13.-20. 8. Rekondiční pobyt Deštné v Orlických horách

Podle slovníku cizích slov je přesný význam tohoto slova „opětovné uvedení do pořádku, do správného stavu“. Do správného stavu se v Deštném v Orlických horách letos v srpnu uvádělo hned 33 členů blanenské odbočky SONSu. Rekondiční pobyty naše organizace připravuje pravidelně již mnoho let. Pro naše nevidomé a slabozraké členy je to často jedna z mála příležitostí, jak opustit svoje domovy a vypravit se do světa za odpočinkem, poznáváním a novými zážitky. Již sama změna prostředí přináší relaxaci. A pobyt ve společnosti milých a vstřícných lidí tento odpočinek ještě povyšuje. Díky vzájemné podpoře a pomoci jsme zvládli nejen vycházky do okolí, ale i turistickou túru na Šerlich. Zdatnější zvládli i 10 km výšlap do Třebechovic, kde si prohlédli místní betlém. Byli jsme v muzeu F. L. Věka v Dobrušce, navštívili jsme skalničkové arboretum v Sedloňově a vyrazili jsme dokonce na výlet do Polska. Na besedu za námi přijel záchranář a člen horské služby. Ani večer jsme jen tak nelenošili – grilovali jsme selátko, zpívali a tančili a u toho všeho navazovali nová přátelství. Užili jsme si opravdu pohodový týden. Nejenom my, lidé, ale i 3 vodící fenečky, které doprovázely svoje paničky. Jedna z nich, Teyla, nám k tomu napsala: "Když mi moje panička pověděla, že s ní pojedu na dovolenou, byla jsem ráda. Konečně mě zase někam vezme. A hlavně mě zaujalo, že tam budu mít i dvě kamarádky. S Charlotkou jsme bydlely na jednom pokoji a Dejzinka, která jela s Katkou, byla hned v protějším pokoji. Pro nás pejsky to bylo ideální. Nám fakt nevadily lidské, už dosti opotřebované postele. My jsme spaly na svých, z domu přivezených, pelíšcích. Do jídelny nás paničky vzaly jen jednou, takže nemůžu hodnotit jídlo, protože my stejně dostaly zase jen granule. Tak jakápak nadstandardní strava, jak o ní lidi pořád básnili. Ale běhat jsme mohly na volno. Někdy nás sice naše paničky daly do postroje, to jsme pak musely pracovat a chovat se vzorově. Ale někdy jsme šly zase jen tak na vodítku a to se na přísnost moc nedbalo, takže jsme přišly i k nějakému tomu pohlazení. Já bych teda do Deštného jela příští rok kliďánko znovu, ale vypadá to, že mě panička vyveze na jiné místo, kde to ještě neznám. Hlavně, aby tam byly i moje kamarádky a bylo se tam s kým honit.“ Všechny zdraví Teyla (zapsala panička Zdenka)