Informace ze Sociálně-právní poradny 9/2023

Dříve vyslovené přání

„Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého, co strašné je, co zlé je, to umírání je“, napsal Jiří Wolker.

Jednou ze zásad dnešního medicínského práva je myšlenka, že ne prospěch, ale vůle nemocného je nejvyšším příkazem. Evropská Úmluva o lidských právech a biomedicíně vychází z toho, že člověk se může během svého života ocitnout v předpokládaných i nepředpokládaných situacích, kdy si nebude přát poskytnutí zdravotních služeb, ale nebude moci svou vůli vyjádřit. Tyto případy řeší článek 9 Úmluvy nazvaný Dříve vyslovená přání pacienta a do našeho právního řádu se promítl v § 36 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. To, že se předem vyslovená přání mají zohlednit, neznamená, že by musela být splněna za každých okolností. Poskytovatel zdravotní služby by si měl být jistý, že se přání pacienta týká současné situace a je stále platné. Podle Úmluvy „bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyslovit svá přání“.  Ustanovení českého zákona pak zní přesně takto:

1) Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dále jen „dříve vyslovené přání“).

 (2) Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí.

 (3) Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení podle odstavce 2.

 (4) Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace, a to pro poskytování zdravotních služeb zajišťovaných tímto poskytovatelem. Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek; v tomto případě se nepostupuje podle odstavce 3.

 (5) Dříve vyslovené přání

a) není třeba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi,

b) nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti,

c) nelze respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby,

d) nelze respektovat, pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti.

 (6) Dříve vyslovené přání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty s omezenou svéprávností.

Dříve vyslovené přání je časově neomezené. Zákon však rozlišuje situace, kdy lékař nebo jiný poskytovatel zdravotní služby nesmí a kdy nemusí dříve vyslovené přání respektovat:

Lékař nesmí dříve vyslovené přání respektovat:

- pokud nabádá k činnostem, které vedou k aktivnímu ukončení života pacienta, nebo pokud již byly v době, kdy ho poskytovatel neměl k dispozici, započaty takové služby, jejichž ukončení by způsobilo „aktivní“ smrt pacienta. Tím se rozumí například odpojení od přístrojů či podání smrtelné dávky léku.

- nebo pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby, například přání, aby pacient nebyl izolován, podroben karanténě nebo léčen na přenosnou chorobu v případech, kde je léčení takové choroby ze zákona povinné.

Lékař naproti tomu nemusí na základě vlastní úvahy dříve vyslovené přání respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytováním. Rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, musí zaznamenat do dokumentace pacienta. Půjde o zcela výjimečné případy, kdy dříve vyslovené přání bylo pořízeno před delší dobou a mezitím došlo k takovému vývoji lékařské vědy v příslušném oboru, že je při rozumném uvážení možné dospět k závěru, že pokud by pacient o takovém vývoji lékařské vědy v době, kdy pořizoval dříve vyslovené přání, věděl, toto přání by nevyslovil a s příslušným lékařským výkonem nebo zákrokem by souhlasil.

Lékař také není povinen pátrat, zda pacient někde má či nemá uloženou listinu s dříve vysloveným přáním, zejména za situace, kdy jde o život ohrožující stav a je třeba pacientovi poskytnout akutní zdravotní službu. Je-li však dříve vyslovené přání například vloženo do osobních dokladů pacienta, které jsou k dispozici dříve, než se přistoupí k lékařským výkonům, nebo dříve vyslovené přání předloží zdravotníkům osoby pacientovi blízké, pak musí lékař především zjistit, zda jde o listinu, která je z právního hlediska platná. Jednak musí být v těchto případech podpis pacienta na dříve vysloveném přání úředně ověřen a dále musí listina obsahovat poučení lékaře (praktika nebo jiného ošetřujícího lékaře, k jehož odbornosti se dříve vyslovené přání vztahuje) o možných důsledcích dříve vysloveného přání. Zákon blíže nespecifikuje, jaké informace by v písemné formě mělo toto poučení obsahovat, proto v daném případě stačí věta, že příslušný lékař potvrzuje, že pacient byl poučen o důsledcích dříve vysloveného přání, které je obsaženo v této listině. Není tedy třeba, na rozdíl od informovaného souhlasu s lékařským zákrokem nebo informovaného nesouhlasu, uvádět možné důsledky. Ty má příslušný lékař pacientovi vysvětlit ústně, případně uvést je do jeho zdravotnické dokumentace, nemusí však být obsaženy přímo v listině obsahující dříve vyslovená přání. Potvrzení o tom, že pacient o důsledcích z lékařského hlediska poučen byl, s podpisem a razítkem lékaře, však musí být součástí listiny o dříve vysloveném přání, jinak by bylo neplatné a lékař by je nemohl respektovat. Obsahuje-li dříve vyslovené přání tyto údaje, je třeba je respektovat s výjimkou případů osob nezletilých (tj. osob mladších osmnácti let) a omezeně svéprávných.

