10/2022 – informace o činnosti prezidenta a viceprezidenta

Události, které se dosud neodmyslitelně v SONS pojí k říjnu, se odehrávají ve třech dnech, během nichž vyvrcholí sbírka Bílá pastelka. I letos vyrazily do ulic dvojice studentských dobrovolníků, ale také zaměstnanců, členů a příznivců SONS, aby na území celé České republiky získali prostředky na činnost SONS a obecně prospěšných společností, celostátně působícího Tyfloservisu a krajských TyfloCenter. Částka, kterou se nám letos podařilo vysbírat, činí 3 956 905 Kč. Hranici čtyř milionů jsme sice nepokořili, ale oproti minulému roku se nám podařilo získat cca o 8 % více, což za situace, kdy ceny energií, potravin a vlastně všech komodit dosahují nezvyklých výšin, lze považovat za úspěch. Upřímný dík patří všem, těm kdo pro Bílou pastelku sbírali, a zejména těm, kteří nám přispěli. Novinkou loňských let byla možnost přispět pomocí QR kódů, letos jsme experimentálně použili i terminál pro platbu kartou, ale také ke stejnému účelu sloužící mobilní aplikaci. Na vlastní kůži jsem v ulicích (vlastně spíše v metru a na Václavském náměstí) vyzkoušel, že poměrně dost lidí nemá problém platit kartou přiloženou k mobilnímu telefonu sbírajícího; z aplikace platícímu samozřejmě obratem přijde potvrzení o platbě na zadané telefonní číslo nebo mailovou adresu. V rozšíření této možnosti vnímám další prostor pro smysluplnou inovaci sbírky.

Kromě toho, že jsme se oba s viceprezidentem sami zapojili do sbírání přímo na ulici, jsme se také snažili udělat něco pro propagaci Bílé pastelky, za zmínku určitě stojí živý vstup pro karlovarský Český rozhlas, v neděli před sbírkou vysílaný pořad na Dvojce Českého rozhlasu Jak to vidí Luboš Zajíc moderovaný Zbigniewem Czendlikem, účast viceprezidenta na pracovním veletrhu Profesia Days Praha atd. Letos jsme se také poprvé experimentálně pustili do nákupu komerční reklamy za zvýhodněných podmínek; výnosnost tohoto počinu ještě budeme hodnotit.

V Praze bývá sbírka tradičně zakončena koncertem pro Bílou pastelku, letos jsme se opět vrátili na Václavské náměstí. Koncert měl příjemnou radostnou atmosféru, kterou nastolili nejdříve zrakově postižení hudebníci, konkrétně Jakub Blažek a Ondřej Krejča dále v jejím šíření pokračoval tradiční Big Braille Band, a nakonec ji svým úžasným vystoupením završil Vojta Dyk. Jeho hravost a spontaneita přiměla ke sledování snad až dvěstě kolemjdoucích posluchačů, což považuji za opravdový úspěch. Malou ochutnávku, pořízenou taktéž zcela spontánně bez profesionálního vybavení nabízíme na YouTubovém kanálu SONS.

Setkání komise EBU

Pastelkovým dnům však ještě předcházel víkend na přelomu září a října, kdy se v Praze sjeli účastníci komise Evropské unie nevidomých pro styk s Evropskou komisí (tedy jakousi vládou EU). Tato akce bývá organizována zemí, která v aktuálním roce předsedá Evropské unii, takže při předsednictví ČR se organizace ujala naše SONS. Jednání komise jsme uskutečnili v hotelu Diplomat velmi výhodně umístěném asi minutu pěšky od stanice metra Dejvická v ulici s názvem (jak jinak než) Evropská vedoucí přímo od letiště.

Důstojnost setkání byla podpořena i zdravicí místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Anny Kovářové, kterou pronesla v úvodu jednání.

Českým zástupcem v komisi je Rudolf Volejník, viceprezident se pak jednání zúčastnil jako host. Program jednání byl velice bohatý, Komise uctila památku zesnulého Rodolfa Cattaniho, probrala situaci zastoupení Evropské unie nevidomých v Evropském fóru zdravotně postižených (EDF), přístupnost platebních terminálů, praktické dopady Marrákešské smlouvy, přístupnost aplikací umožňujících ovládat různá zařízení pro domácnost, podobu nových eurobankovek atd.

