Dojmy z posledního ročníku Handicap Rally

Dojmy z posledního ročníku Handicap Rally

Desátý a současně poslední ročník známé integrační akce Handicap Rally se konal v neděli 10. září 2017.

Akce se zúčastnila mimo jiné neziskové organizace také naše Oblastní odbočka. Na stanovištích s názvem „Chodíme poslepu“ a „Hrajeme si poslepu“ měli soutěžící týmy za úkol se zakrytýma očima absolvovat chůzi s bílou holí kolem překážek na ozvučený cíl, určit hmatem hodnotu mincí, rozpoznat hmatové obrázky a poslepu se podepsat. Podobných stanovišť s rozmanitými úkoly musely „rodiny“ obejít celkem šestnáct.

Při této příležitosti je třeba poděkovat organizátorům této skvělé akce, především předsedkyni dobročinného spolku Dobré místo pro život, paní Věře Novotné, za realizaci deseti ročníků akce. Jejím cílem bylo zapojit lidi se zdravotním postižením do rodinných týmů a tak zábavným způsobem seznamovat tzv. zdravou veřejnost, zejména děti, s jejich problémy i radostmi.

Paní Věro - opravdu upřímně děkujeme za neotřelý způsob jak integrovat lidi s handicapem do běžné společnosti.

Následují tři článečky, v nichž se pracovníci odbočky s vámi podělí o své dojmy s této závěrečné akce.

Marie Kebrdlová

Moje první Handicap Rally

I přesto, že se tato velkolepá a jedinečná akce konala již podesáté (v neděli 10. září), já jsem zde byla vůbec poprvé. Moc jsem nevěděla co čekat, kolik dorazí lidí, jak funguje organizace takové velké akce atd., a musím říct, že jsem byla velice mile překvapená.

Celková organizace akce byla naprosto skvělá, vše klapalo jako hodinky.

Účastníci byli samý úsměv, všechno si chtěli hned bez jakéhokoli zaváhání vyzkoušet, nebáli se ani si zakrýt oči, a to dokonce ani ti nejmenší. Našel se i případ, kdy pán na vozíčku mermomocí chtěl zažít „chůzi“ s bílou holí.

Bylo krásné vidět, jak si lidé vzájemně pomáhají, jak se handicapovaný stal plnohodnotnou součástí rodinného týmu, kde bez ohledu na věk či zdravotní omezení fungovala naprostá synchronizace a vládla pohodová a veselá atmosféra.

Je hezké, když rodiče vedou své děti kupředu a učí je toleranci vůči druhým, protože tohle je naše budoucí generace, a jen na nich záleží, jaké podmínky budou v budoucnu handicapovaní lidé mít.

Bc. Klára Nádvorníková

Handicap Rally 2017

již podesáté uspořádal spolek Dobré místo pro život v neděli 10. 9. od 14. hodin na Atletickém stadionu v Olomouci. Příchozí rodinné týmy byly vždy rozšířeny o jednoho handicapovaného kamaráda a na 16 stanovištích si zkoušely, jaké to je žít chvíli s omezením smyslů či pohybu.

Také jsem se, jako zrakově postižená, vydala na cestu po všech stanovištích se svojí „novou“ rodinou. Byla to mamka Jolanka a 14letá Karolínka. Děvčata tady byla již po několikáté, pohybovala se zde jako ryba ve vodě a jednotlivá stanoviště absolvovala s radostí a pohodou.

Také mne „dámy“ zapojovaly do většiny aktivit, hlavně do těch hmatových.

Karolínka si skvěle vedla na malovacích a skládacích stanovištích. Má výtvarný talent. Nakonec jsme si všechny daly ještě závod ve slalomu na invalidních vozících.

Při plnění všech úkolů jsme si užily spoustu legrace i poučení a nabyly nové zkušenosti. Mám radost z tohoto setkání nás i všech zúčastněných.

Bylo nádherné fandit spolu se všemi jednomu chlapci na vozíku s omezenou motorikou obou rukou, který po delším snažení upustil míček a tím trefil cíl. Bylo nádherné být svědkem setkání naší Karolínky s dětmi z dětského domova, se kterými se opět po roce mohla uvidět. Když ji malá Anežka zahlédla, s rozběhem a rozpřaženýma ručkama jí skočila do náručí. A tu radost a rozzářená očka když jí a dalším malým kamarádům rozdávala, jmenovkami označené, vlastnoručně upletené náramky.

Celá akce byla setkáním dobrých lidí a dobrých srdcí.

      Alena Hejčová

Byli při tom i „Sigmáci“

Věřte, nevěřte - na jubilejním Handicap Rally byli po celou dobu přítomni i všichni hráči prvoligového fotbalového mužstva Sigmy (kterému se po vstupu do nejvyšší soutěže zatím velmi daří). Na naše stanoviště byl „přidělen“ obránce Václav Jemelka, který den předtím dal branku Slávii (utkání skončilo nerozhodně 1 : 1).

Václava hned na začátku odchytila Klárka, nasadila mu klapky a on si vyzkoušel všechny disciplíny „poslepu“ včetně chůze s bílou holí na ozvučený cíl. Pak se ujal role organizátora právě na překážkové dráze a zde působil po celou dobu probíhajících soutěží.

Díky němu jsme zvládli nápor, který brzy po zahájení nastal. Zapojili se za každou „rodinu“ i další členové, nikoliv jen jeden z nich, jak bylo původně stanoveno. Hlavně se chůze poslepu líbila dětem, ale vyzkoušeli si ji často i dospěláci.

V malých přestávkách jsme přesto měli možnost s Václavem pohovořit - samozřejmě o fotbalu, ale mladý úspěšný fotbalista se velmi zajímal i o problémy života lidí se zrakovým hendikepem.

Musím říct, že setkání s Václavem Jemelkou bylo moc příjemné, projevil se jako ochotný, skromný a při tom komunikativní muž. Při loučení přislíbil účast na besedě s našimi členy. Věřím tomu, že během zimní ligové přestávky „usedne do našeho „Křesla pro hosta“.

J. Příborský