FEJETON- PANÍ, JÁ VÁM POMŮŽU..

… ozval se po mé pravé straně energický ženský hlas ve chvíli, kdy jsem se snažila přejít rušnou Nádražní ulici od hlavního nádraží ČD v Brně, směrem k Masarykově třídě. Kdo to tam zná, ví, že to není úplně jednoduché. Tedy- než jsem stačila jakkoli zareagovat, ta dobrá žena čapla moji pravou ruku s bílou holí pevným stiskem kousek nad loktem, ruku mi pozvedla, čímž samozřejmě hůl přestala plnit svoji funkci, a nekompromisně se jala tlačit mne půl kroku před sebou. Moji snahu osvobodit se absolutně ignorovala a nezbylo mi nic jiného, než se hlasitě ozvat „takhle ne!“. Pozdě. Jedna z mých nohou zakopla o tramvajovou kolej a já padla před protijdoucími spoluobčany na kolena. Naštěstí se ke mně žádná šalina neřítila, takže jsem se svépomocí zvedla a již coby samostatná jednotka vysvětlila dámě, že takhle se to nedělá…

   Občas se při výletu do Brna snažím předejít problémům s přeházením této rušné dopravní tepny tím, že se již v nádražním podzemí vnořím do podchodu. Pravdou je, že ne vždy se mi podaří vylézt na světlo Boží právě tam, kde jsem měla v úmyslu se dostat. Pravdou také ale je, že se naštěstí vždy najde hodný člověk (někdy i více hodných lidí), který mne pootočí o 90- 180°a vyšle tím správným směrem, případně mne vyvede ven. Každý můj samostatný výlet do Brna má tak šanci pobavit moji rodinu a známé, když se s nimi dělím o zážitky.

   Jistě i vy máte bohaté zkušenosti s lidmi, kteří chtějí pomoci, ale bohužel to z neznalosti či nedostatku empatie dělají úplně špatně. Právě proto patří můj velký dík našim milým a trpělivým průvodcům a pomocníkům, členům rodiny, přátelům, známým i neznámým lidem, kteří nám obětavě, ochotně a bezpečně pomáhají a chrání…

                                                Marie Heilandová