Oblastní pobočka Havlíčkův Brod

Nápadů na cíl dalšího výletu za historií a krásami naší vlasti bylo mnoho, tentokrát vyhrál zámek Doudleby ve východních Čechách. Blízko sebe se tam nacházejí hned čtyři zajímavá místa - Častolovice, Kostelec nad Orlicí, Potštejn a právě Doudleby. Podle informací na internetu bylo nač se těšit ...

Pavel přišel do našeho spolku jako devítiletý klučina, když doprovázel svoji zrakově postiženou maminku. Od ní jsme se dozvěděli, že její syn trpí poruchou autistického spektra, která může ovlivnit jeho momentální chování, ale pro nás to byl od začátku prostě normální milý kluk. Jezdil s námi na výlety a my z toho měli radost. Když oslavil patnácté narozeniny, stal se plnoprávným členem odbočky a nyní je ve svých třiadvaceti letech stále nejmladším členem. Jen to už není ten malý kluk, ale pořádný kus chlapa. Po absolvování základní školy nastoupil do učebního oboru malíř natěrač a před třemi roky jej zdárně dokončil. Přes svůj zdravotní handicap pracuje, je šikovný, samostatný a zodpovědný. Když s mamkou přijde na schůzky spolku, vesele nás zdraví a vždycky s sebou přináší jakousi čistou, přirozenou radost a upřímnost.

... pokračování po rozkliknutí ...

V horkém letním odpoledni jsme si v zámečku v Petrkově na Vysočině užili krásný koncert Ráchel Skleničkové a Evy Blažkové.

V červencovém čísle pro vás máme malý bonus od vydavatelství Čti mi! kteří nám časopis načítají. Dejte nám vědět, jak se vám to líbilo ;-) 

Znáte dobře texty českých písniček? Tak schválně:

1. Kdepak jsou husy Andulky šafářovy?
2. Jakou barvu mají růže v zahrádce u Hradce?
3. Jak bijí rožnovské hodiny?
4. Co zaplavuje Tálinský rybník?
5. Od koho dostal šohaj rudé vínečko?
6. Kam odešli koně, když jejich pasáček usnul?
7. Kde potkal zvědavý hoch cikánku?
8. Co kromě mlýna sebrala voda a nemůže se mlít?
9. Kdepak stála primasova basa?
10. Co by měl zpěvák, kdyby ty muziky nebyly?
11. Kde plavala husička?
12. Kolik panenek volalo na studenta v Písecké bráně?
13. Proč pláče malý strahováček?
14. Jaká je cestička od Tábora až k nám?
15. Co je v poli za Lanžhotem?
16. Jaká jsou Břeclavská kasárna?
17. Co roste v dolině na Šumavě?
18. V kterých horách pere galánka šuhajovi košulku?
19. Koho probudila holubička, když vyletěla ze skály?
20. Která zvířátka běží k Táboru?

Máte rádi pohádky? Pokud ano, zkuste si vzpomenout:

1. Která slova otvírala skálu s pokladem čtyřiceti loupežníků?
2. Kteří živočichové pomohli Jiříkovi najít Zlatovlásku?
3. Jak se jmenovala chytrá dívka, která tisíc a jednu noc vyprávěla králi pohádky?
4. Kdo vyzrál na koblížka, který utekl z mísy?
5. Kdo unesl Smolíčka pacholíčka?
6. Pro co poslala macecha Marušku v lednu nejdříve?
7. Pomocí čeho babička a dědeček vysvobodili Budulínka?
8. Jak zní písnička z pohádky Pyšná princezna?
9. Jak se jmenoval pekař ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař?
10. Jak se jmenoval čertík, který uváděl televizní pohádky se Štěpánkou Haničincovou?

Otevřete si příspěvek a naleznete vyluštění.

