Zodpovědnost, bezpečnost a přístupnost stavby, konec r.2023

Zodpovědnost, bezpečnost a přístupnost stavby (ke konci r. 2023)

(Metodický a odborný přehled právních předpisů a povinností podle právního stavu k 31. 12. 2023)

Úvod a základní principy

Povinnosti a odpovědnost jsou rozděleny mezi jednotlivé osoby podílející se na přípravě, provádění a užívání stavby a mezi orgány veřejné moci. Je třeba rozlišovat zejména veřejnoprávní povinnosti podle stavebních předpisů, soukromoprávní práva z vadného plnění, případnou záruku za jakost a právo na náhradu škody nebo jiné újmy. Tyto instituty mají rozdílné předpoklady i lhůty.

Požadavky na bezbariérové užívání se do 31. 12. 2023 uplatňovaly v rozsahu stanoveném zákonem č. 183/2006 Sb. a zejména vyhláškou č. 398/2009 Sb. Vyhláška vymezovala okruh staveb a situací, na které se vztahovala, a stanovovala technické požadavky tak, aby bylo zabezpečeno užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace, včetně osob se zrakovým postižením.

Právní požadavky na bezbariérové užívání

Zákon č. 183/2006 Sb. upravoval obecné požadavky na výstavbu a povinnosti jednotlivých osob při přípravě, provádění a užívání staveb. Konkrétní požadavky na bezbariérové užívání byly pro vymezené stavby a jejich části rozvedeny zejména ve vyhlášce č. 398/2009 Sb.

Působnost vyhlášky č. 398/2009 Sb.: Vyhláška se podle § 2 vztahovala zejména na stavby pozemních komunikací a veřejného prostranství, občanské vybavení v částech určených pro užívání veřejností, vymezené bytové domy a byty a vymezené stavby pro výkon práce. U změn dokončených staveb a změn v užívání se její ustanovení uplatnila, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučovaly. U kulturních památek se uplatnila s ohledem na zájmy státní památkové péče.

Pozemní komunikace a veřejná prostranství: § 4 vyhlášky požadoval, aby chodníky, nástupiště veřejné dopravy, úrovňové i mimoúrovňové přechody, chodníky v sadech a parcích a ostatní pochozí plochy umožňovaly samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace a jejich míjení s ostatními chodci.

Prvky pro osoby se zrakovým postižením: Vyhláška a její přílohy stanovovaly podle konkrétní situace požadavky na prvky a úpravy určené k orientaci a bezpečnému pohybu osob se zrakovým postižením, zejména na přirozené a umělé vodicí linie, signální a varovné pásy a stanovené akustické prvky.

Normové hodnoty: Podle § 3 vyhlášky č. 398/2009 Sb. se normovou hodnotou rozuměl konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě, jehož dodržení se považovalo za splnění požadavků konkrétního ustanovení vyhlášky. Při odborném posouzení konkrétního řešení je proto nutné hodnotit nejen text vyhlášky, ale i normové hodnoty, na které její jednotlivá ustanovení odkazovala.

Rozdělení rolí a odpovědnosti účastníků

Subjekt	Právní základ	Přesné vymezení
Projektant	§ 159 zákona č. 183/2006 Sb.; zákon č. 360/1992 Sb.	Projektant odpovídal za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace v rozsahu stanoveném § 159. U projektové dokumentace odpovídal rovněž za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a za proveditelnost stavby podle této dokumentace. Byl povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu záměru. Pokud nebyl způsobilý zpracovat některou část sám, musel přizvat oprávněnou osobu; tím nebyla dotčena jeho odpovědnost za projektovou dokumentaci jako celek.
Stavebník	§ 152 zákona č. 183/2006 Sb.	Stavebník byl povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby a současně respektovat zákonem stanovené veřejné zájmy. Vyžadoval-li zákon projektovou dokumentaci zpracovanou oprávněnou osobou, byl povinen její zpracování zajistit takovou osobou, neměl-li potřebné oprávnění sám. Další povinnosti se odvíjely od druhu stavby a režimu jejího povolení či ohlášení.
Stavbyvedoucí a stavební dozor	§ 153 zákona č. 183/2006 Sb.	Stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor měli zákonem vymezené povinnosti při provádění stavby. Jejich postavení nelze směšovat s autorským dozorem projektanta. Rozsah soukromoprávní odpovědnosti za vady je třeba posuzovat podle konkrétní role, smluvního vztahu a ustanovení občanského zákoníku.
Zhotovitel / stavební podnikatel	§ 160 zákona č. 183/2006 Sb.; § 2586 a násl., zejména § 2615 a násl. občanského zákoníku	Ve veřejnoprávní rovině se na provádění staveb vztahovaly povinnosti podle stavebního zákona. V soukromoprávní rovině odpovídal zhotovitel objednateli podle smlouvy o dílo a pravidel občanského zákoníku o vadném plnění. Obě roviny odpovědnosti je nutné posuzovat odděleně.
Osoby podle § 2630 občanského zákoníku	§ 2630 zákona č. 89/2012 Sb.	Bylo-li plněno vadně, mohl být se zhotovitelem společně a nerozdílně zavázán v rozsahu svého vlastního plnění poddodavatel zhotovitele, osoba, která dodala stavební dokumentaci, a osoba, která prováděla dozor nad stavbou, pokud nebyly splněny zákonné liberační důvody. § 2630 proto nezakládal automatickou solidární odpovědnost každé osoby označené jako „dozor“.
Vlastník stavby a zařízení	§ 154 zákona č. 183/2006 Sb.	Vlastník stavby byl povinen stavbu udržovat po celou dobu její existence, neprodleně ohlašovat stavebnímu úřadu závady ohrožující životy či zdraví osob nebo zvířat, umožnit kontrolní prohlídku a uchovávat zákonem stanovenou dokumentaci a doklady. Povinnost údržby sama o sobě neznamená, že vlastník způsobil původní vadu projektu nebo provedení.
Stavební úřad	zákon č. 183/2006 Sb.; zákon č. 82/1998 Sb.	Stavební úřad vykonával pravomoci svěřené stavebním zákonem v rámci veřejné správy. Jeho činnost nenahrazovala soukromoprávní odpovědnost projektanta, zhotovitele nebo dalších osob. Případná odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem se posuzuje podle zákona č. 82/1998 Sb.