Dle ohlasů účastníků jednání i z mých osobních zkušeností, zúčastnil jsem se slavnostního zahájení a večeře) jsem nabyl dojmu, že SONS organizaci pod vedením Jana Urbánka a značnou pomocí našich dalších zaměstnanců zvládla na výbornou, za což všem patří můj dík.

Setkání nad problematikou práv a povinností osob doprovázených psem se speciálním výcvikem

20. října se na MPSV uskutečnilo jednání u kulatého stolu věnované nové snaze o zakotvení práv osob se zdravotním postižením doprovázených psem se speciálním výcvikem. Lze říci, že návrh takového předpisu je již určitým evergreenem poslední doby. Loňské parlamentní volby ukončily legislativní pouť obdobného návrhu prosazovaného v minulém volebním období poslanci v čele s tehdejší poslankyní Alenou Gajdůškovou, k nezdaru byl odsouzen i pokus poslanců opozičního hnutí ANO v létě tohoto kalendářního roku. Za nadějnější lze jistě považovat další pokus o legislativní ukotvení, jehož iniciátorem je samo Ministerstvo práce a sociálních věcí, zvláště když jedním z důležitých řešitelů úkolu je Ondřej Závodský. Spolupracujeme v této věci se zavedenými cvičitelskými subjekty v ČR, s Mathildou, manželi Dvořákovými, Helppsem a dalšími, zatím se nám daří (zejména díky aktivnímu přístupu Jany Sirotkové ze společnosti Pestrá vystupovat jednotně a artikulovat zájem držitelů vodicích i asistenčních psů o zakotvení přístupových práv, nalezení a nastavení systému, který by lépe garantoval, aby psy cvičily seriózní a kvalifikované subjekty. Tento proces bude pochopitelně pokračovat.

Černé ovce

V říjnu, konkrétně 27. byl odvysílán třetí díl pořadu Černé ovce, který byl věnován nesprávnému parkování sdílených elektrokoloběžek a potížím, které z toho pro nevidomé plynou. Natáčení pořadu se aktivně účastnilo naše Metodické centrum pro odstraňování bariér a také Viktor Dudr. I v tomto pořadu jasně zaznělo, že jde o problém aktuální, palčivý, situace se během léta rozhodně spíše zhoršovala. Představeny jsou i určité první vlaštovky dobré praxe, přístup v Hradci Králové a v Pardubicích.

Téma koloběžek bylo v říjnu projednáno i v rámci Vládního výboru OZP, kde nám bylo přislíbeno, že resorty v čele s Ministerstvem dopravy připraví metodiku, jak obce mohou problém koloběžek na svém území řešit. Tato metodika by měla spatřit světlo světa do konce roku, získali jsme i slib, že ji ještě před definitivním schválením budeme moci připomínkovat. K tomu zatím nedošlo.

Pokračují však naše další aktivity, komunikujeme s některými provozovateli (Bolt a Lime(, na základě naší snahy byla uživatelům Lime znovu v aplikaci zobrazena informace, jak správně mají koloběžky odkládat. O zpětnou vazbu, zda pomohlo vyhrazení parkovišť pro koloběžky v Praze 7, nás požádal tamní starosta pan Jan Čižinský, z čehož opět plyne práce pro naše bariéry odstraňující oddělení.

Skladatelská soutěž

Mnozí z Vás si jistě pamatují, že ve spolupráci konzervatoře (dnes Jana Deyla) a SONS byly v minulosti pořádány interpretační i skladatelské soutěže pro zrakově postižené interprety a skladatele. A právě na tyto počiny bychom rádi navázali, nejdříve uspořádáním jednodušší, skladatelské soutěže. Základní obrysy projektu již byly sepsány, věřím, že se přesuneme k jeho realizaci a budeme tak pokračovat v naplňování společně podepsaného memoranda.

