05/2016 Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS

Publikováno 18.04.2016 11:48 Zajíc Luboš


Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 05/2016

 

První část tohoto článku věnujeme praktickým informacím o slevách z cen telekomunikačních služeb, druhá část bude zaměřena poněkud teoretičtěji, na popis změn legislativy v oblasti vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

 

Slevy z cen za veřejné telefonní služby

Začátek tohoto kalendářního roku přinesl pro některé zrakově postižené osoby, které užívají tzv. zvláštní ceny veřejně dostupné telefonní služby , tedy lidově řečeno „slevy na telefon“, ne úplně milé překvapení, když se museli rozhodnout, zda akceptují nové tarify operátora O2, nebo zda začnou využívat služeb operátorů konkurenčních. V této souvislosti nám byla našimi klienty kladena také otázka, zda je v souladu s právními předpisy, když společnost O2 Czech Republic a.s. státní slevu ve výši 200 Kč, ale i vlastní slevu poskytuje pouze tehdy, pokud od ní zákazník užívá mobilní služby nebo pevnou linku. Někteří by totiž rádi využili cenové slevy pouze na službu připojení k internetu. Protože jsme si v tomto směru nebyli jistí ani po prostudování právních norem, které tuto problematiku upravují, oslovil jsem Český telekomunikační úřad. Níže cituji výňatek z odpovědi, který dává za pravdu výkladu společnosti O2:

„Závěrem Úřad uvádí, že Vámi uvedený způsob čerpání slevy, tedy pouze za předpokladu, že zákazník využívá současně s datovým připojením veřejně dostupnou telefonní službu (pevnou linku nebo mobilní tarif dle Vašeho dopisu), je v souladu s rozhodnutím a platným zněním Zákona.

Úřad nemůže zasahovat neomezeně ve všech případech, ve kterých mohou účastníci (ať už právem, či domněle) cítit nepravost nebo nespravedlivost. Věříme, že pochopíte, že Úřad jako orgán státní správy může konat pouze ve věcech, mezích a způsoby, které stanoví zákon o elektronických komunikacích. Přijměte laskavě s pochopením tuto informaci.“

S ohledem na výše citovanou odpověď tedy musíme přijmout jako skutečnost to, že čerpat cenovou slevu je možné pouze při využití pevné linky nebo mobilního tarifu, přičemž poskytování připojení k internetu může být samozřejmě součástí „balíčku“ využívaných služeb. Každá oprávněná osoba může cenové zvýhodnění čerpat pouze jednou.

Stručně ještě zrekapitulujme to, co jsem již uváděl v některém z nedávných článků, které osoby mají na cenové zvýhodnění nárok:

  1. držitel průkazu ZTP/P B. držitel průkazu ZTP z důvodu úplné nebo praktické hluchoty C. osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby se stupněm závislosti II., III., IV. ve smyslu zákona 108/2006 Sb., Zákon o sociálních službách D. osoba, která vychovává nebo osobně pečuje o nezletilou osobu, která mu byla svěřena do

péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu a která je držitelem průkazu podle písmene A nebo B nebo je osobou podle písmene C

Všechny tyto vyjmenované osoby mají právo na slevu ve výši 200 Kč (státní příspěvek) a dále na tzv. O2 slevu ve výši 210 Kč (pevná linka) nebo 49 Kč (mobilní paušál).

Informace o cenách jsou čerpány ze stránek operátora o2, kde najdete i další detaily:

https://www.o2.cz/osobni/197133-stavajici_zakaznik/225675-sluzby_pro_zdravotne_postizene.html

Na služby konkurenčních operátorů pak státní příspěvek ve výši 200 Kč nelze čerpat vůbec.

 

Inkluze a integrace

V poslední době patří mezi široce diskutovaná témata i nová pravidla pro vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Slýcháme více či méně emotivní příspěvky, v nichž se to hemží slovy jako integrace, inkluze apod. Proto jsem se rozhodl přispět do této diskuse popisem předmětných legislativních ustanovení; předem připouštím, že se občas také neudržím nepřipojit nějaký vlastní (subjektivním pohledem na věc zabarvený) komentář, ale budu tak činit v co nejmenším počtu případů.

Většina právních norem, se kterými vás budu postupně seznamovat, nabývá své účinnosti 1. září 2016. Základním právním předpisem je školský zákon (z. č. 561/2004 Sb., ve znění účinném po přijetí novely zákonem číslo 82/2015 Sb.

