Do Tokia na paralympiádu - 3. etapa - Z Evropy do Asie
Kudy jsme šli a kam jsme za týden pokročili?
Popošli jsme nejprve tak 500 km na východ a překročili Kamu, největší přítok Volhy. Tím jsme se dostali do města Perm (na 3900. km). Podle něj je nazváno jedno z období prvohor, takže jsme procházeli geologicky hodně starým územím. V tomto milionovém městě jsme se jako cizinci moc zdržovat nemohli - je centrem výroby leteckých a raketových motorů...
Stejně nás víc lákalo nedaleké pohoří Ural a na něm hranicemezi Evropou a Asií (na 4250. km naší pouti), a hned za ní čtvrté největší ruské město Jekatěrinburg, v sovětské éře zvané Sverdlovsk. Jeho dlouhodobý význam dokládají skutečnosti, že ho rok urputně držely československé legie a v roce 1960 byl poblíž sestřelen americký špionážní letoun - poprvé v historii protivzdušnou raketou.
Raději si zabroukejme Uralskou jeřabinu:
Rychle jsme sestupovali do Západosibiřské nížiny, do Ťumeně(na 4600. km), nejstaršího ruského města na Sibiři. Procházeli jsme jednou z nejvýznamnějších oblastí těžby ropy a zemního plynu.
Nakonec jsme se přiblížili k veletoku Irtyš a městu Omsk (k 5160. km). Ač tohle město, bezmála lidnaté jako Praha, leží tisíce kilometrů od moře a blízko severní hranice Kazachstánu, jeho nadmořská výška je menší, než u nejnižšího bodu ČR.
Před námi jsou dlouhé úseky stepí a lesů (tajgy). Se zdejší přírodou a jejími obyvateli se můžeme seznámit v padesátiminutovém dokumentu z cyklu Ruská divočina:
III. etapa
Kirov - Petrovka (Omsk)
4975 km z Prahy
81 km do Omsku
6982 Km do Tokia
Stáňa Krajíčková
Obrázky
Kirov - Petrovka (Omsk)
Blondýnka Menta vzkazuje: „Není nad to trochu se při procházce osvěžit. A nejlepší je koupel - to vám řekne každý labrador!“
Máma Chica vzala na procházku synáčka Gumpa.
„Slíbili jste procházku lesem!“ Stěžuje si malý Gray. Sedí na cestě lemované nařezanými kládami. Řádil tady kůrovec a těch pár stromů, které vidíme, připomíná „lví ocasy“ - skoro holý kmen, jen nahoře pár větví. Na obzoru můžeme zahlédnout věž Orlíka u Humpolce.
Fletka Kerri ví, že panička potřebuje po práci „vyvenčit“, a tak ji vzala do přírody.
. „Po procházce si zasloužím odpočinek,“ medituje pudlinka Megy. „A nefoťte mě, vidíte, že jsem se ještě nedostala ke kadeřnici!“
Kimmi si se svou malou paničkou dobře rozumí.