Turistický pobyt na Šumavě

Několik ohlédnutí za výletem na Šumavu

Od Milušky a Martina

Ve dnech 12. a 13. června 2023 se část členů našeho společenství a jejich příznivců aktivně zúčastnila malé a o to krásnější výpravy do nitra takřka netknuté šumavské přírody. Cílem výpravy bylo okolí malé šumavské vesničky Stožec nacházející se uprostřed Národního parku Šumava.

Po čtyřhodinovém a vcelku bezproblémovém vlakovém cestování vystoupili účastníci výpravy v železniční stanici Stožec.

Odtud putovali pět kilometrů „pěškobusem“ po asfaltové žlutě značené turistické trase do lokality Nové Údolí. Cestou lehce překonali dřevěnou dobovou repliku dřevěného mostku přes říčku Světlá vyznačující se specifickou konstrukcí. Odtud už byl jen kousek do cíle v Novém údolí.

Po vynikajícím obědě v „Hotelu Nové údolí“ návštěvníci navštívili „Památník želené opony“, který se nachází u silnice před hotelem v místě, kde tato opona původně stála. Tvoří jej pozorovací věž, dvouplotá signální stěna a zátaras. Návštěva „Muzea Pošumavské jižní dráhy“ tvořeného několika účelovými vagóny nebyla bohužel z důvodu jeho uzavření uskutečněna. O to více se návštěvníci potěšili na pohraničním mostku, přes Údolský potok tvořící státní hranici. Jako překvapení byla nedaleko mostku objevena replika „Orientačního hraničního sloupu“ z období první republiky, kterou v říjnu 1938 zničili po záboru pohraničí původní němečtí obyvatelé.

Při cestě zpět do Stožce se účastníci rozdělili podle své kondice a zájmu na dvě skupiny. První absolvovala cestu zpět do Stožce po původní trase.

Druhá skupina se vydala směrem k Rosenauerovu pomníku. Avšak cca 2 km před ním odbočila na stezky – Ferdinandova, Jelenovršská a Oslí, aby tak po 3 hodinovém putování došli do Stožce.

Po příchodu do Stožce následovalo ubytování v Penzionu u Mauritzů a po vybrané večeři i večerní program.

Tři hodiny večera byly věnovány vážné i populární hudbě. Na kytaru vše doprovázela a zpěvem obdarovávala Miluška. Sytým v místnosti nepřeslechnutelným hlasem jej doprovázela profesionální a vynikající  zpěvačka Ivanka. Aktivní zapojení obecenstva do zpěvu operativně zorganizovala sbormistryně Jarmilka. Ke konci večeru byly hrány a zpívány písničky na přání a nakonec se všichni rozešli s pocitem výtečně stráveného večera.

Druhý den navštívili účastníci Informační středisko ve Stožci, kde mohli shlédnout ukázku zvířeny a rostlinstva v oblasti Šumavy a během hodinové přednášky se dozvědět mnohé o minulosti přírody a lidech na Šumavě.

Prostor mezi návštěvou infocentra a odjezdem vyplnila návštěva lokality „Stožecké louky“ a opékání špekáčků.

Následovalo čtyřhodinové zpáteční cestování zahájené vlakem a doplněné špetkou adrenalinu při rychlém přestupování na náhradní autobusovou dopravu v Českých Budějovicích.

Na závěr můžeme konstatovat, že cíl výpravy zapomenout na dva dny na starosti všedního života a poznat něco jiného a krásného byl naprosto splněn a účastníci výpravy se v Táboře rozcházeli naprosto spokojeni.

Od Jiřího

Slunce se sotva vyhouplo nad obzor a my jsme se u táborského vlakového nádraží sešli, abychom směr Šumava vyrazili. Ve vlaku panovala dobrá nálada, došlo i na domácí řízky anebo jiné chutné pokrmy. Asi kolem půl jedenácté nás uvítalo nádraží, na jehož budově zářil nápis Stožec. Odtud lehkou pohodovou chůzí vydali jsme se do Nového Údolí, kde na nás v restauraci čekal chutný oběd. Objednat jsme si mohli od borůvkových knedlíků, až po gulášek s 5-ti knedlíkama či játra na cibulce. K tomu mohli jsme si dát pivo „Koza Březí“. Pak prošli jsme kolem pozůstatků železné opony a vydali se do Bavorského lesa na Německé straně. Nebojte, jen jsme překročili nedaleké hranice, a zase se vrátili zpět do Čech. Tu v dáli zahoukal vlak, avšak my, zcela natěšeni na pobyt v přírodě, jsme jen zvolali „vlak je pro zbabělce!“ a šli pěšky šumavskou krajinou vstříc novým dobrodružstvím při cestě zpět do Stožce.

