Oblastní pobočka Havlíčkův Brod

Besedy s mladými lidmi, kdy jim přibližujeme život lidí se zrakovým postižením, patří již dlouho do osvětové činnosti našeho spolku. Po covidové přestávce se do škol znovu vracíme. Po návštěvě ZŠ v Havlíčkově Brodě a v Okrouhlici následovala ta v Přibyslavi, se kterou naše odbočka dlouhodobě spolupracuje. Její žáci i učitelé se zapojují do sbírky Bílá pastelka a pomáhají nám sbírat víčka pro Ellenku, my pořádáme přednášky a besedy. V této škole jsme se obě - moje dcera i já - také vzdělávaly, proto se sem rády občas vracíme.

V letošním roce jsme se s vedením školy dohodli, že si popovídáme s osmým ročníkem. Ve čtvrtek 25. května nás přivítala paní zástupkyně a odebrali jsme se do 8. B. Marně bychom čekaly na klasické zvonění, které oznamuje začátek a konec vyučovací hodiny. V Přibyslavi se nezvoní, žáci i pedagogové si musí čas hlídat sami. Abychom besedu zahájily i ukončily včas a neubíraly z přestávky, k tomu perfektně posloužil mluvík, který byl zároveň jednou z předvedených kompenzačních pomůcek. Mladé dámy i pánové nás přivítali, pozorně naslouchali a dokonce měli i otázky. Kromě představení SONSu a činnosti naší odbočky jsme hovořily o zraku, hmatu a sluchu, o audioknihách, podrobně o výchově a práci vodicích psů. Když si žáci osahávali list s textem v Braillově bodovém písmu, pro odlehčení jsem přidala vtip: Nevidomý umývá nádobí. Umyje hrneček, odloží, do ruky vezme struhadlo. Osahává, osahává, potom zakroutí hlavou a povídá - takovou hloupost jsem už dlouho nečetl. To jen na důkaz, že nevidomí lidé neberou svou situaci smrtelně vážně, dovedou si udělat legraci i sami ze sebe a bavit se. Především kluci měli zájem vyzkoušet si i orientaci pomocí bílé hole, někteří pátrali v sáčku s hmatovým pexesem a jiní zkoušeli hmatové hrací kostky, líbil se i ozvučený telefon Blindshell. To už mluvík oznámil konec hodiny, my sbalily „fidlátka“ a pokračovaly do dalších dvou tříd. Někteří žáci se trochu styděli a mlčeli, ale vždy se našel odvážný mladík nebo slečna, ochotni předvést pomoc nevidomému.

Ve všech třídách jsme hovořily i o sbírce Bílá pastelka. Na naši prosbu, zda by se mezi přítomnými našli dobrovolníci, ochotní se připojit a pomoci, se mládež tvářila celkem pozitivně. Vzájemně jsme si poděkovali a popřáli pěkné léto a prázdniny. Ještě zastávka v zajímavém koutku budovy, kde jsou v opravdu nadživotní velikosti výtvarně zachyceny tváře slavných rodáků tohoto regionu. Paní učitelku a zároveň členku naší odbočky Moniku Linkovou a mne zvěčnila Mančina ve vzácné společnosti J. V. Stamice a nedávno tragicky zemřelého hudebníka, člena Pražského filharmonického sboru Jana Musila. O kousek dál shlížejí ze zdi Bohuslav Reynek, sochař a bývalý starosta města Roman Podrázský a další.

Ze školní kuchyně se linula vůně oběda, nedočkavé děti se hnaly chodbami a my v klidu opustily školu ...

                  napsala Marie Heilandová

SONS - to je téměř sedm desítek oblastních odboček a celostátních klubů v celé České republice. Každá z nich má svého předsedu. Na rozdíl od pravidelných porad administrativních pracovníků z odboček nemají předsedové tolik možností k vzájemnému poznávání. Proto vedení spolku pořádá jednou za čas celostátní setkání, které je zároveň poděkováním za jejich obětavou práci. Ústředí SONS připravilo takovou akci na letošní jaro a jako její dějiště bylo vybráno město Olomouc.

Ve čtvrtek 4. května se do historické hanácké metropole začali ze všech směrů sjíždět zástupci jednotlivých oblastních odboček a klubů. 

