Za krásami našeho kraje

Publikováno 12.08.2019 11:51 Odbočka Olomouc


Obrázek

Úsov je malé město na pomezí střední a severozápadní Moravy v podhůří Hrubého Jeseníku, na potoce Doubravka. Kraj Olomoucký, okres Šumperk. Zámek Úsov s hradem stojí na návrší a je z dálky dobře viditelný. Původně gotický hrad patří mezi nejstarší na Moravě. Podle archeologických nálezů je z 13. století, první písemná zpráva je z roku 1260. Od roku 1597 patřil hrad Lichtenštejnům. Z původního hradu se dochovaly především hradby zpevněné válcovými věžemi. Barokní přestavba zámku a výstavba honosného schodiště byla provedena v letech 1692-1699. Při návštěvě lesnicko-loveckého muzea mě přitahoval portrét, na kterém tvář vyzařovala světlo, a člověk na portrétu působil dojmem veliké skromnosti. Později jsem pochopila proč. Na portrétu byl kníže Jan II. z Lichtenštejna. Při našich cestách za poznáním jsme se s rodem Lichtenštejnů setkali několikrát. Lichtenštejni byli třetím nejbohatším rodem a to knížecím rodem Lichtenštejnů. Rod Lichtenštejnů už po více jak 8 století budoval a dával tvář krajině, která je jednou z perel pokladnice historického a kulturního bohatství České republiky a Rakouska. Kníže Jan II. z Lichtenštejna panoval od roku 1858, celých 71 roků. Do historie rodu Lichtenštejnů se zapsal zlatým písmem. Dlouhá léta jeho panování byla nejen přínosem pro jižní Moravu. Kníže byl znám jako vzdělaný a štědrý filantrop. Když se v roce 1858 ujal vlády, zaměřil se hlavně na zlepšení hospodaření a správy rodinných panství. Na rozdíl od svých předků se daleko více věnoval rozvoji rodného kraje. Díky jeho velkorysým darům mohla vzniknout celá řada veřejných budov a jiných prospěšných aktivit. Mimo jiné velké prostředky věnoval také na výzkum rakoviny. Podporoval vydávání knih o historii a umění. Jako vzdělaný člověk si uvědomoval důležitost vzdělávání dětí, proto velká část příspěvků směřovala na stavbu škol. Například v roce 1852 otevřel v Úsově první lesnickou školu na Moravě a ve Slezsku. Myslím si, že jeho srdce bylo otevřené pro lidi i přírodu. Svou lásku k přírodě potvrdil v roce 1903 vyhlášením nejstarší přírodní rezervace na Moravě, v dnešní Chráněné krajinné oblasti Jeseníků Šerák – Keprník tzv. Lichtenštejnský prales. Při 50. výročí jeho vlády v roce 1925 ústřední účtárna v Bučovicích spočítala, že kníže Jan II. věnoval na charitativní účely v přepočtu 73,5 milionů švýcarských franků. V roce 1898 schválil kníže Jan II. z Lichtenštejna zřízení lesnického a loveckého muzea v Úsově. Toto muzeum jsme si prošli. Chodby a slavnostní schodiště při vstupu do expozice lemují trofeje naší a exotické zvěře, jimž dominují trofeje jelenů. Exponáty v prvních čtyřech sálech připomínají historii hradu a zámku Úsov a historii lesnicko – loveckého muzea. Zde jsme si mohli osahat model hradu zachycující jeho opevnění ve 13. století, jsou zde archeologické nálezy ze zámeckého nádvoří, korespondence předválečné správy zámku, inventární a návštěvní knihy. Také jsme nahlédli do černé kuchyně. Další vstup byl do expozice africké zvěře, kde jsme obdivovali preparáty lvů, lví kůže, hlavy gazel, antilop, zeber a žirafy a další exponáty, za nimiž pokračoval sál kozorožců. Ve druhém patře jsme si prohlédli kolekce středoevropských savců a