Odlišná situace nastává v případě, kdy pacient je již hospitalizován a v době, kdy je plně způsobilý k právnímu jednání, si uvědomí, že by si pro případ, že již nebude způsobilý o sobě rozhodovat, některé zdravotní výkony či zákroky nepřál. Požádá proto zdravotní sestru nebo lékaře o možnost sepsat v rámci hospitalizace dříve vyslovené přání ohledně zákroku, který si nepřeje. V takovém případě je třeba, aby s pacientem promluvil lékař, vysvětlil mu možné důsledky dříve vysloveného přání a poučení zapsal do zdravotnické dokumentace. Pak je možné dříve vyslovené přání pacienta, včetně příslušného poučení nebo alespoň skutečnosti, že pacient byl o důsledcích poučen, stručně sepsat – tedy jakých zdravotních výkonů se dříve vyslovené přání týká a kterým lékařem byl poučen o možných důsledcích. Takto formulované dříve vyslovené přání podepisuje pacient, zdravotník a jeden svědek, jímž může být i další zdravotník nebo lépe osoba pacientovi blízká. Nemusí obsahovat úředně ověřený podpis pacienta, protože jeho pravost potvrzuje příslušný zdravotník a svědek, ale platí pouze pro danou hospitalizaci a daného poskytovatele zdravotní služby. Pokud by si pacient později po propuštění z hospitalizace přál pořídit dříve vyslovené přání s obecnou platností, nemohl by spoléhat na to, co sepsal při své hospitalizaci, ale musel by pořídit dříve vyslovené přání nové, s úředně ověřeným podpisem a s poučením příslušného lékaře.

Poučení pacienta lékařem předtím, než své přání potvrdí, má svůj význam. Nelze k němu přistoupit pouze formálně a odbornému vysvětlení je třeba věnovat patřičnou pozornost. Obsah poučení nemusí být zaznamenán do samotné listiny obsahující dříve vyslovené přání, ale je vhodné ho zaznamenat do zdravotnické dokumentace. Dříve vyslovené přání nemusí znamenat pouze nesouhlas pacienta s poskytnutím některých zdravotních služeb, ale může naopak znamenat i aktivní souhlas pacienta s poskytnutím některých zdravotních služeb pro případ, že by pacient nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav informovaný souhlas podepsat. V praxi jsou ale samozřejmě častější případy, kdy dříve vyslovené přání představuje nesouhlas pacienta s některými zdravotními výkony než jeho souhlas. Typicky jde o případy nesouhlasu s podáním krevní transfuze z důvodu náboženského přesvědčení a o případy, kdy si pacient nepřeje resuscitaci nebo udržování na přístrojích.

Jestliže pacient při plném vědomí odmítá zdravotní péči na náležité odborné úrovni, zvanou postup lege artis, musí ho lékař poučit o následcích a vyžádat si písemný informovaný nesouhlas neboli revers, a to bez ohledu na to, zda existuje dříve vyslovené přání pacienta.

Dříve vysloveným přáním také není tzv. porodní plán, což je mimochodem pojem, který právní předpisy České republiky neznají. Lékař má přistupovat citlivě k  požadavkům rodičky na určitý individuální přístup a může se snažit vyhovět jejím přáním, ovšem pouze v mezích postupu na odborné úrovni. Není však možné, aby rodička či vůbec pacienti obecně při plném vědomí určovali, co a jak lékař a zdravotnický personál smí a nesmí konat. Zásadní rozdíl je v tom, že dříve vyslovené přání by šlo použít až tehdy, kdy by se rodička ocitla v takovém zdravotním stavu, že by nebyla způsobilá sama o sobě rozhodovat. Taková situace ale zpravidla nenastává. Pokud by nastala, pak se dříve vyslovené přání samozřejmě uplatní, má-li všechny zákonem stanovené náležitosti.

