Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách - miniseriál - 2. díl

Publikováno 04.05.2021 09:54 Šváb Radek


Třebaže se čelní funkcionáři SNS a Unie scházeli víceméně pravidelně na půdě Společenství, dělala si obě ctihodná občanská sdružení tak do podzimu roku 1994 (než se patová situace ustálila) vzájemné drobné či větší naschvály: Unii se např. podařilo přetáhnout ze SNS jednu z nejaktivnějších místních složek – základní organizaci Olomoucka (nato se v SNS šeptalo, že Unie konala své III. valné shromáždění v Olomouci za odměnu); dokladem zdánlivé oprávněnosti tohoto tvrzení budiž úryvek ze závěrečného usnesení III. valného shromáždění konaného 23. dubna 1994 v Olomouci: „10. Valné shromáždění s uspokojením konstatuje, že se členská základna Unie v posledních dvou letech významně rozrostla přesně ve shodě s jejími základními principy: jednotlivci i velké skupiny lidí se svobodně rozhodly vstoupit do organizace, v níž cítí oporu, sílu rozumných skutků a perspektivu. Je vysoce žádoucí, abychom v nastoupeném trendu pokračovali. Jedině tak můžeme dokázat příznivě smýšlející veřejnosti i sobě, že jsme hodni pověsti organizace, která s důstojností, kvalifikovaně a rozumně dbá o blaho svých členů.“

SNS Unii naopak zlobila poukazem na svoji daleko masovější členskou základnu, kterou si ovšem zpočátku vylepšovala i evidencí nás, kdo jsme nikdy v SNS členské příspěvky nezaplatili; dlužno však připustit, že Unie byla od začátku organizací menší už proto, že byla zbrusunová a členstvo od předchůdců přebírat ani nemohla.

A nakonec existovala i nemalá skupina lidí, kteří byli členy obou organizací: čerpali výhody i služby a platili do obou pokladen členské příspěvky.

Buď jak buď, začátkem roku 1995 bylo jasné, že se Unie a Společnost vzájemně nepohltí a že i stát začíná pečlivěji sledovat, nejsou-li žádosti obou celostátních organizací nevidomých tak trochu podobné a vlastně zdvojené. Kromě toho se rozbíhalo sjednocení Sboru zástupců zdravotně postižených a Sdružení zdravotně postižených (až v roce 2000 se na tomto základě vytvořila Národní rada zdravotně postižených). Vznikla otázka: jak silný hlas budou mít v této nové paninvalidní organizaci nevidomí, když jsou sami roztříštění?

Nezapomeňme tu ani na statut Společenství z ledna 1993, který se sjednocením počítá (hlavním autorem Statutu byl Václav Polášek, o němž se vědělo v obou organizacích jako o stoupenci sjednocení od samého začátku). Je pravděpodobné, že došlo v prvních měsících roku 1995 k důvěrné osobní schůzce prezidenta Unie Milana Pešáka a ředitele Společenství Václava Poláška, na níž byly dohodnuty první obrysy možného sjednocení. Vycházím zde výhradně z níže citovaných dokumentů, ve kterých jsou zmíněna obě jména.

Prvním dokumentem je výtah ze zápisu z 6. řádného zasedání Nejvyšší rady České unie nevidomých

a slabozrakých, konaného dne 17. června 1995. Z osob, které jsou dnes aktivně činné ve vrcholných řídících orgánech SONS, byla na tomto zasedání přítomna pouze současná předsedkyně krajské koordinační rady Zlín a předsedkyně Oblastní odbočky Zlín Marta Zemanová.