První termín návštěvy Regionálního muzea města Žďár nad Sázavou byl kvůli nepříznivému počasí přeložen na úterý 23. května. Zákon schválnosti funguje spolehlivě, a tak se stalo, že několika přihlášeným členům v účasti zabránila vyšší moc. Do dveří tzv. tvrze v historickém jádru města nás vstoupilo pouze šest. Že jsme se dostavili přesně v dohodnutý čas, potvrzovala právě hrající zvonkohra a hodiny na kostelní věži, které odbíjely devátou. Po zakoupení vstupenek se nás ujala velmi příjemná paní průvodkyně a společně jsme se vydali do Moučkova domu na prohlídku expozice. 

V červnovém čísle přinášíme překvapení - příspěvek od cestovatele Ladislava Zibury a spoustu dalších zajímavých článků.

Šestnáct členů havlíčkobrodské odbočky navštívilo Hasičský záchranný sbor Kraje Vysočina v Havlíčkově Brodě v úterý 18. dubna 2023.

Děkujeme za milé přijetí, poutavé a velmi zajímavé povídání a představení práce, techniky, chodu stanice a dalšího.

Klobouk dolů, pánové a děkujeme za to, co děláte!!

V pátek 14. dubna 2023 proběhla v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě vernisáž výstavy nevidomého fotografií pana Václava Fanty.

Program obohatil i pěvecký sbor Gymnázia Havlíčkův Brod.

Některé fotografie pořídil Libor Blažek, děkujeme.

V pondělí 6. března se zasedací místnost kina Ostrov opět zaplnila hlasy členů odbočky. Čekalo nás projednání několika bodů programu oblastní rady a poté beseda s milým hostem. 

Ještě několik aktualit a za dveřmi již stála naše návštěva - paní Markéta Hejkalová. Dá se říci, že synonymem profesního života této dámy jsou slova a knihy. Je spisovatelkou, majitelkou nakladatelství, překladatelkou literatury a založila Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, který se letos uskuteční již po třiatřicáté. Paní Hejkalová se do našeho města přivdala, ale dlouhá léta patří mezi nejdůležitější osoby zdejšího kulturního života.

Jakmile začala vyprávět, ihned si získala naše sympatie a stoprocentní pozornost svojí krásnou češtinou, bezprostředností a zajímavým vyprávěním. Představila nám knihu s názvem Dům pod náměstím, k jejímuž napsání ji inspirovala historie starobylého domu, který rodině Hejkalových patří po několik generací. Přečetla nám několik ukázek a my poslouchali se zaujetím prvňáčků. Řeč samozřejmě přišla i na překládání literatury z finštiny do češtiny. Paní Markéta nám vysvětlila, jak se ke studiu tohoto pro nás celkem exotického a ne zcela běžného jazyka dostala. Několik let dokonce pracovala na českém zastupitelském úřadě ve Finsku. Prvním autorem, jehož dílo českým čtenářům přiblížila, byl Mika Waltari, mezi dalšími je například Arto Paasilinna. Překladatelství je dost náročná činnost, ale člověk se při ní i pobaví. Paní Markéta se s námi podělila o několik drobných kuriozit.

A jak to bylo se založením knižního veletrhu, který vždy po oba dny svého konání spolehlivě zaplní prostory kulturního domu? Šlo mi o to, aby čtenáři měli přehled o všech knihách, které vycházejí, aby knihkupci znali celou nabídku vydavatelství, aby na jednom místě mohli navazovat kontakty, aby autoři byli blíž čtenářům, řekla paní Hejkalová.

Dostali jsme osm volných vstupenek na ples Českého červeného kříže, kdo si půjde zatančit? - takovou otázku jsme položili našim členům začátkem února. Odpovědi byly různé, od rezolutního odmítnutí až po váhavý souhlas. To je až za měsíc, ještě je čas ... Ale čas utíká rychle a najednou tu byla sobota 4. března a společenská událost před námi.

Hanka a Zdeněk tentokrát nechali své věrné psí pomocníky doma, roli průvodce tří nevidomých perfektně zvládla Mančina, Jana se dostavila v doprovodu dvou skvěle vypadajících bodyguardů - synů Pavla a Petra. Hned ve vestibulu kulturního domu Ostrov se naší skupinky ujaly pořadatelky Ilona Loužecká a Jana Kudlová. Rezervovaný pro nás byl stůl přímo za vstupními dveřmi do sálu, abychom se nemuseli někde proplétat a jednoduše našli svá místa. 

Naše skupinka zašla i do fotokoutku, kde nás příjemná paní zvěčnila, abychom měli upomínku a důkaz, jak nám to slušelo. Nastala půlnoc, a protože meteorologové slibovali chumelení, rozloučili jsme se a vydali se na zpáteční cestu.

