Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 10/2015

Publikováno 14.09.2015 14:46 Zajíc Luboš


Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 10/2015

Článek, který se Vám právě dostal do rukou, obsahuje ve svém názvu číslovku 10. Nejpozornější z Vás by mohli začít postrádat devátý díl z letošní série. Pokud tomu tak je, pak rozhodně oceňuji pozornost, jakou článkům z naší poradny tito čtenáři věnují, ale bohužel je musím zklamat – devátého dílu se totiž nedočkají. Z technicko-organizačních důvodů se nepodařilo zářijový příspěvek připravit. Nicméně dále již budeme pokračovat s měsíční periodicitou a věřím, že i přes tento malý výpadek se kVám dostane dostatečné množství sociálně právních informací.
Tentokrát půjde o informace z těchto oblastí:
- výměna průkazu osoby se zdravotním postižením,
- minimální mzda
- příspěvek na úpravu bytu a
- podpůrčí doba při nemocenském.
Výměna průkazu osoby se zdravotním postižením
Doufám, že ke všem čtenářům se již dávno dostala informace, že během tohoto roku je třeba vyměnit si průkaz TP, ZTP nebo ZTP/P. Taktéž jsem přesvědčen, že drtivá většina z Vás již výměnu zvládla a může se tak prokazovat novým dokladem, který se až příliš lehce dá zaměnit např. s občanským průkazem; oba doklady mají totiž naprosto totožný formát. Tento problém však jistě zvládneme všichni vyřešit, např. vložením a uchováváním jednoho z dokladů ve specifickém, dobře rozpoznatelném pouzdře.
Ovšem pokud se přece jen najde někdo, kdo o výměnu dosud nepožádal, pak ho důrazně vyzýváme, aby tuto záležitost již déle neodkládal. Pokud by totiž žádost o přechod nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením nebyla podána do 31. prosince 2015, ocitne se tato osoba bez platného průkazu, protože všechny staré průkazy tímto datem pozbudou platnosti. A onomu opozdilci nezbude jiná možnost, než – bude-li chtít průkaz i nadále využívat – podat žádost o průkaz, jakoby o něj žádal poprvé. Řízení o takové žádosti s sebou samozřejmě nese i nutnost posouzení omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace žadatele posudkovým lékařem okresní správy sociálního zabezpečení. A než bude o jeho žádosti rozhodnuto, nemůže pochopitelně výhod s průkazem spojených užívat. Navíc všichni ze zkušenosti víme, že od podání žádosti i jen o přechod nároku do obdržení průkazu uplyne několik týdnů; je myslím zjevné, že už je opravdu nejvyšší čas. Sami se tak zatím ještě máte možnost vyhnout stresu, zda Úřad práce stihne vydání průkazu včas nebo ne.

Minimální mzda
Ani v následující pasáži se pravděpodobně nebude pro čtenáře, kteří se zajímají o dění v oblasti sociálního práva, jednat o úplnou novinku, přesto považuji za prospěšné na tomto místě uvést, že od 1. ledna 2016 dojde ke zvýšení minimální mzdy.
Minimální mzda pro „běžné“ zaměstnance bude v příštím roce činit 9 900 Kč, což odpovídá hodinové sazbě ve výši 58,70 Kč.
U poživatelů invalidního důchodu pak dochází k nárůstu z nynějších 8 000 Kč na 9 300 Kč, což odpovídá hodinové sazbě ve výši 55,10 Kč. Byla tak zvolena rychlejší varianta přibližování minimální mzdy pro poživatele invalidních důchodů k „běžné“ minimální mzdě.
V Národním plánu podpory rovných příležitostí na období 2015 až 2020 je stanoven cíl sjednocení základní sazby minimální mzdy pro všechny zaměstnance, bez ohledu na skutečnost, zda pobírají invalidní důchod či nikoliv, nejpozději k 1. lednu 2017.