Cesta do Tábora

Sobota 7. října patřila v mém programu k těm plnějším. Dopoledne jsem se zúčastnil shromáždění Klubu učitelů hudby se zrakovým postižením, nemohl jsem však setrvat až do jeho konce (a zejména jeho tradičního neformálního „pokračování“ v restauraci Kobyla), protože jsem se musel rychle přesunout do jihočeského Tábora. I navzdory demonstrujícím odborářům jsme zvládli odjezd z parkovacího místa nedaleko Václavského náměstí bez větších potíží a ve dvě hodiny jsme se již přímo v historickém centru Tábora těšili na prohlídku tamního Husitského muzea. Prohlídka byla uzpůsobena nevidomým, značnou část zákazníků tvořili členky a členové Vokál klubu, kteří si tak zpestřili své jihočeské víkendové miniturné. Koncert konaný v sále táborského muzea, na němž vystoupil také místní dětský Sboráček a který byl jakousi táborskou předzvěstí vyvrcholení Bílé pastelky, proběhl pod moderátorskou taktovkou nového zaměstnance SONS pana Jiřího Sáluse na jedničku s hvězdičkou.

Důkaz, že táborská odbočka SONS patří k těm aktivním a dobře fungujícím, přinesla také možnost prohlédnout si nové prostory, v nichž odbočka od tohoto podzimu působí. Jsou v blízkosti autobusové zastávky, tudíž pro její návštěvníky velmi dobře dostupné. Navíc v blízkosti velké polikliniky, což další životní perspektivy přineslo dvěma pacientům, kteří přímo při cestě z očního oddělení nalezli tyto nové prostory a stali se táborskými SONSími členy.

Pracovní skupina OSGA

Členem pracovní skupiny pro přístupnost veřejné správy, která působí při Vládním výboru pro osoby se zdravotním postižením, je za SONS viceprezident Jan Šnyrych. Tato skupina se sešla naposledy 13. října a na programu měla mimo jiné projednávání asistence osobám se zdravotním postižením v dopravě. Jednání se Účastnil Ing. Tomáš Tichý, zástupce státního podniku CENDIS, tedy Centra dopravních informačních systémů Ministerstva dopravy ČR. Jednání se týkalo zejména časového předstihu, s nímž musí zdravotně postižený asistenci objednávat. Nyní je třeba asistenci rezervovat 48 hodin předem, trend v EU jde jednoznačně směrem k větší flexibilitě, i u nás by mělo dojít ke zkrácení intervalu na 36 hodin, optimální by byl čtyřiadvacetihodinový předstih, který se stává v EU standardem.

Spolupráce s NRZP

V rámci Národní rady osob se zdravotním postižením pokračujeme v prosazování již dříve popsaných témat. proto zde krátce zmíním nový koncept, který představitelům NRZP a zástupcům MPSV představila Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Jde o vizi individuálních osobních rozpočtů, které by mohly být budoucí alternativou dnešního příspěvku na péči pro osoby se zdravotním postižením. Koncept, jeho teze a principy na workshopu přiblížil Pavel Jirek. Mělo by jít o poskytnutí určitého limitu financí, který by osoba se zdravotním postižením mohla v jednom měsíci maximálně použít ať již na formální či neformální péči, pokud by jej nevyužila, nebyla by v takovém měsíci dávka poskytnuta. Je velkou otázkou, zda lze tento zahraniční koncept přenést do české legislativy a praxe.

Pavla Kovaříková, nabídka pohybových aktivit

Možná jste si všimli, že jsme v průběhu října zveřejnili nabídku fitness poradenství, které je šito na míru možnostem a potřebám nevidomých. Kdo z nevidomých by chtěl začít pracovat na své fyzické kondici nebo se prostě jen začít více hýbat a neví, kudy na to, má nově možnost svůj záměr konzultovat s Pavlou Kovaříkovou, široké veřejnosti také známé jako Valníčkovou (příjmení za svobodna). Pavla jednak vymyslela velmi zajímavý koncept floor aerobiku pro nevidomé, dále má bohaté zkušenosti z dob, kdy byla úspěšnou paralympioničkou, poradí, jak posilovat, jak relaxovat, jak pracovat se svým tělem. Tato aktivita souvisí i s naším dlouhodobějším záměrem znovuvybudování mini posilovny v Krakovské. Na tuto činnost nyní sháníme finanční prostředky.

Kdo by měl o toto poradenství zájem, může Pavlu oslovit na mailu: kovarikova@sons.cz.