Shrneme-li toto téma, platí, že:

• pacient má právo vyslovit předem své přání ohledně lékařských zákroků pro případ, že by se ocitl v situaci, kdy o sobě nemůže rozhodovat
• lékař není povinen zjišťovat, zda pacient pořídil dříve vyslovené přání, a nemá-li je k dispozici, postupuje lege artis
• dříve vyslovené přání, které není sepsáno při hospitalizaci, musí být opatřeno poučením lékaře o jeho důsledcích a úředně ověřeným podpisem pacienta
• dříve vyslovené přání může pacient vyslovit i při hospitalizaci. Pak nemusí být jeho podpis úředně ověřen – stačí podpis pacienta, zdravotníka a svědka. Takto pořízené dříve vyslovené přání však platí jen pro danou hospitalizaci
• zákon stanoví, kdy lékař dříve vyslovené přání nesmí respektovat a kdy jej respektovat nemusí.

Zdroj:

Důvodová zpráva k z. č. 372/2011 Sb., JUDr. Jan Mach, právní kancelář ČLK

Co se skrývá pod pojmem renta z nemovitosti?

Do předešlého článku o zástavním právu se už nevešla informace o tom, co ani při značné nevšímavosti nelze přehlédnout v reklamní inzerci různých tiskovin a nazývá se zde „renta z nemovitosti“.

Renta je v běžné řeči pravidelný a jakoby bezpracný příjem a s nadsázkou se dá říci, že povolání rentiéra je vysněnou metou většiny z nás. Naše právo však toto slovo vůbec nezná. Pronajímatel u nás dostane nájemné, akcionář dividendu a tak by se dalo pokračovat. Asi nejčastěji se výraz renta v praxi používá, když někdo, zpravidla pojišťovna, opakovaně vyplácí poškozenému slovy zákona „náhradu za ztrátu na výdělku“, tedy rozdíl mezi příjmem před vznikem škody a příjmem po škodné události.

Ale vraťme se k rentě z nemovitosti zvané také zpětná hypotéka, protože to má být jakási hypotéka naruby.  Z právního hlediska se jedná o úvěr zajištěný nemovitostí dlužníka s tím, že jeho vlastnictví zanikne za podmínek sjednaných ve smlouvě. Ty je třeba pečlivě pročíst. Peníze mohou být vyplaceny najednou nebo ve splátkách - „rentě“ nebo kombinací obojího.

Zásadní je, jak jsou dohodnuty podmínky dožití majitele nemovitosti, který v ní dál potřebuje bydlet. Dále, jaká bude reálná hodnota renty v dlouhodobém výhledu třeba dvaceti let a jak vysoké budou úroky vzhledem k tomu, že jde stále o úvěr.

Banky tyto úvěry neposkytují. Podle webových stránek společnosti Finemo.cz, která má od ČNB licenci nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, je "renta z nemovitosti určena pro lidi nad 60 let, kteří vlastní nemovitost, kterou nechtějí prodat, a potřebují řešit svou finanční situaci nebo finanční situaci svých blízkých. Jedná se vlastně o hypotéku, tedy o úvěr zajištěný nemovitostí. Renta z nemovitosti je vyplacena klientovi buď jednorázově, nebo formou pravidelné renty, případně kombinací obou variant. Klient přitom zůstává majitelem svého domu či bytu. Nejde tedy o prodej, na vlastnictví nemovitosti se nic nemění. Úvěr, který klientovi formou renty z nemovitosti poskytneme, bude splatný až po jeho úmrtí nebo odstěhování, případně kdykoli dle přání klienta. Vaši dědicové zdědí vaši nemovitost i s dluhem a nechte na nich, jak s tím naloží. Vyrovnat dluh však můžete i kdykoliv si budete přát.“

Není asi na místě tento typ podnikání paušálně odmítat, ale je třeba rozhodnutí uzavřít takovou smlouvu důkladně zvážit, protože cílí zejména na příjmově nepříliš solventní či osamocené seniory bez vhodných nebo žádných dědiců a v krajním případě při úpadku poskytovatele úvěru může majitel nemovitosti o slíbené peníze i přijít

Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová