EXKURZE
Byli jsme na exkurzi v největším kyjovském podniku, ve sklárnách. Její historie začala v roce 1884, vyráběla se tu jen tabulová skla, která byla v roce 1928 zastavena. Od roku 1886 se výroba rozšířila i na láhve a jiné obalové sklo. V devadesátých letech 19. století opouštěly kyjovskou sklárnu i výrobky z barevného skla, tažené skleněné trubky a velké kusy, jako např. mlýnské válce, balóny a demižóny o objemu až 100 l. Vše, od nejmenších lahviček až po největší kusy, se foukalo ručně pomocí sklářských píšťal a forem, které byly zpočátku dřevěné, nebo ze silnějšího plechu, později mosazné a konečně litinové.
Od prvních poválečných let pokračovala v závodě automatizace výroby, která umožnila zavedení nepřetržitého provozu a ruční výroba skla se přenesla do dubňanské sklárny. V 60. letech dochází k dalšímu technickému vylepšení, v 80. letech se zavedly počítačově řízené stroje. V roce 1991 se změnil název kyjovské sklárny na Vetropack Moravia Glass.
V současné době je sklárna zaměřena na výrobu tvarového obalového skla pro likéry a víno, kosmetické flakóny, potravinářské sklo v barvách skloviny čirá, hnědá, černá, zelená a na láhve se zabroušenou zátkou.
Tak to je ve zkratce historie kyjovské sklárny, ale my načerpali i jiné informace: že základní surovinou pro výrobu obalového skla jsou překvapivě recyklované láhve, tedy střepiny, pak samozřejmě sklářské písky a další. Už něco víme o tavbě skloviny, o chlazení skla,o tom, že nyní se v kyjovské sklárně vyrábí na dvou vanách s denní kapacitou 360 tun roztavené skloviny a za jednu vteřinu se vyrobí 23 lahví, denně je to až 2 mil sklenic a lahví. Měli jsme možnost osahat si formy, kalibrační nástroje, ale co nás nejvíce zamrzelo bylo to, že nám nebylo umožněno nasát atmosféru výrobních hal, toho typického rachotu skleněných výrobků.
Obrázky