ptáků, preparáty srnců, kamzíků, divokých prasat, kachen, hus, bažantů, koroptví, medvěda, lišek a dalších. Je zde i sál s hmyzem s krásnou sbírkou motýlů. Na zámku nechybí ani zbrojnice známá sbírkou pytláckých zbraní. Práci v lese demonstrovaly modely nářadí. Zajímavá byla sada značkovacích seker z lichtenštejnských revírů a tzv. knihovna dřevin, kolekce dřevěných krabiček ve tvaru knih s plody a listy z různých druhů dřevin. Jediným zařízeným pokojem v expozici je sál vybavený nábytkem z kořenů stromů. Návštěva tohoto muzea byla úžasná. Mohli jsme se dotýkat všeho. Byl to pro nás nevšední zážitek. Po výborném obědě v blízké restauraci jsme se autobusem přesunuli do Doubravského dvora, statku manželů Šárky a Václava Osičkových, který se nachází nedaleko od Litovle, poblíž Červenky. Práce na statku navazuje na nejméně 400 letou tradici zemědělského hospodaření. Rodina Osičkova zde žije a pečuje o krávy holštýnského plemene od roku 1992. Obdělávají 190 ha a starají se o 300 kusů dojnic. Průvodkyně Terezka nás seznámila s výrobou mléka od narození telátka až po prodej mléčných výrobků v prodejně na statku. Prošli jsme celý areál statku, stáje, nemocnici pro krávy, které mají hlavně onemocnění kloubů ze zátěže vemen naplněných mlékem. Hodně jsme se zdrželi u telátek, která odstavují po porodu. Prohlédli jsme si techniku dojení, která byla zajímavá. Líbil se nám stroj na ohřev mléka, které musí mít přesně 42 stupňů. Nemůže mít ani plus ani mínus, protože by to teleti ublížilo. Aby nemuseli telátko tahat v náručí, mají na to vozíček pro jedno telátko podobný kleci. Krávy mají též k dispozici škrabadlo, které využívají dle potřeby. Míjeli jsme prostor, ve kterém v kleci zaměstnanec ošetřoval krávě nohy. Navštívili jsme dojírnu. Terezka nám sdělila, že sem exkurze nevodí. Pro nás udělali výjimku. Dál následovala stáj se 150 kravkami, které čekají na dojení. Mezi nimi mají rekordmanku, která nadojí ráno i večer 30 litrů, tedy 60 litrů denně. Technika je v dnešní době i v této oblasti úžasná a ulehčuje fyzickou práci. Od roku 2013 je součástí areálu minimlékárna s vlastní prodejnou. Na závěr nám nabídli ochutnávku vlastních výrobků. Osvěžující a výborné bylo jogurtové mléko malinové nebo citronové. Taky velký výběr sýrů. Při tomto příjemném zakončení exkurze jsme se odebrali do podnikové prodejny mléčných výrobků a myslím si, že si každý něco zakoupil. Hodně jsme se těšili na domácí zmrzlinu a kávu, kterou jsme si koupili v baru na Dvorku a popíjeli v příjemném prostředí. Byla to úžasná prohlídka o chovu krav a produkci a zpracování mléka. Je to náročná práce, vyžadující účast i v jakoukoliv hodinu v noci. Bylo vidět, že tito lidé tuto práci dělají s láskou a že práce se zvířaty jim dodává energii a radost. Vždy si člověk něco odnáší do vzpomínek domů. Ze zámku to bylo setkání s úžasnou lidskou bytostí a to s knížetem Janem II. z Lichtenštejna a z Doubravského dvora něžné setkání s telátkem, jehož hlavu s nádherným srdíčkem na čele jsem držela v dlaních. Cucalo mně prsty a drsným dlouhým jazykem olizovalo. Láska má i takovou podobu. A také setkání se všemi lidmi toho krásného dne. Nevím, kdo to vyslovil, ale: „Vše co jsme, je výsledkem našich myšlenek.“

S láskou k životu a poznání Eva Zatloukalová

Obrázky