Zákon nově definuje, kdo je považován za dítě, žáka či studenta (v souladu s terminologií užívanou v prováděcí vyhlášce budu dále zkracovat (a to i v citacích zákona jen na „žáka“) se zvláštními vzdělávacími potřebami. Zatímco dosud platila tato definice:

„Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním“, nově bude platit toto:

„Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření.“

Podpůrná opatření je termín, se kterým se budeme při dalším výkladu setkávat velmi často, proto hned uveďme, co o nich zákon obecně říká:

„Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám žáka.“

Je stanoveno, že podpůrná opatření jsou žákům poskytována bezplatně.

Zákon uvádí obecný výčet podpůrných opatření obsahující 9 položek, z nichž budu parafrázovat ty, které se mohou vztahovat k žákům se zrakovým postižením:

  1. a) poradenská pomoc školy a školského poradenského zařízení (obvykle speciálně pedagogického centra),
  2. b) úprava organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně zabezpečení výuky předmětů speciálně pedagogické péče a včetně prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání až o dva roky,
  3. c) úprava podmínek přijímání a ukončování vzdělávání,
  4. d) použití kompenzačních a speciálních učebních pomůcek, speciálních učebnic a, využívání Braillova písma,
  5. e) úprava očekávaných výstupů vzdělávání,
  6. f) vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu,
  7. g) využití asistenta pedagoga,
  8. h) využití dalšího pedagogického pracovníka, nebo možnost působení osob poskytujících žákovi po dobu jeho pobytu ve škole podporu,
  9. i) poskytování vzdělávání v prostorách stavebně nebo technicky upravených.

 

Podpůrná opatření jsou rozdělena do pěti stupňů, dle jejich organizační, pedagogické a finanční náročnosti.

Opatření prvního stupně může zavést škola sama, bez nutnosti konzultace s poradenským zařízením, na tato opatření však nedostává ze státního rozpočtu žádný příspěvek.

Podpůrná opatření druhého až pátého stupně jsou již pro školu spojena s příslušným finančním příspěvkem. O nutnosti zavedení podpůrného opatření u jednotlivých žáků nerozhoduje škola sama, ale vždy po písemném doporučení školského poradenského zařízení. Zavedení podpůrných opatření je podmíněno předběžným informovaným písemným souhlasem žáka (je-li zletilý), resp. jeho zákonného zástupce (obvykle tedy rodiče).

Jak již vyplynulo z předchozího textu, velmi podstatnou roli při stanovování a uplatňování podpůrných opatření bude kromě žáka (rodiče) a školy hrát školské poradenské zařízení, tedy pedagogicko-psychologická poradna či speciálně pedagogické centrum. Právě na to se musí žák (častěji pochopitelně jeho rodič) obrátit, aby škola mohla přistoupit k podpůrným opatřením. Školské poradenské zařízení má možnost spolupracovat s dalšími institucemi či odborníky (pediatry, orgánem sociálně-právní ochrany dětí apod.). Výstupem práce školského poradenského zařízení mají být jednak „zprávy“ obsahující důvody, proč je třeba u konkrétního žáka uplatnit podpůrná opatření, ale hlavně „doporučení“, která by již měla obsahovat výčet konkrétních opatření. Zprávu obdrží pouze zletilí žáci a rodiče nezletilých, doporučení již všechny zainteresované subjekty. V případě nesouhlasu školy, zletilého žáka nebo rodiče se zprávou nebo doporučením vydaným školským poradenským zařízením budou moci požádat o revizi, a to do třiceti dnů od doručení úkonu, s nímž nebudou souhlasit.

Školský zákon obsahuje ustanovení § 16 odst. 9, které cituji:

„Pro žáky s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze žáka uvedeného ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb žáka nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo zákonného zástupce žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem žáka.“

Tuto dlouhou citaci jsem uvedl proto, abyste si mohli udělat představu o tom, jak zákon vnímá speciální školství. Nikoliv již jako plnohodnotnou alternativu inkluzivního vzdělávání, nýbrž jako krajní možnost, „selhává-li vše ostatní. Na užitečnost tohoto patrně nezvratného trendu z hlediska vzdělávání těžce zrakově postižených žáků si musí učinit názor každý čtenář samostatně, pozice SONS, deklarovaná při různých příležitostech však je taková, že by tyto dvě formy vzdělávání (tedy inkluze či speciální škola) měly být rovnocenné.

 

Další pravidla a výčet podpůrných opatření včetně jejich finančního ohodnocení obsahuje prováděcí vyhláška MŠMT ze dne 21. ledna 2016, o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných ., jíž se budeme zabývat v příštím článku.

 

 

Za Sociálně právní poradnu SONS

Luboš Zajíc