělců. A aby si režisér zjednal pořádek, když se mu herci rozkecají, vzal do ruky vařečku. Neboj milý čtenáři, k žádnému velkému dramatu nedošlo. Vařečkou totiž bouchal maximálně do pokličky od hrnce, čímž simuloval gong. To, co jevilo se záludné, bychom mohli nazvat, jako scénické výjevy. Šlo o to, jak rychle seskočit z tandemového kola, přinést a odnést kufry v ten praví čas, sednout si do člunu, anebo se během pár okamžiků změnit v příšeru z bažin.

A co dělají herci, když člun ani rákosí nemají? No, co by dělali, namalují kulisy, sednou si na židli a plavbu ve člunu bravurně zahrají. A neboj, neochudím Tě milý čtenáři o střípky ze zkoušky. Tak například, víš, že na posilněnou dostali herci výbornou buchtu od Míry, která chutnala výborně. Jen to mělo nevýhodu, že se podávala, až po zkoušce, takže herci hráli hladoví, a přitom ve hře samotné, řízky vzduchem lítaly.

 

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

SRPEN - ZÁŘÍ

Datum			Akce	Čas
po.	10.	Srpna	Kdo si hraje, nezlobí	9:30	hod.
st.	12.	Srpna	Procvičení obsluhy – Blind Shell	9:30	hod.
Po.	17.	Srpna	Jednání OR	9:00	hod.
út.	18.	Srpna	Představení KP - Adaptech +překvapení	9:00	hod.
čt.	20.	Srpna	Bowling	13:00	hod.
pá.	21.	Srpna	Výlet Bechyně	8:45	hod.
út.	25.	Srpna	Výlet Svákov Soběslav	7:45	hod.
st.	26.	Srpna	Zvuková střelba s hostem	10:00	hod.
čt.	3.	Září	Trénink na seniorské hry	9:00	hod.
pá.	4.	Září	Turnaj – zvuková střelba	9:00	hod.
út.	8.	Září	Seniorské hry	10:00	hod.
st.	9.	Září	Putovaly písničky	13:00	hod.
st.	9.	Září	Zkouška divadlo	14:30	hod.
pá.	11.	Září	Konverzace AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	11.	Září	Konverzace AJ začátečníci	11:00	hod.
st.	16.	Září	Přednáška MUDr. Abdová	13:00	hod.
čt.	17.	Září	Termální lázně - Bad Füssing	Celý den	hod.
pá.	25.	Září	Konverzace AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	25.	Září	Konverzace AJ začátečníci	11:00	hod.
st.	30.	Září	Pedig	13:00	hod.

 

Stále Vás moc prosíme o přihlašování a odhlašování se z akcí a dodržování časového harmonogramu jednotlivých pořádaných událostí. Děkujeme.