Elsa a Justiční akademie

Co mají tyto dvě instituce společného? Kromě toho, že se obě zabývají vzděláváním, první pomocí vysokoškolským studentům se speciálními potřebami, druhá pak dalším vzděláváním soudců a dalších justičních pracovníků, už asi nic. Ale 18. října jsem dopoledne navštívil den otevřených dveří v Else, velmi mě potěšilo příjemné a profesionální přijetí, a zejména mne zaujalo, jak promyšleně a nadšeně využívají dnešní možnosti výroby tyflografiky, od map, přes modely památek, až po dokonalé zvládnutí soutisku Braillova písma a černotisku využívané např. při tisku výukových materiálů, aby mohla jednodušeji probíhat interakce studenta a jeho profesora. Téhož dne odpoledne jsem účastníkům semináře v Kroměříži měl možnost asi v patnáctiminutové přednášce odprezentovat, s jakými překážkami se mohou setkat nevidomí, mají-li se zúčastnit v jakékoliv roli soudního řízení. Pokud si říkáte, jak jsem to z Elsy v blízkosti pražského Karlova náměstí do Kroměříže stihl a jestli to na 15 minut stálo za to, pak přiznávám, že s kroměřížským publikem jsem komunikoval jen přes Google Meet; ač má on-line komunikování některé nevýhody, mnohdy je tato možnost k nezaplacení. A když už je řeč o tom, jak těžce zrakově postižení mohou v on-line prostoru působit, vím, že právě Radek Seifert se svými kolegy v Else se tímto tématem podrobně zabývají a věřím, že přijdou se zajímavými závěry.

Mezi události, jichž se účastnit online je spíše pro zlost, rozhodně patří oslavy. Proto jsem byl velmi rád, že za SONS se oslavy 20. výročí existence TyfloCentra v Hradci Králové osobně zúčastnil Honza Šnyrych, sám jsem už měl 20. října jiné povinnosti, jinak bych pozvání velmi rád přijal. Odpoledne se podle Honzových referencí velmi vydařilo, byla prý rozdávána nejroztodivnější ocenění, něco jako nejlepší tyflokoumák, tyflo…? Už se těším, až budu moct Hradec zase navštívit osobně, abych se o tom dozvěděl více.

Soutěž ve čtení a psaní Braillova písma

V sobotu 22. října se jinak celkem prostorná klubovna v pražském sídle SONS naplnila až k prasknutí finalisty soutěže ve čtení a psaní Braillova písma. Svoji účast si museli soutěžící nejdříve vybojovat v krajských kolech, do Prahy se sjeli již jen ti nejlepší a nejrychlejší. Za organizaci soutěže moc děkuju redakci ZORa, ale také kolegům, kteří měli na starost krajská kola. Škoda, že se nepodařilo přilákat dostatečný počet účastníků v kategorii práce s elektronickým braillským řádkem, zejména když tato kategorie byla oproti minulým letům rozšířena i o možnost soutěžit nejen s řádky krátkými. Ale v ostatních kategoriích si soutěžící, alespoň takového pocitu jsem z rozhovoru s mnohými nabyl, velmi užili. Podrobnější informace o průběhu a výsledcích najdete vZoře i na webu SONS.

Školení na Dědině 25. až 27. říjen

Poslední akcí, o které se chci v těchto informacích zmínit, mnohé jsem musel kvůli přílišné délce oproti původnímu plánu pominout, je kurz pro počítačové lektory, který pracovníci pražského Tyflokabinetu pravidelně pořádají v říjnových dnech v prostorách Rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina. Ačkoliv právě s tímto tradičním umístěním nastal letos pořádný zádrhel, když se organizátoři jen pár dnů před konáním školení dozvěděli, že v první den nepoteče ve středisku vůbec voda. Ale naštěstí i tentokrát klubovna v Krakovské zafungovala jako dobré záložní řešení, takže na Dědinu se účastníci kurzu přesunuli až ve večerních hodinách, kdy už za sebou měli celý jeden den školení. Počítače a vše s nimi související jsou však spíše parketou našeho viceprezidenta, který se kurzu aktivně účastnil, takže bude-li chtít sdělit podrobnější informace, učiní tak v příštím článku, který však již bude věnován listopadovým dnům. Z událostmi nabitého října vybíral

Luboš Zajíc