Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách - miniseriál - 3. díl

Publikováno 17.05.2021 08:05 Šváb Radek


V červnu 1995 vyzývá prezident Unie předsedu SNS k jednání o sjednocení a na základě tehdy převládajícího ovzduší přátelské vzájemné konkurence bylo možné očekávat příznivou reakci. Ta se dostavila téměř neprodleně a výkonný ředitel Společenství Václav Polášek mohl už na 28. června 1995 svolat první zasedání sjednocovací pracovní skupiny. Za SNS se zúčastnili: Vlastimil Císař (předseda organizace a vedoucí delegace), Vladimír Krajíček, Miroslav Vízek, Irena Korečková a Josef Lachman. Za Unii: Milan Pešák (prezident organizace a vedoucí delegace), Viktor Dudr (předseda Nejvyšší rady) a Rudolf Volejník (místopředseda NR); náhradníky byli: Jan Budín, Jozef Kikta a Vlastimil Litochleb. Jednání bylo zahájeno bez předběžných podmínek. Ze sdělení pro veřejnost vydaného bezprostředně po zasedání vyjímám: „Delegace si rovněž vymění své stávající stanovy. Pracovní skupina vytvoří a projedná filozofii nové organizace, strukturu, model výstavby a řízení, dohodne personální otázky jak volených, tak i výkonných orgánů a technické záležitosti spojené se slučovacím procesem. Před tímto procesem se obě organizace vzájemně seznámí se stavem ekonomik (majetku, pohledávek a závazků).

 

Není toho málo, co se musí sjednotit: stanovy, filozofie, územní uspořádání, struktura volených orgánů a odborných útvarů, … Stačí se jen letmo podívat na unijní podklad k druhému zasedání sjednocovací skupiny dne 20. července 1995, abychom zjistili, jak daleko může být představa jedné strany o výsledku dosaženém po roce. Vezměme pro příklad název organizace (nedovedete si představit, jak citlivé téma to bylo). Návrh „Unie nevidomých a slabozrakých České republiky“ se setkal s neústupným odporem druhé strany, a tak jsme našeho unijního přesvědčování zanechali. U názvů jiných (dodnes používaných) byla Unie úspěšnější, což je dokladem rozumných kompromisů: „základní organizace SNS“ se v dnešním SONS nazývají „Oblastními odbočkami“, „členské schůze“ „oblastními shromážděními“, „sjezd“ „celostátním shromážděním“, „ústřední výbor“ „republikovou radou“ atd.

 

V oblasti filozofie se rovněž vyvíjely zajímavé kompromisy: SNS používala např. hojně princip kooptace nových členů do voleného orgánu, tedy přijímání bez volby; v Unii a nyní v SONS lze za kooptaci nepřímo považovat pouze členství předsedů oblastních rad v Nejvyšší radě bývalé Unie a předsedů krajských koordinačních rad v Republikové radě dnešní SONS. V Unii stál prezident jakožto nejvyšší výkonný orgán mimo nejvyšší radu, která byla orgánem spíše normotvorným a kontrolním. Prezidentovy pravomoci byly natolik rozsáhlé, že mohl vetovat (tedy zrušit) rozhodnutí nejvyšší rady přijaté menší než dvoutřetinovou většinou hlasů. Naopak model dnešní SONS se blíží spíše zvyklostem v SNS: prezident i viceprezident jsou součástí Republikové rady a naopak Republiková rada může zrušit prezidentovo rozhodnutí třípětinovou většinou hlasů přítomných členů (to se může např. přihodit, když prezident jmenuje vedoucího pracovníka odborného útvaru, který nemusí být po chuti většině členů Rady).

 

Z těchto příkladů je patrné, že obě strany činily kompromisy a snažily se zhlazovat třecí plochy.

 

Už v předchozích dílech seriálu bylo zmíněno důsledné snažení Unie budovat odborné útvary. Milan Pešák, otec jejich zrodu, bojoval neúnavně a nakonec úspěšně za jejich zachování v organizační i lidsko zdrojové struktuře pro dnešní SONS. zápas to věru nebyl jednoduchý a s konečnou platností rozhodla až vůle delegátů slučovacího shromáždění; ti dali přednost variantě poskytování služeb předložené Unií.

 

Prozatím se však ocitáme na dalším předělu událostí, totiž v listopadu 1995. Účastníci jednání jsou si vědomi skutečnosti, že sjednocení musí jak po technické, tak po právní stránce proběhnout tak, aby bylo nenapadnutelné se zřetelem k nástupnictví věcnému, ideovému, morálnímu a v neposlední řadě majetkovému. Odborníci doporučili vytvoření nové organizace za použití Smlouvy o součinnosti podle § 16 zákona 83/1990 Sb. Dále byl na schůzce 27. listopadu 1995 dohodnut optimální termín ustavujícího shromáždění/sjezdu nové organizace (červen 1996). Předpokládalo se, že Unie a SNS zaniknou k 31. prosinci 1996.

 

Spolu s Vlastíkem Císařem, předsedou SNS, jsem byl pověřen vypracováním návrhu stanov nové jednotné organizace. První návrh (přiznávám kajícně, že z hlediska věcného a filozofického téměř výhradně unijní) jsem připravil k 2. lednu 1996. Text jsem konzultoval s prezidentem Pešákem a oba jsme věděli, že všechno neprojde, ale na kompromisy jsme byli náležitě připraveni. Co je tedy v onom návrhu jiné než počáteční i současná praxe SONS:

  • O názvu už tu dnes byla řeč a v této souvislosti se nám podařil husarský kousek, aniž bychom to předem tušili: Celý dokument totiž nesl úctyhodný titul „Stanovy sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, (Pracovní verze 01)“; podtitul zní: „Z pověření a výhradně pro vnitřní potřebu Komise pro sjednocení České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice a po dohodě s ing. V. Císařem vyhotovil R. Volejník. (Rukopis nebyl korigován!). Jenomže příslušné ustanovení tohoto návrhu našeho nového základního zákona hlásá: „Název organizace pro vnitrostátní potřebu: Unie nevidomých a slabozrakých České republiky (dále "Unie"), zkratka "UNS"; pro styk se zahraničím CZECH BLIND & PARTIALLY-SIGHTED UNION (zkratka "CBU").
  • Republiková rada je tvořena patnácti členy přímo volenými celostátním shromážděním a dalšími členy-předsedy oblastních koordinačních rad (rozuměj: z dnešního pohledu „krajských koordinačních rad“).
  • Prezident zůstává stejně jako před tím v Unii mimo Republikovou radu a může zvrátit mocným vetem jakékoli rozhodnutí Rady, které je přijaté menší než dvoutřetinovou většinou hlasů jejích členů.
  • Třetí významnou řídící složkou nové Unie je Rada ředitelů, tedy skupina vedoucích pracovníků odborných středisek. V tehdejší době byly odborné útvary zřizovány výhradně na celostátní úrovni, takže tato rada by měla nanejvýš, řekněme, deset členů.
  • S funkcí viceprezidenta, ani vrchního ředitele se nepočítalo.

 

K 10. lednu 1996 připravil V. Císař svou verzi návrhu stanov nové organizace. V titulku jí říká „Sjednocená organizace“, ale v textu se jakémukoli názvu organizace vyhýbá, používá konstantu „název organizace“. Návrh V. Císaře je koncipován téměř v úplnosti podle Stanov SNS z roku 1993.

 

15. ledna 1996 se k našim návrhům konala schůzka hlavních vyjednavačů, z níž zde předkládám text komuniké pro veřejnost: „Komuniké z 7. zasedání pracovní skupiny pro sjednocení organizací nevidomých a slabozrakých v České republice, konaného v Praze, (Haštalská 27), dne 15. 1. 1996. Jednání se zúčastnili za SNS v ČR: ing. V. Císař, M. Vízek, J. Lachman, za Unii: M. Pešák, V. Dudr, dr. R. Volejník. Jednání moderoval V. Polášek (Společenství). Předseda ÚV SNS ing. V. Císař a místopředseda NR Unie dr. R. Volejník předložili návrh stanov nové organizace k posouzení členům pracovní skupiny. Některé body, na kterých se nedohodli, byly zpracovány pro zasedání variantně. Po velmi dlouhé diskusi byla velká část rozdílných pohledů kompromisně vyřešena ke spokojenosti obou delegací. Jedním ze sporných bodů jednání byl název nové organizace. Zástupci obou delegací se nakonec shodli na pracovním názvu "Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR". Pracovní skupina vyzývá všechny nevidomé a slabozraké příznivce, aby přemýšleli a navrhovali název pro novou organizaci. O novém názvu bude s definitivní platnosti rozhodovat až ustavující sjezd/valné shromáždění. Dosud se však obě delegace nedohodly na systému struktury nové organizace z hlediska odvození legitimity a postavení nejvyššího představitele budoucí nové organizace. Každá z obou delegací vysvětluje výhody svého stávajícího modelu. O tomto, pro stanovy velmi důležitém bodu, budou následná jednání.

 

Jak je z komuniké patrné, jednalo se pouze o variantních úpravách unijního modelu stanov. Varianta SNS byla od varianty unijní natolik vzdálená, že byla oběma stranám jasná nemožnost sloučení obou dokumentů do jednoho. Na slučovacím shromáždění by se muselo hlasovat o obou variantách jako o celcích, což by téměř znemožňovalo hlasování o změnách jednotlivých ustanovení uvnitř variant.

 

Dnešní líčení uzavírám informací, kterou jsme do komuniké pro veřejnost záměrně nezařadili, nevědouce s jistotou, zda se nám plánovaný počin podaří logisticky zabezpečit. Tak tedy: onou utajovanou informací bylo stanovení místa a data slučovacího sjezdu: Hradec králové, neděle 16. června 1996.

 

Rudolf Volejník