Českomoravská vysočina
U vesničky Chlébské, na okraji žďárského okresu, jsou olšiny a vlhké louky na dně hlubokého údolí Chlébského potoka. Potok sám prořízl starohorní ruly nejrůznějších názvů svratecké klenby (ach, ta se mne natrápila při studiu regionální geologie republiky), a na dně údolí vytvořil potoční nivu s glejovými a organogenními usazeninami. Na svazích nad potokem se rozložily porosty suťových lesů a v nivě samé pak ty, již zmiňované, olšiny a vlhké louky. Ideální pro mnoho hezkých i vzácných rostlin. V předjaří i na jaře je v olšinách i na loukách doslova "bílo", díky masovému výskytu bledule jarní. Pro bledule není kam šlápnout a tak ten, kdo je tady poprvé, stojí jako přimrazený a zírá. Nevím, jak to jinak napsat. Ano, znám výskyty bledulí třeba na Kozákově, u Starého Ranska, na Šlapance, kde se vyskytuje někdy i beruška, ale tady! Oblast je sice významná rozsáhlými porosty suťových lesů s dalšími vzácnými druhy rostlin a živočichů, ale prý je to největší východně položená lokalita bledulek jarních. Pro výskyt této rostliny byla zde již roku 1953 vyhlášena rezervace na ploše 4,3 ha. V roce 2005 bylo území zapsáno na seznam nejvýznamnějších evropských nalezišť. A to už je co říci. Od nás se tam tak často naše významné lokality nedostávají. A tak stojíte, koukáte a koukáte a všude kolem na vás kývají bílé nící květy bledulí se zelenými okraji, a i když tu beruška není, je na co se koukat. Ani pstruzi v Chlébském potoku vás nezajímají. Tak krásná je Českomoravská vysočina, že to odpustíte i těm hrozným pararulám!
A vězte, že by se psalo méně špatných knih, kdyby se dobrých více četlo! A jak by se dobře pak snášela i karanténa!
Přeji vám hezký květen, měsíc, který smáčí májový deštíček a oblažuje májové sluníčko! Jen ti „zmrzlí“ by neměli být!
doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc.