Rubriky


07/2018 Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze

Publikováno 25.06.2018 14:41 Zajíc Luboš


Kdo určuje, kdy zaměstnanec může čerpat dovolenou?

Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 07/2018

V červencovém článku jsme se nechali inspirovat dobou dovolených, ale jen v trochu posunutém slova smyslu; rozhodně zde nenajdete tip na to, kde svou dovolenou strávit, odpovíme jen na jeden dotaz týkající se institutu dovolené, jak jej upravuje zákoník práce.

V druhé části si moje kolegyně působící v pražské Sociálně právní poradně SONS od ledna tohoto roku, JUDr. Václava Baudišová, vytváří prostor pro probrání institutu osobního bankrotu. K tomu dojde v článcích následujících měsíců, dnes začínáme s vysvětlováním pojmů „exekuce“ „insolvence“ a „úpadek“.

Kdo určuje, kdy budeme čerpat dovolenou?

Dotaz: „Prvního června tohoto roku jsem získal nové zaměstnání. Byl jsem po léta zvyklý jezdit na přelomu července a srpna na dovolenou k moři, ale budu moct jet i letos?“

Před zodpovězením dotazu se podívejme na některá ustanovení týkající se dovolené (někdy též nazývané „dovolené na zotavenou“), jak je upravuje zákoník práce (z. č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Za klíčovou a vzhledem k praxi trochu překvapivou pasáž lze považovat ustanovení § 217 odst. 1, které říká toto:

“Dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.”

Ze znění zákona tedy jasně plyne, že dobu čerpání dovolené si nemůže diktovat zaměstnanec, že ji určuje zaměstnavatel, který má přihlížet k zájmům zaměstnance. Velký prostor je ponechán tomu, aby se obě strany dohodly tak, aby byly naplněny zájmy obou, nicméně v případě konfliktu zde za delší konec tahá zaměstnavatel.

Existuje jediný případ, kdy si čerpání dovolené může zaměstnanec nadiktovat sám, a to tehdy, pokud by mu zaměstnavatel neurčil vyčerpání dovolené v kalendářním roce, za který mu právo na dovolenou vzniklo, dokonce by mu její čerpání nebylo zaměstnavatelem určeno ani do 30. června roku následujícího, pak si může sám zaměstnanec určit, kdy si zbylou dovolenou vyčerpá. Je logické, že těmto situacím se zaměstnavatelé snaží předcházet; ostatně zákoník práce říká, že nevyčerpání dovolené by mělo nastávat pouze tehdy, kdy v nařízení dovolené brání buď překážky na straně zaměstnance (typicky tedy např. dočasná pracovní neschopnost) nebo zaměstnavatelovy vážné provozní důvody.

Pravidlo, které se zabývá čerpáním dovolené u zaměstnance, který pracuje u zaměstnavatele teprve krátce, najdeme v ustanovení § 217 odst. 2:

„(2) Zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když dosud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže je možné předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru.“

Z výše uvedených ustanovení je tedy již možné sestavit odpověď na položený dotaz:

Bude-li si moct tázající se nováček v práci užít dovolenou u moře tak, jak je zvyklý, bude záviset na vůli zaměstnavatele. Ten mu čerpání dovolené v zaměstnancem preferované době určit může, ale nemusí. Zejména ne tehdy, pokud by mu v tom bránily provozní důvody, tedy např. v tuto dobu budou čerpat dovolenou jiní kolegové a zaměstnavatel potřebuje, aby někdo zastal jejich povinnosti, pochopitelně jde-li o obdobnou náplň práce, ale to už se dostáváme k možnosti dočasného či dlouhodobějšího převedení na jinou práci, což je kapitola jiná.

Co je to Exekuce

Při výkladu pojmu exekuce, resp. kdo je „exekutor“, začněme obecnou encyklopedickou definicí:

Výraz „exekuce“ pochází z latinského slova „exsecutio“, znamená vykonání, provedení, ale také samotné vykonávací řízení, jehož výsledkem je nejčastěji nucený výkon tzv. exekučního titulu, tedy soudního rozhodnutí nebo rozhodnutí jiné autority, jak níže uvidíme.

Základním předpokladem exekuce je tedy pravomocné soudní rozhodnutí, případně notářský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti. Není možné, aby dlužníka při nesplácení dluhu rovnou navštívil exekutor. Exekuci vždy předchází soudní řízení (menšinově rozhodčí řízení, jestliže je smlouvou sjednána tzv. rozhodčí doložka) zahájené na návrh věřitele. Soud nebo rozhodce žalovaného obešle, někdy i vícekrát. Fáze soudního nebo rozhodčího řízení chybí jen v případě, že jde o dluh na zdravotním a sociálním pojištění, na daních a celních poplatcích, na pokutách a podobných pohledávkách státu (jistě ne na pokutách za jízdu tzv. načerno, kterou vymáhají dopravní podniky. Další výjimkou jsou dluhy u telefonních operátorů, tam ale místo soudu rozhoduje Český telekomunikační úřad. Lze tedy říci, že hlídáte-li si důkladně svou poštovní (nebo datovou) schránku, nemělo by se Vám stát, že u vás zazvoní kvůli nějakému nesplacenému dluhu rovnou exekutor.

Náplní činností exekutora je vlastně úkol vykonat konečné rozhodnutí někoho jiného. Dříve to dělaly jen soudy a jak už to u soudů bývá, vše trvalo dlouho a soudy toho ani moc nevymohly. Jak by také mohly, když se napřed notorického dlužníka musely zdvořile zeptat, zda a kde má nějaký majetek a jestli by dluh přece jen nechtěl uhradit dobrovolně. Exekutoři jsou tedy (zejména z pohledu věřitelů, kteří se nemohou domoci své pohledávky) užiteční, problém nastal později s jejich vysokými odměnami a vysokými odměnami advokátů. V roce 2014 ale byly tyto odměny sníženy na rozumnou výši. Pro pořádek je potřeba dodat, že z dlužníků „profituje“ i stát, který si z těchto odměn bere 21 % DPH.

Exekutoři v naší společnosti nepožívají právě nejlepší pověsti, nicméně úhel pohledu na ně a jejich práci bude patrně zásadně záviset na tom, zda jste věřitelem nebo dlužníkem. Věřitelem není vždy jen predátorská lichvářská společnost, jak je to občas médii prezentováno. Často jde o nezaplacené faktury živnostníků a firem, mzdy zaměstnanců, nesplacené půjčky mezi lidmi, nájemné, výživné, náhradu škody z trestné činnosti.

Základním předpisem pro exekuce je zákon č.120/2001 Sb. - exekuční řád.

O samotném exekučním řízení si povíme příště.

Insolvence

Insolvence neboli platební neschopnost neboli úpadek, lidově bankrot

„Zbankrotovat“ dnes mohou jak firmy, tak fyzické osoby – pak mluvíme o „osobním bankrotu“.

Klíčový je insolvenční rejstřík – veřejně přístupný informační systém, kde jsou on-line zveřejňovány veškeré podstatné informace. Insolvenční rejstřík je pro uživatele snadno ovladatelný a k informacím v něm uvedeným je možné se lehce dostat; webový odkaz na něj jsme uvedli již v minulém článku, ale opakování je prý matkou moudrosti, takže:

https://isir.justice.cz/

Platí, že soudní rozhodnutí či jiné písemnosti se doručují vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku - tzv. doručení vyhláškou. Insolvenční rejstřík plní funkci média, jehož prostřednictvím se doručuje. Je tedy na samotných účastnících insolvenčního řízení, aby si na internetových stránkách sami vyhledávali důležité informace, a aby pravidelně sledovali probíhající insolvenční řízení. Insolvenční rejstřík ale neslouží k podávání insolvenčních návrhů.

Úpadek

Dlužník je v úpadku, jestliže:

  • má více věřitelů (tj. nejméně dva), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, nebo
  • je-li předlužen, tj. má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Insolvenční řízení, které je zahájeno podáním dlužnického nebo věřitelského návrhu, ale ještě nemusí skončit rozhodnutím soudu o zjištění úpadku. Protože insolvenční návrh musí mít různé náležitosti, může být z formálních důvodů obratem soudem odmítnut nebo ho může i sám navrhovatel vzít zpět. Jestliže soud úpadek nezjistí, návrh zamítne. Jestliže soud úpadek dlužníka zjistí, rozhodne o způsobu jeho řešení. U právnických osob (firem) konkursem nebo reorganizací, u fyzických osob oddlužením, a to buď splátkovým kalendářem nebo zpeněžením majetkové podstaty.

Jestliže jste věřitelem, doporučujeme být obezřetní a pravidelně, tj. alespoň jednou měsíčně, nahlížet do insolvenčního rejstříku, zda na vašeho dlužníka nebylo zahájeno insolvenční řízení. Pokud totiž soud zjistí úpadek dlužníka a prohlásí konkurs, vyzve současně věřitele, aby ve lhůtě jednoho měsíce přihlásili své pohledávky. Tato lhůta je propadná a když ji věřitel propásne, o svoje peníze nenávratně přijde! Máte-li však pohledávku uplatněnou již ve fázi exekuce, informuje vás o zahájení insolvenčního řízení exekutor. Můžete si i zaplatit automatický monitoring insolvenčního rejstříku.

Základním předpisem pro insolvence je zákon č.182/2006 Sb. – insolvenční zákon.

A ještě jazyková poznámka: některé textové editory urputně opravují slovo „insolvenční“ na „insolventní“. Každý může být někdy insolventní, ale správný termín podle zákona je jen „insolvenční“.

Po této pojmové průpravě pro vás bude čtení dalšího článku naší rubriky zabývající se osobním bankrotem (neboli oddlužením) hračkou.

 

Za Sociálně právní poradnu v Praze

Luboš Zajíc a

Václava Baudišová

Výklad pojmů exekuce, úpadek a insolvence


Podpora

Technické informace

734834 (od 28.10.2012)

Web technicky provozuje:

K jakémukoliv užití textů a obrázků uvedených na tomto serveru je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2012 - 2018 SONS ČR, z. s.

Ochrana osobních údajů (GDPR)

 

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.