Výlet na zámek Brandlín u Tučap

Dalším zajímavým místem, které jsme s táborskou odbočkou navštívili, byl Zámek Brandlín nedaleko Tučap u Tábora. Místo je to opravdu kouzelné. Alespoň na chvíli jsme se mohli cítit, jako obyvatelé zámku. Je to totiž jeden z mála zámku, kde je povoleno se všeho dotýkat a i se posadit do krásného nábytku. V zámku je spousta zajímavých předmětů, které jsou zapůjčovány na natáčení filmů a pohádek. Například brnění Johanky z Arku, ale i další. Co všechno si zde můžete prohlédnout nejen očima, ale i hmatem se dozvíte v následujícím příspěvku od Jirky Sáluse. 

Když velká ručička hodin rozčísla jedenáctou na dvě půlky, sešlo se celkem 9 milovníků kultury před kavárnou DK, aby linkovým autobusem vyrazili na zámek Brandlín u obce Tučapy. Zde nás uvítal postarší průvodce a zavedl nás do první velké místnosti, kde zahájil svůj nevšední výklad. My jsme se mohli posadit na nádherně vyřezávané židle, na nichž sedával nejeden významný šlechtic minulých časů. Jen chvilička stačila, aby se, díky poutavému výkladu průvodce, odhalila zajímavá minulost zámku, který kdysi patřil české mocné rodině Karasů a jeho ženě Schwarzenberg Karasové. Otáčeli jsme se napravo a nalevo a tu jsme spatřili piano darované císařovnou Sissi, tu zase hodiny od císaře Hirohita, anebo pohovku, na které měl milostné avantýry Petr Vok. Nechyběly ani rekvizity použité v českých filmech a pohádkách. Každý z nás si mohl v ruce potěžkat bambitku loupežníka Karaby z pohádky „Tajemství staré bambitky“, anebo čutoru, ze které pil dobrý Voják Švejk. Zmíněno bylo též slavné kolo z filmu postřižiny anebo pikantní historka o herečce Vašáryové a R. Hrušínském, jemuž herečka prohnala eukalyptus nosními dutinami, tak silně, že se z toho ještě 4 týdny zotavoval. Leckoho také zaujala ukázka kódovacího stroje Enigma, jehož vynález má kořeny i v české kotlině. Protože současný majitel pan Vojáček patří k vášnivým automobilovým závodníkům, mohli jsme v následující místnosti obdivovat nespočet získaných trofejí.

Po prohlídce jsme si v zámecké restauraci dali oběd, dokoupili místní suvenýry, poslechli kulturní vložku od Ivanky a vydali se k autobusové zastávce Brandlín rozcestí.  Cestou jsme potkali domácí pivovar „Kuna“. A protože nám do odjezdu zbývalo ještě 30 minut, využili někteří příležitosti a nechali si natočit místní malou jedenáctku nebo desítku. Na závěr po příjezdu na autobusové nádraží se ještě část skupiny vydala do kavárny DK, aby výlet zakončili sladkou tečkou.