Na prvním rozcestníku jsme se rozdělili na dvě skupinky. První se vracela stejnou cestou jako dopoledne, a druhá si to štrádovala po Ferdinandově, Oslí a Jelenovršské cestě podél Schwarzenberských kanálů. Zmíněné kanály na přelomu 18. a 19. století vybudoval pan Josef Rosenauer, jehož pomník jsme dnes minuli. Kanály sloužily k dopravě dřeva, po jehož těžbě volali, jak Vídeňští, tak i Pražští konšelé. Ale nemyslete si, že to pan stavitel měl lehké. Musel oslovit dva Schwarzenbergy – nejdříve otce, u kterého nepochodil a pak syna Jana. Jenže syn na to: „Inu dobrá, postav dvou kilometrový kanál na vlastní náklady, a pak , když to bude fungovat, přispěju na zbytek stavby.“ Rosenauer tak učinil, a protože jeho stavba fungovala, můžeme do dnes toto veledílo obdivovat. Nutno podotknout, že stezky nás vedly úžasnou Šumavskou přírodou, avšak nejednomu z nás již na konci síly docházely. Obdivuhodný výkon podala osmiletá Šárka, která se ani jednou nenechala poponést, a to nám na konci dne ukázal krokoměr cca 19 km!

K večeru jsme se všichni společně setkali v penzionu U Mauritzů, kde po ubytování na nás čekala večeře (řízek či žebírko) a paní majitelka MUDr. Peková nám pak oznámila, že veškeré pití je na účet podniku, což nás velmi potěšilo. A tak jsme se pustili do zpěvu s kytarou i bez, a žánrově střídaly písničky od country, až po duchovní hudbu. Naše hudební produkce zaujala natolik (zejména zpěv Ivanky), že si slovenští turisté udělali soukromé nahrávky, které dodnes dost možná kolují na internetu. Tak třebas nám někdo někdy zašle tantiémy. A pokud náhodou ne, pocit pěkně stráveného času nám to zcela vynahradí.

Druhý den nás čekala bufetová snídaně a procházka po ¨Stožci. Navštívili jsme infocentrum, kde si pro nás místní pracovnice připravila poutavou přednášku o stavbě kanálu, o místní fauně a flóře nebo o národním parku Šumava. A to i s vtipnými příhodami. Takže pokud si v národním parku budete chtít odskočit, pozor na tiché a nenápadné losy, abyste pak s kaťaty na půl žerdi nemuseli utíkat přes mýtinu, jako se to prý stalo jedné pracovnici vysazující nové stromky.

Následně se část výpravy vydala na Stožecká Luka, kde nachází se nejedna endemitní rostlina. Ostatní  se zastavili na kávičku do místní ho penzionu U Pstruha, anebo se vrátili zpět na naše ubytování. Paní MUDr. Peková si pro nás před cestou domů nachystala polévku a špekáčky a k pití nabídla výbornou domácí šťávu. A to vše opět na její náklady. Doslova nám řekla: „Vždyť já Vás mám ráda.“ A my na to můžeme jen odpovědět, my Vás paní doktorko také!

Po třetí hodině jsme se již sešli na nádraží ve Stožci a bychom odjeli zpět do Tábora. Zvládli jsme i malou komplikaci s přestupem na bus, neboť v tu dobu čekala mezi Budějovicemi a Veselím na cestující výluka.  Nakonec jsme všichni ve zdraví dojeli zase do Tábora.

Věřím, že svěží vzduch ze šumavských luhů a hájů v plicích a nevšední zážitky nás budou provázet i během dlouhých zimních večerů. A nebojte se, další zajímavý výlet nás čeká již brzy!