Třífázový výtvarný projekt

První fáze byla tak trochu legrace ke vzteku. Nafouktnout balónek-none problém.
Oplácat jej sádrovými obvazy-to se dá!
Jenže pak to začalo! Balónek moc nepostojí, ani v hrníčku, ani v misce, nevidomí musí mít k ruce asistenta, občas jeho ruku přisádruje k balónku, ale jede se dál. Jenže ouha, stačí krapet nesprávný pohyb či nátisk a v polovině obaleného díla balónek praskne, to v lepším případě, tedy pokud neufrnkne. A začíná se od nuly, poněvadž zborcené, mokré tvary znovu moc použít nejdou. Úspěšně narůstá spotřeba balónků a sádrových obvazů do momentu, kdy si každý oddychne a zahlásí - hotovo! Své dílo nechá pořádně vyschnout do dalšího setkání.
V této fází u některých dochází k mírnému zklamání, protože nádoba, povětšinou jsou to vázy, nestojí dle představ, mírně se klátí, nahýbá. Ale i přesto se jde na venkovní i vnitřní nátěry. Barva bílá dovnitř, efektní černá ven. Opět ku pomoci přichází asistent, ale pouze radou. Barvu ještě níž, ttrochu doleva, vpravo zatřít tu prasklinu a ta prohlubeň chce taky  zamaskovat. Nic neudělá za nikoho, každý se snaží sám, i když oči na to pořádně nevidí. Tudíž nevidí ani tu spoušť kolem - ale s tím se počítá, proto máme řádně chráněný jak stůl, tak na židích provizorně nalepenou bublinkovou folii. Prostředí se musí uzpůsobit tak, aby vyhovovalo a neomezovalo zrakově postižené tvůrce. A polotovar se opět nechá pořádně zaschnout.
Přichází třetí a pro někoho snad nejtěžší fáze - dekorace povrchu vázy. Nikdo ji nechce nechat černou, smutnou. K dispozici je barva zlatá či měděná. Ale jak na to? Opět rada asistenta, jenže špatně se poslouchají dobře míněné rady, když každý nemá tu správnou představivost. Ale nakonec se dají všichni přesvědčit, že prostě a jednoduše to pokazit nejde, poněvadž každý kousek bude originální. Tak se puntíkuje, čárečkuje, u někoho bez toho, že by mohl posoudit svůj výsledek. Holt se musí spokojit s popisem druhých.
Ale všem se opravdu zadařilo. Sice ta doba tvoření byla nezvykle dlouhá, ale výsledný produkt radost udělá.