V Kyjově se bojovalo o pohár a metrový koštýř

O víkendu 16. až 18. října jsme vyrazili do Kyjova na jubilejní 25. ročník Turnaje o Slovácký pohár v showdownu. Naše výprava čítala pět hráčů a jeden doprovod. Těšili jsme se na hru showdown, setkání se známými od nás i ze Slovenska a hlavně na tradiční pohodovou atmosféru, kterou si Kyjov drží už řadu let.

Už v pátek večer bylo jasné, že víkend bude stát za to. Ti, kteří měli chuť se po cestě setkat, zamířili do Radniční restaurace na něco dobrého k jídlu. Nebyl to žádný oficiální program turnaje, jen příjemné neformální setkání hráčů a přátel showdownu. A jak se ukázalo, byla to výborná volba..

Samotného turnaje se zúčastnilo 22 hráčů z osmi sportovních klubů. V sobotu se hrálo už od 8. hodiny ráno na třech stolech a celý maraton zápasů bedlivě sledovalo pět rozhodčích. Ti měli co dělat, protože zápasů bylo opravdu moc.

Soutěž začala ve čtyřech základních skupinách systémem každý s každým. Bojovalo se doslova o každý míček. Některé zápasy skončily rozdílem jediného bodu, takže zatímco na jedné straně stolu propukala radost, na druhé se přemýšlelo, kde se ten jeden osudový míček vlastně ztratil.

Po základních skupinách následovaly boje o konečné umístění. Vítězové skupin si zahráli o 1. až 4. místo, druzí o 5. až 8. místo a podobně dál. Nikdo tedy nepřijel jen odehrát pár zápasů a odjet domů. O pořadí se bojovalo až do posledního míčku.

Nejlépe si nakonec vedli hráči ze Slovenska. Vítězem jubilejního ročníku se stal Števo Marcin, druhé místo obsadil Dušan Milo a třetí skončil Tomáš Bielik. Na velmi pěkném čtvrtém místě skončila Iva Karásková, hráčka pražského oddílu žijící ve Zlíně, která si navíc odvezla ocenění pro nejlepší ženu turnaje.

Při slavnostním vyhlášení čekaly na účastníky nejen medaile a poháry. Všichni hráči, rozhodčí i doprovody obdrželi pamětní dárek v podobě skleničky a vína s logem jubilejního ročníku. A protože se vše odehrávalo na jižní Moravě, hlavní cena musela být stylová. Vítěz si kromě poháru odvezl také metrový koštýř. Slovácko je zkrátka Slovácko.

Po vyhlášení jsme se těšili na posezení ve sklípku. Dorazili jsme, rozhlédli se a zjistili, že je připravené občerstvení, klobásky, sýry i voda. Jen jedna drobnost chyběla. Ve vinném sklípku nebylo víno.

Po prvotním překvapení však organizátoři prokázali pohotovost hodnou zkušených krizových manažerů a během chvíle našli náhradní řešení. Přesunuli jsme se do příjemné restaurace, kde už probíhalo vše tak, jak si člověk po celodenním sportovním výkonu představuje. Povídání, smích, sdílení zážitků a samozřejmě odborné rozbory všech zápasů, které bychom určitě vyhráli, kdyby nám do nich nezasáhla nervozita, štěstí soupeře nebo fyzikální zákony.

Ani nedělní cesta domů nebyla úplně všední. Ve vlaku jsme se potkali s fanoušky Brna, které doprovázela policie. To sice přineslo mírné zdržení, ale pořád jsme věřili, že vše dobře dopadne. Ve Starém Městě u Uherského Hradiště nám rychlík skutečně počkal. Naše víra v železniční zázraky však skončila v Olomouci, kde už na nás vlak do Šumperka nečekal a my museli hledat další spoje.

Přesto budeme na letošní Kyjov vzpomínat jen v dobrém. Děkujeme organizátorům za skvěle připravený jubilejní ročník, rozhodčím za jejich práci a všem členům naší výpravy za pohodovou atmosféru po celý víkend. Z Kyjova jsme si totiž neodvezli jen výsledky a zážitky ze hry, ale hlavně další společné vzpomínky. A o ty jde nakonec úplně nejvíc.