Mají osoby s těžkým zrakovým postižením nárok na příspěvek na úpravu bytu?
Tuto otázku před nedávnem řešili nejen účastníci e-mailové konference Inpora, ale setkali jsme se s ní i v naší poradně.
Odpověď je v tomto případě jednoznačná: nemají.
Příspěvek na úpravu bytu mohli úplně a prakticky nevidomí získat do 31. prosince 2011, tedy do posledního dne účinnosti vyhlášky 182/1991 Sb. Od začátku roku 2012 je zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením ve spojení s jeho prováděcí vyhláškou (vyhl. č. 388/2011 Sb.) tato dávka upravena v rámci příspěvku na zvláštní pomůcku. Osoby s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí mohou získat příspěvek na stavební práce spojené s uzpůsobením koupelny a WC; jedná se o stavební práce a s nimi nezbytně související materiál na úpravu (nikoli o obklady, podlahové krytiny, sanitu apod.). Na tento příspěvek však podle nyní platných právních předpisů rozhodně nemají nárok osoby „pouze“ se zrakovým postižením.

Podpůrčí doba při pobírání nemocenského u poživatele invalidního důchodu
Dotaz: „Jsem zaměstnán v pracovním poměru a zároveň jsem poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně. 1. listopadu jsem onemocněl a byl jsem uznán dočasně práce neschopným. Moje nemoc pokračovala i v následujícím kalendářním roce. Jak dlouho mi bude vypláceno nemocenské?“
Pro zodpovězení tohoto dotazu budeme čerpat pravidla ze zákona o nemocenském pojištění (z. č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Podpůrčí dobu při nemocenském upravují ustanovení § 26 až 28 výše citovaného zákona, nás však bude zajímat zejména § 28. Pro pojištěnce, kteří nejsou poživateli starobního ani invalidního důchodu platí odlišná pravidla, obecně lze říci, že jejich podpůrčí doba, tedy doba, po kterou je vypláceno okresní správou sociálního zabezpečení nemocenské, činí maximálně 380 dní. Z tohoto pravidla jsou možné určité výjimky, ale těmi se nebudeme podrobněji zabývat.
U poživatelů starobního nebo invalidního důchodu však činí podpůrčí doba maximálně 70 kalendářních dnů a začíná běžet od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti. Z toho tedy plyne, že pokud náš tazatel, nazvěme ho pro účely tohoto článku panem Novákem, onemocněl 1. listopadu, nemocenské mu náleží až od 15. listopadu. Za první tři listopadové dny panu Novákovi nenáleží nic, od čtvrtého dne do 15. dne mu pak náleží náhrada mzdy, kterou mu vyplatí zaměstnavatel.
70 dní od 15. listopadu uplyne dne 23. ledna, od 24. ledna tedy již pan Novák nedostane od okresní správy sociálního zabezpečení ani korunu. To samozřejmě neznamená, že od tohoto data musí pan Novák znovu do práce, bez ohledu na jeho zdravotní stav, jeho dočasná pracovní neschopnost může trvat i nadále, z hlediska zaměstnavatele bude trvat překážka v práci na straně zaměstnance, tedy jeho absence bude omluvena až do doby, kdy lékař stanoví, že je pan Novák opět práce schopen.
Hůře by však na tom byl pan Novák tehdy, kdyby ve stejném roce, kdy v listopadu onemocněl, již čerpal nějaké dny nemocenské. Podpůrčí doby se totiž v jednom kalendářním roce sčítají a nesmí přesáhnout onen limit 70 kalendářních dnů. Z toho plyne, že pokud by pan Novák pobíral nemocenské např. celý březen (31 kalendářních dnů), při listopadovém onemocnění by jeho podpůrčí doba skončila už 23. prosince. Navíc neplatí, že by od 1. ledna následujícího kalendářního roku mohl začít čerpat z nového ročního limitu podpůrčí doby, protože zákon jasně stanoví, že pokud dočasná pracovní neschopnost pokračuje v následujícím kalendářním roce, nárok na výplatu nemocenského se neobnovuje.
Dále předpis stanoví, že podpůrčí doba trvá maximálně po dobu, po kterou trvá zaměstnání zaměstnance nebo pojištěná činnost osoby samostatně výdělečně činné. To znamená, že pokud by pan Novák byl zaměstnán na základě smlouvy na dobu určitou, která by končila k 31. prosinci, nemocenské by mu toho dne přestalo být vypláceno, ačkoliv v případě pokračujícího zaměstnání by měl nárok na výplatu nemocenského až do 23. ledna, jak jsme uvedli v prvním příkladu.

Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze
Luboš Zajíc