08/2017 Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS

Publikováno 26.06.2017 10:14 Zajíc Luboš


Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 08/2017

V textu, který by se k Vám měl dostat zhruba uprostřed léta, odpovíme na dva dotazy:

  • Jak je to se sociálním a zdravotním pojištěním po maturitě;
  • o nevydařeném zájezdu a známém

 

Dotaz: „V letošním roce jsem úspěšně odmaturovala, na vysokou školu se zatím nechystám. Ráda bych příští školní rok strávila studiem cizího jazyka v nějakém kurzu a možná nějakým přivýdělkem v rámci různých brigád. Zajímalo by mě, jak je to s mým zdravotním a sociálním pojištěním.“

V úvodu odpovědi na tento dotaz nahlédneme nejprve do zákona o důchodovém pojištění (z. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů), abychom zjistili, dokdy je vlastně maturant považován stále za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání, jak zákon středoškolské a vysokoškolské studenty nazývá. Z Ustanovení § 22 odst. 2 cituji:

„Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také

b) doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v měsíci květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v měsíci květnu nebo červnu konáno absolutorium,

c) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo dobu uvedenou v písmenu b), pokud dítě po celý kalendářní měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, nestalo-li se studentem vysoké školy;“

Výše uvedené platí tedy pro účely sociálního pojištění, které v sobě zahrnuje pojištění důchodové, nemocenské a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; pro pojištění zdravotní najdeme definici téhož, tedy laicky řečeno, dokdy je osoba považována za středoškolského studenta, v zákoně jiném, ale věcný obsah je totožný.

Lze tedy říci, že za studenta je pro účely zdravotního a sociálního pojištění osoba považována až do konce srpna následujícího po složení maturitní nebo absolventské zkoušky; do té doby tedy nemá smysl se povinnostmi sociálního ani zdravotního pojištění zabývat, ovšem za předpokladu, že takový student nezačne během této doby buď pracovat nebo podnikat.

Pokud by nějaký student ať už z nedočkavosti po získání vlastního příjmu nebo z jakéhokoliv jiného důvodu pracovat nebo podnikat začal, pak by se na něj vztahovala pravidla, jaká pro něj budou platit hned po „velkých“ prázdninách (tedy od prvního září), jež se vztahují na všechny ostatní. Tato pravidla si pojďme níže rozebrat.

Důchodové pojištění

Jak už jsme si řekli, důchodové pojištění je součástí pojištění sociálního. Slouží k tomu, aby jeho účastníku v případě určitých okolností vznikl nárok na důchod. Pochopitelně nejde jen o důchod starobní, ale také o důchod invalidní. Účast na důchodovém pojištění je povinná jen za určitých okolností, možné je se důchodového pojištění účastnit i dobrovolně. Nejtypičtějšími důvody pro povinnou účast na důchodovém pojištění jsou pochopitelně získání příjmu ze zaměstnání) a samostatná výdělečná činnost (podnikání).

Existují příjmy ze závislé činnosti, při nichž nevzniká povinnost platit sociální pojištění, člověk tedy pak není důchodově ani nemocensky pojištěn.

Jde o tyto:

Pracovně právní vztah na základě dohody o provedení práce, kdy měsíční odměna z této dohody nepřesahuje částku 10 000 Kč. Tento limit platí pro dohody s jedním zaměstnavatelem, to znamená, že uzavřete-li s jinými zaměstnavateli několik dohod o provedení práce a odměna z žádné z nich nepřesáhne desetitisícový limit, nebudete platit žádné pojistné; zároveň vám tato doba nebude započítávána do doby pojištění, tedy jedné ze dvou nejpodstatnějších podmínek pro dosažení nároku na starobní nebo invalidní důchod.

Sociální pojištění není nutné platit ani v případě, že jste uzavřeli pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti, a sjednaný ani skutečný měsíční příjem nedosahuje částky 2 500 Kč. Příjmem zde máme na mysli příjem hrubý, tedy před odečtením zálohy na daň z příjmů a případného pojistného, které je povinen platit zaměstnanec.

U samostatné výdělečné činnosti musíme právě pro účely sociálního pojištění rozlišovat, zda jde o tzv. „hlavní“, nebo „vedlejší“ výdělečnou činnost.

U hlavní samostatné výdělečné činnosti je sociální pojištění povinné, u vedlejší jen tehdy, pokud hrubý zisk z ní dosáhne či převýší roční limit 67 756 Kč (tato částka platí pro rok 2017, každý rok se mění).

K důchodovému pojištění by se mohla tazatelka přihlásit i dobrovolně, aby jí tato doba byla započítávána při žádosti o důchod, ale tato účast není povinná. Minimální pojistné dobrovolného důchodového pojištění činí v roce 2017 částku 1 977 Kč měsíčně.