A nyní již citát bodu VIII. jednání: „Situace v hnutí zdravotně postižených: 1. Prezident podrobně referoval o aktuálním vývoji v hnutí zdravotně postižených. Sbližování Sdružení zdravotně postižených se Sborem zástupců organizací zdravotně postižených a tendence k vytváření jednotné zastřešující paninvalidní organizace se jeví pro nevidomé a slabozraké občany i pro obě organizace, které tyto občany sdružují, značně nevýhodné. Centralizace a posilování moci organizací, které se snaží zastřešit celé hnutí zdravotně postižených občanů a v mnohém je také ovládat a řídit, neskýtá záruky, že budou v dostatečné míře respektovány oprávněné zájmy a potřeby zrakově postižených. 2. Po obsáhlé diskusi schválila NR poměrem hlasů 13 pro, 1 proti, 0 zdržel toto usnesení:

a) Pověřuje prezidenta a předsedu Nejvyšší rady vypracováním a odesláním dopisu předsedovi ústředního výboru SNS v ČR s výzvou k jednání o koordinaci postupu ve věcech společného zájmu a o případném sjednocení či spojení obou celorepublikových organizací nevidomých a slabozrakých občanů. Termín: neprodleně.

b) Pro toto jednání, pokud k němu dojde, ustanovuje tříčlennou skupinu ve složení M. Pešák, V. Dudr, R. Volejník a za náhradníky určuje J. Budína, J. Kiktu a V. Litochleba. Unie považuje za optimální jednání tříčlenných týmů vybavených pravomocí dojednat formu i obsah jednotlivých kroků vedoucích ke koordinaci postupu a spojení obou organizací, které by pak byly předloženy k projednání a schválení příslušným orgánům obou organizací.“

Ježto v oněch dřevních dobách bylo ještě ve zvyku rozhodnutí nejvyššího orgánu spolku bezpodmínečně uposlechnout, sestavil prezident Unie M. Pešák za asistence předsedy Nejvyšší rady R. Volejníka tento dopis určený předsedovi ÚV SNS Vlastimilu Císařovi (grafická úprava není v zájmu šetření prostorem zachována): „předseda ÚV SNS v ČR Ing. Vlastimil Císař: Vážený pane předsedo, z pověření 6. řádného zasedání Nejvyšší rady České unie nevidomých a slabozrakých ve třetím volebním období, konaného dne 17.6.1995, si dovoluji Vám i Ústřednímu výboru SNS v ČR navrhnout jednání o koordinaci postupu ve věcech společného zájmu a o případném sjednocení či spojení obou našich celorepublikových organizací nevidomých a slabozrakých občanů. Dle názoru Nejvyšší rady České unie nevidomých a slabozrakých i dle názoru mého je současný vývoj v hnutí zdravotně postižených občanů pro nevidomé a slabozraké občany i pro obě organizace, které tyto občany sdružují a snaží se hájit jejich zájmy, značně nevýhodný. Centralizace a posilování moci organizací, které se snaží zastřešit celé hnutí zdravotně postižených občanů a v mnohém je také ovládat a řídit, neskýtá záruky, že budou v dostatečné míře respektovány oprávněné a mnohdy specifické potřeby zrakově postižených občanů i dosavadní výsledky práce, kterých obě naše organizace dosáhly za dobu jejich samostatné a nezávislé existence. Ačkoli současný vývoj bezprostředně neohrožuje ani jednu z našich organizací, mohlo by být pro obě výhodnější koordinovat postup ve věcech společného zájmu. Současnou situaci bychom také mohli využít k obnovení jednání o spojení České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v ČR. Česká unie nevidomých a slabozrakých považuje za optimální, aby jednání vedly tříčlenné týmy vybavené pravomocí dojednat formu i obsah jednotlivých kroků vedoucích ke koordinaci postupu a spojení obou organizací. Soubor výsledků jednání by pak byl předložen k projednání a schválení příslušným orgánům obou organizací. Vážený pane předsedo, je možné, abychom další návrhy konzultovali a v případě Vašeho zájmu datum prvního jednání dohodli přímo nebo prostřednictvím výkonného ředitele Společenství organizací nevidomých a slabozrakých Mgr. Václava Poláška v termínu po 25.6.1995. S úctou Milan Pešák, prezident České unie nevidomých a slabozrakých“

Takže: aniž bychom to tehdy tušili, stačil nám ke sjednocení – chtělo by se říct „rok a den“, ale ono to bylo krapet míň!

Rudolf Volejník