Časopis Zora slaví 106. narozeniny

Časopis Zora slaví 106. narozeniny

„Vážení pánové. Mou prací učitele je, mimo jiné, péče o vojáky, kteří oslepli za první světové války. Jsou umisťováni k nám, do Klarova ústavu. A je mezi nimi mnoho těch, kteří by si rádi přečetli knihu, nebo alespoň noviny. Učím je proto Braillovu písmu. U nás v ústavu sice nějaké dokumenty v tomto písmu jsou, ale je jich velice poskrovnu, a jsou to povětšinou starší texty. O tom, co se ve společnosti právě děje, čtenáři nic neřeknou. Proto jsem, po zralé úvaze, dospěl k názoru, že nejlepším řešením bude vydávat časopis. Samozřejmě český, a v Braillově písmu. Měl by informovat o společenském a kulturním dění u nás. Němečtí slepci už takové časopisy čtou! Navrhuji pro tento účel založit nový spolek.“

Asi takováto slova zazněla v projevu Karla Emanuela Macana v roce 1915. Přednesl je ve Výboru tehdejšího Zemského spolku pro výchovu a opatřování slepců v Království Českém. Exotický název, co říkáte? A co následovalo? Při zemském spolku vznikl Odbor pro slepecký tisk český. A hned bylo navrženo, a schváleno, že časopis bude, a bude tištěn v Klarově ústavu. V Praze v té době působily hned tři slepecké ústavy, ale jen Klarův ústav používal moderní sázecí a lisovací zařízení. Události nabraly rychlý spád! Rok poté, v roce 1916, byla v Braillově písmu vydána první obsáhlá ročenka s názvem „Jitřenka“. V roce 1917 pak Karel Emanuel Macan zakládá první český časopis pro nevidomé čtenáře, a nazval jej „Zora“. Nejprve v něm vycházely články ze společenského a kulturního života, později se však soustředil spíše na život slepců a slepeckých hnutí. Spolu s časopisem se objevily i jeho přílohy. První, „Klíč k Braillovu notopisu“, vyšel už v témže roce 1917.

Vydavatelská činnost se rozrůstala, a z „Odboru pro český tisk“ vznikl v roce 1918 samostatný spolek „Český slepecký tisk“. Vydával české časopisy, a založil vlastní tiskárnu i knihovnu. Takové aktivity ale nikdy nebyly zadarmo! O štědré podpoře ze strany státu, sociálního odboru magistrátu, nebo evropských integračních fondů, mohli členové spolku jen snít. Na svou činnost získávali finance od jednotlivců i podniků. Činili tak i rozesíláním žebračenek v podobě pohlednic.

Specifickým časopisem je Zora i dnes. Čtenářům přináší nejrůznější novinky, informace o kulturních i společenských aktivitách, potřebách a zájmech, i literární tvorbu lidí s těžkým postižením zraku. Jakmile to technické znalosti dovolily, vznikly i její verze zvuková, ve zvětšeném černotisku, a digitální. Dnes píšeme rok 2022, a Zora slaví 105. narozeniny.

Vraťme se na moment ještě k výjimečné osobnosti Karla Emanuela Macana. Narodil se na Boží hod vánoční, nebo, chcete-li, na první svátek vánoční, v roce 1858. Jeho hudební nadání se projevilo už v dětství. Hrál skvěle na klavír, a skládal drobné písničky. I jeho rodiče žili bohatým kulturním životem a stýkali se s významnými osobnostmi, například s hudebním skladatelem Josefem Bohuslavem Foersterem. Hudebním skladatelem toužil být i mladý Karel. Ostatně, zanechal po sobě 207 hudebních skladeb, 178 písní, a 25 instrumentálních děl.

Jenže člověk míní, a život mění! O jedno oko připravil Karla už v dětství výbuch rozbušky pro odstřelování skal. Druhé si v 19 letech, v době vysokoškolských studií, vážně poranil, prý o vyčnívající hrot sestřina počitadla. Lékaři mu zrak už zachránit nedokázali. I jako nevidomý chtěl mladý muž zasvětit svůj život hudbě. Bohužel, brzy zjistil, že se s její pomocí neuživí. Jenže co dělat? Dnes bychom mu doporučili požádat si o invalidní důchod, příspěvek na péči, a vhodnou rekvalifikaci. Ale tehdy? Například právo na důchodové zabezpečení ustanovily až zákony v roce 1948, tedy o 71 let později. „Co kdybychom ti pořídili ruční tkalcovský stav,“ ptal se svého syna zarmoucený otec. A byl odmítnut. Pak nějaký vzdálený příbuzný přišel s následující myšlenkou: „A co takhle stát se učitelem? Mohl bys učit v Praze, v tom, no…, v Klarově ústavu. Tam přece slepce vyučují!“

A tentokrát návrh prošel! Karel absolvoval kurz pro učitele nevidomých žáků ve Vídni a nastoupil jako učitel do Klarova ústavu pro zaopatřování a zaměstnávání slepců. Učí nevidomé žáky, rehabilituje osleplé vojáky a opisuje české knihy do Braillova písma. Pro tuto činnost získává i své přátele. Zakládá tak nejen časopis Zora, ale také českou slepeckou knihovnu v Praze, dnešní Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé. Karel Emanuel Macan zemřel 6. 2. 1925 a je pochován na Vyšehradském hřbitově.

Antonín Vraný

Zdroj: smykal.ecn.cz, tmbrno.cz