Zdravotní pojištění

Za jeden z hlavních rozdílů mezi zdravotním a výše pojednaným důchodovým pojištěním lze považovat skutečnost, že zdravotním pojištěncem musí být v zásadě každý občan České republiky. Důvodem je fakt, že ze zdravotního pojištění jsou placeny tak nezbytné služby, jako je lékařské vyšetření, léčení a další služby související se zdravotnictvím. Ne každý však je povinen platit pojistné na zdravotní pojištění, za některé pojištěnce je plátcem stát.

Výčet pojištěnců, za něž stát pojistné platí, najdeme v ustanovení § 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění (z. č. 48/1997 Sb.). Výčet obsahuje položky od písmene a) do písmene q), pro účely tohoto článku proto uveďme jen některé příklady:

  • nezaopatřené děti – do této kategorie patří i čerstvá maturantka z našeho dotazu, a to právě do 31. srpna, jak jsme uvedli výše;
  • příjemce rodičovského příspěvku;
  • ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství;
  • uchazeči o zaměstnání evidovaní Úřadem práce
  • osoby pobírající příspěvek na péči od II. po IV. stupeň, osoby o ně pečující a děti do deseti let s nárokem na příspěvek na péči již od I. stupně;
  • poživatelé důchodů – starobního, invalidního (všech stupňů), vdovského/vdoveckého, sirotčího,

 

Pokud výše uvedené osoby získají příjem, z něhož se pojistné na zdravotní pojištění platí, pak pojistné za ně platí stát i tyto osoby.

Pokud se tedy tazatelka po skončení prázdnin již nebude soustavně připravovat na budoucí povolání, zároveň by nespadala do kategorie tzv. státních pojištěnců, znovu tedy příkladmo uveďme, nebyla by poživatelkou invalidního důchodu, neregistrovala by se na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neměla by žádný příjem, z něhož by se zdravotní pojištění platilo a měla by toliko dvě brigády, obě na základě dohody o provedení práce, avšak odměna ani jedné z nich by nepřesahovala 10 000 Kč za měsíc, pak by si musela platit zdravotní pojištění. Výše pojistného pro rok 2017 činí 1 485 Kč.

Platit cenu za zájezd, na který jel známý?

Dotaz: Koupil jsem si zájezd do Řecka, ale asi tři týdny před plánovaným odletem jsem zjistil, že se zájezdu nebudu moci ze závažných důvodů zúčastnit. Byl jsem proto velmi rád, že jednomu mému známému se zájezd zamlouvá a že by byl ochoten na něj jet místo mě. Cestovní kancelář s tímto postupem souhlasila. Kamarád na zájezd odjel, ale jak jsem se dozvěděl později, zaplatil pouze zálohu ve výši 75 % ceny, zbytek odmítal doplatit. Velmi mě překvapilo, že cestovní kancelář žádá doplatek ceny po mně, ačkoliv jsem s tím už neměl nic společného; předpokládám správně, že už nejsem povinen cestovní kanceláři nic platit?“

Bohužel pro Vás v tomto směru nemám dobrou zprávu. Smlouvou o zájezdu se zabývá občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v ustanoveních § 2521, a následujících. Z právního hlediska došlo z Vaší strany k tzv. postoupení smlouvy. V ustanovení § 2532 odst. 3 je uvedeno toto:

„Postupitel a postupník jsou zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení ceny zájezdu a k úhradě nákladů, které pořadateli v souvislosti se změnou zákazníka vzniknou.“

To znamená, že cestovní kancelář se může domáhat zaplacení ceny zájezdu jak na Vašem známém, tak na Vás a pokud by Vás zažalovala u soudu, uspěla by. Kdybyste však cenu zájezdu zaplatil, pak máte možnost se tzv. regresním nárokem domáhat zaplacení ceny na Vašem známém v pozici žalobce a soud by dal tentokrát za pravdu Vám. S ohledem na to, že pokud byste cestovní kanceláři odmítal zaplatit jí po právu žádanou cenu, musel byste kromě této ceny zaplatit navíc i náklady soudního řízení, ale hlavně též náklady, které měla s tímto řízením cestovní kancelář, a tyto „vícenáklady“ byste již od svého známého vymoci ani soudním řízením nemohl. doporučuji Vám cestovní kanceláři cenu zájezdu zaplatit a pak stejnou částku (eventuálně s požadavky na náhradu škody, která Vám počínáním známého vznikla) po něm vymáhat. Taktéž bych doporučil obrátit se v této věci o právní pomoc na advokáta.

 

Cestování bez obdobných komplikací přeje za Sociálně právní poradnu SONS

v Praze

Luboš Zajíc