V pondělí 3. června se v zasedací místnosti sešlo devatenáct členů naší havlíčkobrodské odbočky. Jako vždy nejprve práce, potom teprve zábava ... Po vzájemném srdečném uvítání jsme projednali podrobnosti kolem plánovaných akcí, což znamenalo výlet do Prahy, koncert v rámci DUN, Pavlovu výstavu v KKV a dohodli jsme se na dalším autobusovém výletu za historií naší vlasti - zhlédnout krásy zámku Doudleby. Mančina dostala za úkol zajistit autobus na ten nejvhodnější termín, zjistit podrobnosti přímo na zámku (že dovnitř mohou i vodicí psi, to už víme). Informovali jsme o objednávce propagačních předmětů s logem Bílé pastelky, kterými poděkujeme našim příznivcům ve školách. Pokud jde o dobrovolníky z řad studentů, jednali jsme již s gymnáziem i s hotelovou školou, pomoc přislíbila opět i základní škola z Přibyslavi. Ještě několik drobností, dopít kávu a čaj, sebrat drobečky po fakt luxusních tvarohovo-broskvových koláčích a dalších dobrotách a bylo to tu ...

Pepa se usadil pěkně v čele u katedry, Ilonka mu pomohla s popruhy a za malou chvíli se zasedací místností rozezněla muzika. „Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká ...“, jedna z nejoblíbenějších písniček Karla Hašlera byla první, po ní následovaly další a další lidovky, polky, valčíky i tanga. Postupně se k Pepovi přidávaly hlasy ostatních, někdo zpíval směleji, jiný jen tak brumendo. 

Většinu melodií jsme poznali hned po úvodních tónech, vzpomenout si na text byl občas trochu souboj s pamětí, ale nálada byla skvělá a nohy pod stoly podupávaly do taktu. Nezapomněli jsme na řemesla - Co jste hasiči co jste dělali, Stavěli tesaři zedníkům lešení, i čtyři přítomné Marie si přišly na své - Marjánko, pojď se mnou a Marjánko Marjánko Marjánko má... Připomínkou reality byla poslední písnička, to zasedací místností zazněla tklivá melodie se slovy - Už kamarádi pomalu stárnem ..., ale smutno nám nebylo. Pepovi jsme poděkovali srdečným potleskem a určitě si takovou hodinku, plnou krásných českých a moravských písniček, zase někdy zopakujeme.  

11. června jsme v Praze navštívili Senát. Tři hodiny utekly jako voda a my ještě jednou děkujeme panu senátorovi Janu Teclovi a jeho paní asistntce Lucii Motlové, jak hezky se o nás starali.

Pojďte si s námi procvičit paměť a zkuste zavzpomínat na :

.. otevřete si příspěvek a dozvíte se víc :-)

Ve čtvrtek 23. května odpoledne panoval v okolí Horáckého divadla v Jihlavě i v jeho prostorách čilý ruch. Nekonala se však slavnostní premiéra ani vyhlašování divadelních cen Horác. Naše krajské město a HDJ se staly hostiteli výjimečné události, která se každoročně odehrává v některém krajském městě. Šlo o 21. ročník vyhlášení ocenění s názvem Mosty. Jedná se o projekt Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP), která zastupuje široké spektrum organizací a spolků lidí s různými druhy zdravotních handicapů. NRZP je zástupcem těchto organizací v jednání s Vládním výborem pro zdravotně postižené, spolupracuje s mnoha subjekty a snaží se o zkvalitnění života postižených. Předsedou a dobře slyšitelným hlasem je již dlouhá léta Václav Krása.

Nominace na cenu MOSTY je způsobem, jak veřejně poděkovat a ocenit činnost společností a jednotlivců pro zdravotně handicapované a zvláště prospěšné projekty. Vyhlašují se nominace ve čtyřech kategoriích a při slavnostním setkání jsou oznámena jména vítězů, kteří obdrží hlavní cenu. Ostatní nominovaní dostanou diplom a všichni si vyslechnou zasloužený potlesk a slova poděkování.

Osmá hodina ranní odbila a před budovou dopravního terminálu v Havlíčkově Brodě zastavil autobus. Bylo úterý 21. května a početná skupina členů oblastní odbočky SONS Havlíčkův Brod a jejich průvodců se chystala na výlet do arboreta v Luži - Košumberku. Zájem byl tak velký, že původně objednaný dvacetimístný autobus jsme změnili na ten s vyšší kapacitou. Za volantem seděl nám již dobře známý řidič, protože nás na výlet vezl už potřetí. Stejně tak potřetí jsme se vydávali do Luže. Arboretum Hamzovy léčebny je ideální pro procházky, kochání se nejrůznějšími druhy květů, poznávání dřevin celého světa a ten vzdoušek ... Navíc Jana Zavřelová, která v parku pečuje o rostliny, návštěvníky, kulturu, děti ze škol a školek a vůbec o všechno, si na nás ve svém nabitém pracovním programu vždycky najde čas. Před několika týdny nás sama kontaktovala s úžasnou nabídkou a tu jsme si nehodlali nechat ujít.

Právě v úterý 21. května se v Košumberku měla konat akce, nazvaná Květen v květu, při příležitosti Dne botanických zahrad. Patronem arboreta je již dlouhá léta Václav Větvička, jehož jméno určitě nemusím představovat. Hlavní program, kterého se měl pan doktor účastnit, začínal ve čtrnáct hodin. Pro naši skupinu však paní Zavřelová zajistila osobní setkání na dopoledne.

Před šesti lety, v únoru 2018, přivedl Zdeněk poprvé mezi nás svého nového kamaráda a pomocníka, urostlého německého ovčáka jménem Woody. Když svého páníčka Woody v pořádku dovedl k cíli a dostal volno, všechny si nás obešel a seznamovali jsme se. Jeho bystré oči nás zkoumaly a rád přijímal pohlazení. Tenkrát bylo na programu školení první pomoci a Jana Kudlová se snažila teoreticky i prakticky vštípit správné zásady, a když předváděla umělé dýchání z úst do úst pomocí populární gumové figuríny, lidově zvané Andula, přidal se k zachraňování i Woody a jal se oběť křísit tak, jak to správný pes dělá - olizoval jí obličej.

Následovala další setkání, výlety pěší i vlakem nebo autobusem, posezení v kavárně, vánoční setkání v restauraci. Tam všude bystrý a temperamentní vodicí pes svého pána vždy dovedl. Jen při exkurzi v okrouhlické sklárně musel zůstat venku, aby mu střepy nezranily tlapky. Potom se k nim přidala i Hanka s Jessií, později s Xashou a všichni dohromady tvořili úžasnou smečku, která se pustila všude - exkurze v Horáckém divadle, výlet do Chrudimi, do záchranné stanice zvířat v Pavlově, v synagoze v Polné, v knihovně K. E. Macana v Praze i při akcích pro veřejnost v Krajské knihovně Vysočiny. Všude byli psi středem pozornosti dětí i dospělých. V divadle jim paní herečka přinesla pamlsek, telefonát do Macanky vždy obsahoval otázku - a co pejsci, kdypak je zase přivedete? A že nás Woody opravdu vodil všechny! Byl prostě přesvědčený, že vždy a všude musí jít první, a pokud tomu tak nebylo, dával svoji nelibost hlasitě najevo. Nikdy nezapomenu, jak nás v Praze před budovou Hlavního nádraží vítal, to bylo slyšet až na Václaváku...

Woody odešel do psího nebe. Svůj životní úděl pomáhat člověku plnil věrně, s obrovským nasazením a hrdě. Byl kamarádem celé naší party a ve vzpomínání na něho bude  smutno, i úsměv...

.. rozklikněte si článek a přečtěte si, co o Woodym napsal jeho páníček Zdeněk 

Na naše klubové setkání za námi přišly z Krajské knihovny Vysočiny, protože na postu vedoucí specializovaného oddělení dojde brzy ke změně.

