Výlet na Červenou Lhotu

V neděli 9. června jsme nasedli do osmimístného auta s  milým řidičem, panem Jindřichem Cuchým a vydali jsme se na výlet na zámek Červená Lhota. V Kamenici nad Lipou se k nám přidalo další auto a společně jsme pokračovali v cestě. Zámek nás přivítal v plné kráse, jen mu chyběla hladina rybníka, který byl vypuštěný. Před prohlídkou zámku jsme ještě navštívili zámeckou kapli Nejsvětější Trojice a prošli jsme se parkem.

            Po vstupu do zámku na nás dýchla atmosféra 19. století. Za 600 let své existence zámek několikrát výrazně změnil tvář. Do podoby, která zůstala zachována, ho uvedl poslední majitel, knížecí rodina Schönburg – Hartenstein, v jejímž vlastnictví byl až do zestátnění v roce 1945. Její členové působili v diplomatických službách, odkud si vozili upomínkové předměty, takže jsme měli možnost nejen prohlédnout si památky doslova z celého světa, ale viděli jsme například i oděvy, které tehdejší diplomati nosili. V jednotlivých místnostech je zachováno původní zařízení, takže jsme si mohli představovat, jak se tehdy žilo.

            Červená Lhota je třetím nejnavštěvovanějším zámkem u nás a díky své originálnosti vždy lákala pozornost filmařů. Natáčely se tu mnohé pohádky, nejznámější je asi Zlatovláska nebo Princezna na hrášku, ale i řada dalších filmů, například Svatby pana Voka, Pan Tau a mnohé další.

            Po prohlídce zámku odvážlivci ochutnali výbornou černou zmrzlinu a pak jsme se přemístili do Deštné. Zde jsme v klidu poobědvali a pokračovali jsme druhou částí našeho programu, návštěvou Provaznického muzea. Expozice, jediná v Čechách, představuje historii i současnost provaznického řemesla a provaznických rodů. Po vstupu do muzea jsme se rázem ocitli v opravdové řemeslné dílně, kterou nás provedl skutečný „pan mistr“. Předvedl nám názorně všechny pracovní postupy, na dobových strojích nám ukázal výrobu provazů, popruhů, sítí a rohožek. Všechny práce předváděl s obrovským zaujetím a i z jeho slov jsme vycítili patřičnou hrdost správného řemeslníka.

            Domů jsme se vraceli plni nových dojmů, a těžko říci, které byly silnější, zda ty vznešeně poetické zámecké nebo ty prozaické připomínající záslužnou práci poctivého českého řemeslníka. V každém případě jsme si z vydařeného výletu odnesli hluboké zážitky, na které jen tak lehko nezapomeneme.

            Na závěr patří poděkování panu Cuchému za příjemnou jízdu a za slib, že nás zase někdy někam sveze.

                                                                                                                                                                                                    Napsala: J. Hanušová