V pondělí 20. března jsme se v hojném počtu zúčastnili koncertu Daniela Hůlky v Havlíčkově Brodě.

Zveme Vás na výstavu fografií Václava Fanty s názvem "Praha před 30 lety", která se koná v rámci 29. ročníku festivalu Dny umění nevidomých. 

Vernisáž výstavy proběhne v pátek 14. 4. 2023 od 16 hodin za přítomnosti autora - pana Václava Fanty. Na vernisáži vystoupí pěvecký sbor Gymnázia Havlíčkův Brod.

Výstava se koná na podpory Ministerstva kultury ČR, Kraje Vysočina a Krajské knihovy Vysočiny.

I tentokrát na vás čeká malý bonus od načitatele pana Františka Kováříka! :-) 

Nedávno zazvonil služební telefon a ozvala se paní Špiňarová ze Základní školy Slunečnice v Havlíčkově Brodě. Organizují pro děti různé projekty a v rámci jednoho z nich by rádi uspořádali besedu o životě zrakově postižených. Jedná se o soukromou školu typu Montessory, která má dvě oddělení - čtvrtý až devátý ročník v Havlíčkově Brodě, první až třetí ročník v Okrouhlici. Dohodli jsme vhodný termín a připravili různé materiály, pomůcky a ukázky. Ve čtvrtek 16. února ráno  se dvě Mařenky vydaly do školy ...

Krátce po osmé hodině nás uvítaly pracovnice školy a usadily nás do třídy, která se do půl deváté zaplnila téměř třemi desítkami žáků. Program začal klasicky představení spolku, odbočky, naší činnosti pro zrakově postižené i pro veřejnost. Děti se zajímaly o problémy, se kterými se slabozraký či nevidomý člověk potkává v běžném každodenním životě, jak řeší určité situace. Líbily se jim drobné pomůcky, které si mohly osahat a vyzkoušet - podpisová šablonka, mluvicí hodinky, prohlížely si časopis a zkoušely chůzi s bílou holí. Velký úspěch mělo hmatové pexeso i házecí kostky. Velmi vděčným tématem jsou vodicí psi, jejich výcvik, co všechno dokáží a jak se k nim má veřejnost chovat.  Potěšilo nás, že děti byly aktivní, do besedy se zapojovaly i přítomné pedagožky, setkání bylo opravdu příjemné a bezprostřední. Půl druhé hodiny uběhlo jako voda. Poděkovali jsme za občerstvení a odměnu - krásnou kvetoucí orchidej, vzájemně si popřáli hodně zdraví a štěstí. Nastal čas přemístit se do Okrouhlice, kde dětem kvůli besedě dokonce o půl hodiny posunuli oběd.

Za žáky do škol jsme jezdili každoročně již hodně let, dokud nás neomezila covidová pandemie. Vždy to ale byly děti starší, z druhého stupně. Jak nás přijmou šesti- až devíti- letí, uvidíme. Brzy se ukázalo, že se vůbec nemusíme bát. 

Na židličkách, seřazených do půlkruhu, už čekalo sedmnáct dětí, paní učitelky a asistentka. Povídání jsme maličko přizpůsobili věku dětí, ale ony byly velmi bezprostřední všímavé, zvídavé a bylo znát, že je beseda zajímá. Dostávala jsem takové otázky, které překvapovaly až dojímaly, nejen na konkrétní problémy a situace, ale i na pocity a prožitky. Mluvili jsme o nahrazování zraku sluchem a hmatem. Najednou mi jeden klouček vložil něco do ruky a ptal se, co to je. Tak si děti vyzkoušely mě. Poznávala jsem kaštan, kolíček na prádlo, kancelářskou sponku a drobné plastové figurky zvířat. Když se mi honem honem nedařilo zvířátko poznat, ozvalo se: já vám napovím ... a drobná dětská ručka mě hladila po rameni. Vilíku, ty a tvoje spolužačky a spolužáci jste moc prima! J

Děkujeme všem dětem i dospělým za milé přijetí, zájem, občerstvení a pohodu, kterou jsme si mezi vámi užili.

V úterý 7. února jsme se sešli s paní Světlanou Pátkovou a krásnou mladou psí slečnou Kofilou. Paní Pátková ji už 10 měsíců připravuje pro její poslání - bude z ní vodicí pes a přítel nevidomého člověka.  Pár dní po našem setkání Kofila nastupuje do druhé fáze výcviku, předvýchovu už má za sebou. Bylo to moc milé dopoledne a těšíme se na příště, máme slíbeno, že kdykoliv nám paní přijde povyprávět.