Do you speak English?

Že ne? Tak z toho si nic nedělejte, nejste sami. Já třeba věřím, že kdybych neměla na vybranou a zůstala někde, kde mi nic jiného nezbývá, rozmluvila bych se. Asi jako mnoho našinců bez aktivit v cizím jazyce ocením filmovou tvorbu s českými titulky. Cizí jazyk slyším a vnímám, čili nezapomínám.

Ale jinak? V práci ho nepotřebuji, v rodině, když už chceme něčím silně vyčnívat, mluvíme na sebe ve verších. Pravda, mnohdy básně rýmujeme ze zoufalství jakkoli, a když se to hodí, i s přihlédnutím ke sprostonárodnímu slovníku mateřštiny. Jenomže ani to není marné. Představte si, kolik pěkných slov najednou objevíte.

Hej, a to jste věděli, že slova jsou tou nejničivější zbraní na světě? To jsem nevymyslela, ale líbí se mi to. Už se přeci každému z nás nejednou stalo, že byl doslova zraněn tím, co někdo řekl. A tyhle rány se hojí mnohdy fakt blbě.

Ale abych se vrátila k tématu, na odbočce v Příbrami takoví barbaři nejsme.

Radka Lienertová, naše vedoucí, English umí a už mnohokrát měla snahu rozšířit mezi naše klienty alespoň základy.

Tak než se rozhoupou ti, kteří stále ještě o zdokonalení uvažují, vzala si do parády našeho klienta Petra, který zkoušení potřebuje ze studijních důvodů. Pravda, on už se sice může s klidem řadit mezi pokročilé, ale to ničemu nevadí, naopak.

Jde jim to výborně, ráda je poslouchám. Nutí mě to „myslet anglicky.“ Lekce trvají hodinu, dvě. Nikam se nespěchá. Samozřejmostí je občerstvení, trpělivost, rozmanitost. Pozitivní výsledek se také jistě už dostavil.

Petr mívá předem připravené téma, k ruce jsou učebnice, nebo jiné podklady.

Lekce probíhají nepravidelně – podle domluvy většinou během „školního roku.“

Zdroj obrázku: https://www.nicepng.com/