Velmi smutné sdělen

Zemřel PhDr. Milan Pešák, čestný prezident SONS 

Vážené dámy, vážení pánové, 

zveřejňování aktualit tohoto druhu je jednou z nejsmutnějších povinností, které s sebou vykonávání funkce prezidenta SONS nese, bohužel však patří k těm z nevyhnutelných.

22. března 2023 zemřel PhDr. Milan Pešák, bývalý prezident SONS, pražský radní, senátor, ale hlavně člověk, kterému skutečně záleželo na postavení a možnostech nevido¬mých a slabozrakých lidí. Nejen že mu na něm záleželo, byl dostatečně erudovaný a lidsky skvěle vybavený pro to, aby pro jeho zlepšování učinil mnoho prospěšného. Naposledy jsem se s Milanem Pešákem setkal v online prostoru 22. prosince 2022 ve vánočním speciálu Téčka plus, kde směrem ke mně a tehdy čerstvě zvolenému předsedovi Slovenskej unie nevidiacich Jánu Podolinskému řekl, abychom byli obezřetní, ale abychom uměli rozeznat situace, kdy je třeba učinit důležité, zásadní a třeba i konfliktní rozhodnutí. Takových chvil má být jako šafránu, ale máme v nich mít odvahu. Kéž bych dokázal toto Milanovo poselství ve své funkci naplňovat!

Poslední rozloučení se konalo v pátek dne 31. března ve 14.00 hodin, ve velké obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích.

Vyjadřuji upřímnou soustrast Milanovým blízkým a předávám slovo Rudolfu Volejníkovi, který znal Milana Pešáka mnohem déle než já a je autorem následující vzpomínky na něj.

Luboš Zajíc

Ohlédnutí za životní dráhou čestného prezidenta SONS

Milanu Pešákovi k nedožitým šedesátinám věnuje jménem všech, kdo ho znali a měli rádi, s hlubokou úctou R. Volejník

Dne 22. března 2023 zemřel v důsledku vážné zákeřné nemoci moudrý, rozvážný, empatický a tvůrčí člověk PhDr. Milan Pešák. Pohyboval se ve vysoké politice i mezi běžnými lidmi; byl mentorem a rádcem mládeže i citlivým pomocníkem v řadách seniorů; bylo příjemné a užitečné poslouchat jeho veřejná vystoupení, ale slovy neplýtval. Jednal vždy rozvážně, odhodlaně a rázně.

Zastavení první: „Nebudu stát v koutě a jen pozorovat!“ odpovídá v listopadu 1992 Milan Pešák, tehdejší vedoucí útvaru informatiky České unie nevidomých a slabozrakých na nabídku nejvyšší rady organizace, aby se stal výkonným ředitelem Unie.

Zastavení druhé: Je leden 2000 a čtyři roky mladá Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých může v důsledku počínání ministerstva práce a sociálních věcí ukončit činnosti, které pro nevidomé vykonává v zastoupení státu. Milan Pešák se postaví do čela protestu a následná bohatě medializovaná demonstrace nevidomých a slabozrakých občanů před ministerstvem nepříznivá rozhodnutí státních úředníků zvrátí.

Zastavení třetí: Autor tohoto ohlédnutí a jeho bývalý univerzitní student dostávají od prezidenta SONS Milana Pešáka mimopracovní „příkaz“: „Přihlaste mě k televiznímu odběru všech vrcholných automobilových závodů!“ Svým nadšením pro automobilismus nakazil i mnoho následovníků, a získal tak pro SONS řadu významných sponzorů, kteří dodnes nevidomým a slabozrakým zprostředkovávají radost z řízení motorového vozidla.

Tahle tři zastavení nad rozkošatělým životem Milana Pešáka byste v moderních veřejných zdrojích informací jen těžko hledali. Dotvářejí však obraz člověka, který dokázal za nedožitých šedesát let zbudovat pevnou stavbu činů, ze kterých budou čerpat příští generace. Mezi nejdůležitější patří: vůdčí role v procesu sjednocení nevidomých a slabozrakých ČR v devadesátých letech – jeho dar lidi spojovat, nikoli rozdělovat nás furiantsky rozhádané jednotlivce a skupinky přivedl k rozumu; počátkem tisíciletí pochopil nutnost účelně zorganizovat služby pro zrakově postižené a stal se otcem myšlenky krajských tyflocenter – bez nich bychom dnes jen marně klepali na střediska určená všem zdravotním postižením, kde by nám s lítostí říkali, že na nás nejsou zařízeni; pár let nato byl jedním ze spolutvůrců koncepce sociálních služeb a ve složitém procesu vytváření a novelizování zákona o sociálních službách na nás díky němu nebylo úplně zapomenuto; celý život vytvářel a propagoval pracovní potenciál i příležitosti pro nevidomé a slabozraké a je tím příkladem pro prezidenty SONS, kteří přišli po něm.

Ve světě je to zařízeno tak, že většina výjimečných nevidomých jedinců, kteří se postaví do čela svých organizací, ve svých funkcích po dlouhá léta zůstává – ne tak Milan Pešák. Po deseti letech v čele SONS je odměněn nikoli tučným odchodným, ač obdařen schopnostmi špičkového manažera, ale skromným, leč o to upřímněji uděleným, titulem „čestný prezident“. V roce 2006 odchází do vysoké politiky: je zvolen zastupitelem a členem Rady hl. m. Prahy a v roce 2010 senátorem. Jako univerzitně školený speciální pedagog je doslova do konce života činný v celé řadě disciplín, které pomáhají mládeži, osobám v produktivním věku i seniorům: je nepostradatelným rádcem a zdrojem nápadů nám všem, kdo hledáme nové cesty zapojení nevidomého člověka do života běžné společnosti.

A nebyla tu řeč o rodině: Nicméně autorovi tohoto textu nepřísluší, aby se dotýkal jemného přediva vztahů uvnitř intimního společenství, které je zarmouceno odchodem svého drahého člena. Mohu nanejvýš vyjádřit hlubokou soustrast za sebe i za všechny, jejichž jménem teď píšu: Vážená paní Pešáková a děti, bylo mi nesmírnou ctí s Milanem více než třicet let spolupracovat; jeho moudrost i humor mi budou chybět.

Rozloučím se přáním, které Milan Pešák vyslovoval na závěr svých veřejných vystoupení, která členové SONS milovali. Často nám opakoval a jsem přesvědčen, že nám vzkazuje i teď: „Mějte se dobře a něco pro to dělejte!“