Moniku Bobkovou, která odchází na mateřskou dovolenou, vystřídá Markéta Gőgeová. S Monikou jsme vzpomínali na společné zážitky, například účast na konferenci v Klementinu, návštěvu KTN a akce v knihovně. Tam nás vždy vítala s úsměvem a ochotně pomáhala každému, kdo přišel. Upřímně jsme jí za všechno poděkovali a popřáli hodně štěstí. Markéta Gőgeová se zájmem naslouchala, a bylo vidět, že se na vzájemnou spolupráci těší. Slíbila, že nově příchozím zrakově postiženým zájemcům o služby specializovaného oddělení bude předávat kontakty na náš spolek a my ji - tak jak tomu bylo dosud - budeme v knihovně často a rádi navštěvovat. Na řadu přišly i konkrétní dotazy členů ohledně bezplatného půjčování audioknih, plánování pomoci při sbírce Bílá pastelka, účast na výstavě pomůcek a dalších aktivitách. A na výlet do Knihovny a tiskárny K. E. Macana samozřejmě paní Markétu vezmeme s sebou také ... Bylo to velmi přátelské a příjemné setkání, těšíme se na další!

V pátek 26. dubna bylo před vchodem do budovy Horáckého divadla v Jihlavě rušno. Mezi prvními příchozími byli i lidé s bílou holí nebo s vodicím pejskem, případně s průvodcem. Jak klienti TyfloCentra Jihlava, tak členové naší havlíčkobrodské odbočky sem rádi zavítají, protože i zrakově postižení mohou v divadle zažít něco hezkého. A v Horáckém jsou k nám velmi milí, ochotní a vstřícní. Tentokrát nás přijelo patnáct a bohužel jenom jeden pes - Xasha. Sešli jsme se v kavárně, Mančina rozdala vstupenky a po prvním zvonění jsme už všichni pohodlně seděli na svých místech. Ještě vypnout mobily a pak se jen občas ozvalo lehoučké zacinkání rolničky některého ze čtyřnohých průvodců.

Na programu byla generální zkouška hry Miláčci, kterou režírovala Lucie Ferenzová. Poslední zkouška před sobotní premiérou se vždy koná v pátek v deset hodin dopoledne, což je pro nás kvůli dopravě mnohem lepší než představení večerní.

Město Přibyslav nepatří v regionu mezi ty největší.

Do obecného povědomí se dostalo především tím, že ho najdete ve vyjmenovaných slovech po B a že poblíž zemřel Jan Žižka. Pro náš spolek je ale důležité, jaký přístup mají Přibyslavští ke zrakově postiženým lidem.

Vše začalo přibližně před deseti lety besedami se žáky základní školy. Děti nám potom pomohly s výběrem jména sbírkového psa, kterého jsme umístili do prodejny COOP. Když se naše odbočka zapojila do celostátní sbírky Bílá pastelka, také tehdy nám vedení školy vyšlo vstříc a již dvakrát byla dvojice žáků - dobrovolníků vyhodnocena jako nejúspěšnější dvojice v kraji Vysočina.

Každoročně koncem října pořádáme v Havlíčkově Brodě výstavu kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené. Napadlo nás, že bychom mohli podobnou akci uskutečnit také v Přibyslavi. Šířit informace o nabídce pomůcek, možnostech jejich získání a potřebné kontakty je jedním z důvodů, proč SONS existuje. Již na podzim loňského roku jsme se s návrhem obrátili na pana starostu a ten slíbil bezplatné zapůjčení zasedací místnosti i možnost finanční podpory. S vystavovateli bylo dohodnuto datum 16. dubna 2024 a my začali s přípravami. Rada města schválila naši žádost o peněžní dar ve výši čtyři tisíce korun. Snažili jsme se informaci o konání výstavy co nejvíce rozšířit, aby se o ní dozvěděl každý, komu by mohla být prospěšná.