Do Tokia na paralympiádu - 5. etapa - Až za Bajkal
Za veletokem Jenisejem jsme pokračovali o 420 km dále, do významného dopravního uzlu Tajšet. Jednak tu začínají ropovody k pobřeží Tichého oceánu a do Číny, ale hlavně se tu odpojuje Bajkalsko-amurská magistrála. Mohli bychom se držet i jí, leč přes veletoky Angaru a Lenu a přes hory k severnímu břehu Bajkalu a dále bychom šli takřka liduprázdnými končinami.
Jelikož jsme si nezašli ani k soutoku Jeniseje s Angarou, poslechněme si alespoň písničku o něm. Byla populární v 70. letech a pamětníci jistě poznají, že interpretem je Viktor Sodoma:
Z Tajšetu jsme se stočili k jihu a hlubokým údolím podle toku Angary jsme pohodlně došli do Irkutska (na 7635. km naší pouti). Zrovna jsme se v tomto víc jak šestsettisícovém městě nachomýtli k oslavám výročí založení zdejší kozácké pevnosti 6. června 1661.
Pak jsme coby dup a štěk urazili 70 km k jezeru Bajkal a obcházeli jeho jižní břeh. Jde sice údajně o největší zásobárnu pitné vody na Zemi (s výjimkou pevninských ledovců), ale co do zeměpisné šířky jsme se pohybovali na úrovni naší republiky, a pokud my jsme v červnu odolali namočit se ve vodě, naši psi si jezerní koupání určitě vychutnávali. Než zase oschnou, porovnejme, jak zpíval o Bajkalu Karel Gott a jak Andrej Romanov, sólista souboru Alexandrovci:
Nakonec stačilo vzdálit se od Bajkalu nějakých 100 km a ocitli jsme se v Ulan-Ude, hlavním městě Burjatska (na 8100. km). Z tohoto města, o něco lidnatějšího než Brno, mívala česká armáda vrtulníky. Nás ale mnohem víc zaujaly největší skanzen zabajkalských národů a největší pozlacená socha Buddhy v Rusku...
V Ulan-Ude se na 5650. km Transsibiřské magistrály odpojuje k jihu Transmongolská magistrála, umožňující nejkratší železniční spojení Moskvy s Pekingem, a třeba i dopravu nějakého čínského zboží knám. Ale my jdeme dál - na Dálný východ, k veletoku Amur...
Do Tokia na Paralympiádu - V. etapa
Krasnojarsk - Udinsk (Ulan Ude)
8148 Km z Prahy
3809 Km do Tokia
Obrázky
Teď už krásně ostříhaná pudlinka Megy vyrazila s paničkou Káťou k Brněnské přehradě.
Druhá Megy - tentokrát světlá labradorka - pózuje na dvorku, v pozadí krásně kvete a určitě i voní světlefialový keř.
Černá labradorka Kattynka jde na volno po cestě kolem ohrady, v níž se na sluníčku spokojeně vyhřívá asi 15 krav. Vzájemně je odděluje pouze jeden drát elektrického ohradníku ve výši lidského pasu.
Světlá labradorka Menta odpočívá po cyklovýletě.
Spokojený Gray leží v trávě a hlídá si kostičku.
A kdy je spokojený Cedrik? Když se může brouzdat v potoce!
Vodomilka Chica nezapře, že je Cedrikova rodná sestra. I ona se brouzdá ve vodě a možná, že si i zaplave!
Goldenka Madlenka už je po koupeli. A zdá se, že si dopřála i bahenní zábal. Jestlipak se bude panička taky tak spokojeně usmívat, až to zjistí?