Článek od členky

Přístup společnosti ke zrakově postiženým

Po téměř deseti letech se zrakovým postižením a bílou holí jsem se setkala s různými situacemi a zážitky v přístupu veřejnosti ke zrakově postiženým. V naprosté většině mohu tento přístup okolí hodnotit kladně, lidé jsou vstřícní, milí a ochotní pomoci. Setkávám se s tím hlavně při nakupování v obchodních centrech, kde není někdy snadné zboží nalézt. Ochtoní lidé poradí, přečtou, o jakou příchuť pomazánkového másla jde, v regále s kořením jsou ochotni s emnou hledat potřebnou majoránku. A když vidí, jak s lupou v ruce bezradně stojím, sami pomoc nabídnou.  Úplně jednoznačné to však přece není. Setkala jsem se také u dotazu na cenu ovoce s odpovědí „Máte to tam napsané!“ Pracovnice obchodu měla asi špatný den, třeba se ráno doma nepohodli, ale přece…

Co mohu opravdu pochválit je přístup pracovníků na pokladnách. Peníze mi občas dělají problém, ale už několikrát se mi stalo, že mě u pokladny upozornili, že platím moc a peníze mi vrátili. Nedávno jsem zaměnila pětistovku za dvoustovku a pokladník vietnsmké národnosti mě na to upozornil a peníze mi vrátil. Je to opravdu potěšující a nejen po té materiální stránce. Problémy nebývají pouze v obchodech ale také v dopravních prostředcích. Převážná většina cestujících ihned vstane a uvolní místo. Také se mi ale stalo, že jsme stála tři stanice u seícího mladého, černě zakukleného muže, který byl zahleděn do mobilu nebo tabletu. I když byl asi hodně zaměstnaný, svému okolí bychom měli věnovat alespoň minimální pozornost.

Nepěkný zážitek jsem měla také při sestupování ze schůdků tramvaje. Sestupuji pomalu a asi trochu neobratně a asi jsem brzdila za mnou stojícího statného mladíka. Dost hrubě mne popostrčil a mumlal něco o zdržování. Asi někam moc spěchal, ale přece ….. Abych ale nekřivdila mladíkům v černých kapucách, kterých se někdy leknu. Nedávno ke mně takový přistoupil, když jsem stála nerozhodně na chodníku a netroufala si přejít na druhou stranu. Mladík mě vzal jemně pod paží, převedl mne a hezky se se mnou rozloučil. Vůbec ho nenapadlo ukrást mi moji kabelku.

Takový je život zrakově (i jinak) postižených. Vstřícných, ochotných a empatických lidí je většina a my jim za to děkujeme.

M.P.,  SONS