Vady stavby, záruka

Práva z vadného plnění a náhrada škody jsou rozdílné právní instituty. Samotná existence stavební vady proto neznamená, že se všechny možné nároky řídí jedinou lhůtou.

Skrytá vada stavby nebo projektové dokumentace (§ 2629 občanského zákoníku): Soud nepřizná právo ze skryté vady, kterou objednatel nevytkl bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do pěti let od převzetí stavby, namítne-li druhá strana, že vada nebyla vytknuta včas. Totéž pravidlo se vztahuje na skrytou vadu projektové dokumentace a jiných obdobných plnění. Pětiletá hranice není sama o sobě zárukou za jakost.

Záruka za jakost: Je třeba ji odlišovat od zákonných práv z vadného plnění. Záruka vzniká převzetím záruky za jakost v příslušné právní formě a její konkrétní rozsah a délka se posuzují podle obsahu daného závazku.

Promlčení práva na náhradu škody: Obecná promlčecí lhůta činí podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tři roky. U práva na náhradu škody je nutné současně zohlednit pravidla o počátku běhu subjektivní lhůty a objektivní hranice. Podle § 636 odst. 1 se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla; byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, stanoví § 636 odst. 2 nejzazší dobu patnáct let. Tyto objektivní hranice se podle § 636 odst. 3 nepoužijí na právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo zdraví.

Přístupnost během užívání a údržba stavby

Vyhláška č. 398/2009 Sb. se podle svého § 2 u vymezených staveb používala nejen při projektování a povolování, ale také při provádění, kolaudaci, užívání, odstraňování a kontrolních prohlídkách. Požadavky přístupnosti proto nelze chápat pouze jako jednorázovou otázku projektové dokumentace.

Současně § 154 stavebního zákona ukládal vlastníkovi povinnost udržovat stavbu po celou dobu její existence. Je však nutné odlišit trvající veřejnoprávní povinnosti vlastníka od soukromoprávní odpovědnosti za příčinu původní vady. To, že vlastník musí stavbu udržovat nebo odstranit závadný stav, samo o sobě neurčuje, kdo původní vadu způsobil a kdo za ni odpovídá v soukromoprávním vztahu.

Odborné metodiky a technické podklady

Při navrhování a posuzování bezbariérového řešení bylo nutné vycházet především z právních předpisů a z normových hodnot, na něž právní úprava navazovala. Odborné metodiky a doporučení, včetně metodických materiálů Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS ČR), mohou sloužit jako odborný interpretační a praktický podklad.

Závěr

Právní posouzení stavební vady nebo nedostatku v bezbariérovém užívání vyžaduje oddělit několik otázek: jaké veřejnoprávní požadavky platily pro konkrétní stavbu, kdo měl podle zákona a smlouvy příslušnou povinnost, zda jde o vadu dokumentace, provedení nebo údržby, jaký soukromoprávní nárok přichází v úvahu a zda byl uplatněn včas. Nelze proto automaticky dovozovat odpovědnost pouze z toho, že určitý subjekt byl projektantem, stavebníkem, vlastníkem nebo orgánem veřejné správy. Rozhodující je konkrétní příčina vady, právní role dotčené osoby a právní režim použitelného nároku.

Citované právní předpisy a zdroje

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném k 31. 12. 2023, zejména § 152 až § 160 a § 169.

Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, ve znění účinném k 31. 12. 2023, zejména § 1 až § 5 a přílohy.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2023, zejména § 619, § 629, § 636, § 2586 a násl., § 2615 a násl., § 2629 a § 2630.

Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění účinném k 31. 12. 2023.

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění účinném k 31. 12. 2023.

Poznámka: Text je odborným metodickým přehledem právního stavu k 31. 12. 2023. U konkrétní stavby je vždy nutné ověřit rozhodné znění právních předpisů, povolovací dokumentaci, smluvní vztahy, skutkový stav a případná přechodná ustanovení.