SEBEOBRANA – KONEC A NOVÝ ZAČÁTEK

Sebeobrana je poznání a obrana sebe sama, uvědomění si svého těla a jeho jednotlivých částí, vnímání své chůze, trénink mysli a duševního rozpoložení. Naše sebeobrana spočívá  v co nejlepším a hlavně nejúčinnějším využití jednotlivých úchytů, chvatů a kopů, které mohou  nevidomému, ale i osobě s omezenou prostorovou orientaci pomoci. Sebeobrana je o znalostech, všímavosti, vyhnutí se konfliktu a v případě nutnosti se umět bránit. Základem je psychika, na druhém místě taktika a strategie, a do třetice technika, chvat.

Jak už jsme na našich stránkách psali, kurz sebeobrany pro nás připravila naše dlouholetá dobrovolnice, kamarádka a instruktorka sebeobrany Lenka Zedková. Našeho intenzivního dvouměsíčního kurzu se zúčastnilo 10 cvičenců. Byli mezi námi bývalí reprezentanti královny sportu, sportovci, lidé se speciálním výcvikem, mechanik leteckých strojů, ale i lidé, kteří byli jakýmkoli sportem či fyzickou zátěží nepolíbení. Byli jsme dobrá parta nadšenců, která si sedla ve všech směrech a čas strávený při této aktivitě byl skvělý. Samozřejmě, že každý z nás měl určité obavy a stres z nezvládnutí určitých úkonů, nebo z nepochopení zadání, ale musím říct, že jsme to zvládli moc dobře.

Naše instruktorka opravdu nic nenechala náhodě a na tréninky přizvala i své kolegy, kteří nám byli nápomocni jak z hlediska psychologie, tak i po fyzické stránce. Měli jsme možnost vyzkoušet si spoustu modelových situací, při kterých jsme se vyprošťovali pomocí technik, které jsme se během kurzu učili.

A jaké jsou reakce všech zúčastněných? Dovolím si, nabídnout vám zpětnou vazbu jak instruktorky a jejich kolegů, tak nás všech účastníků kurzu. Řekla jsem si, že vypíchnu jen to nejvíce „nej“, ale jsou to tak krásná slova, že by byla škoda je neuvést celá.

A jelikož dámy mají přednost, tak začneme instruktorkou Lenkou. Co Ty na to Leni?

„Kurz sebeobrany jsem na žádost Pavly Andrýskové, DiS, vedoucí pracoviště SONS Zlín, přijala jako krásnou možnost naučit nevidomé a slabozraké znalostem a užitečnosti obrany a především jejich sebepoznání. Vzhledem k tomu, že jsem 4. rokem pomocnou dobrovolnicí pro nevidomé, tak jsem se na lektorování opravdu těšila, svět nevidomých znám a vím, jak je důležité jim poskytnout srozumitelné vysvětlení všeho, co s oblastí sebeobrany souvisí. Mám důvěru v sebe a v ně, že všechno zvládnou, co si pro ně připravím.

Cvičenců v kurzu bylo 10, převážná většina nevidomých, někteří slabozrací, tedy mají lehké vidění jen v určité části prostoru. Všichni se do kurzu zapojili s velkou vervou a zvědavostí, také s trochou obav, co když něco nezvládnou a zda je to složité. Oceňuji tedy nejvíce přístup všech, že se kurzu od první lekce účastnili a pečlivě poslouchali moje instrukce celé metodiky včetně psychologie a návodu, jak na to. Tím, že nevidomé a slabozraké beru jako plnohodnotné lidi, věděla jsem, že kurz je pro ně ten pravý. Vím, že vše se musí do detailu popisovat, trpělivost je mojí silnou stránkou, proto jsem do toho šla všemi deseti.

Kurz začal v krásné atmosféře, po důležitých cvicích a rozjezdu prvních kopů, úderů a technik, z napětí se stalo uvolnění, znalosti začaly cvičencům dávat vnitřní sílu a jistotu, začali chápat význam svého těla a vnitřní rozpoložení svých emocí, zkusili si intenzitu do adrenalinu, práci s dechem a jeho význam. Postřeh v prostoru, narušení diskrétní zóny, nacítění vzdálenosti a mnoho dalšího. Tím, že byli velmi soustředění, naslouchali, co mají dělat, tak vše zvládli s naprostým perfektním provedením a psychickou vyrovnaností a uměli si poradit v každé situaci, úhlu doteku. Také speciálně připravená modelová situace s cílem navodit pocit být pod tlakem a stresem, kde jsem zapojila ještě 3 své kolegy asistenty a také sebe, cvičence nezaskočila, zvládli to. Vyřešili tak a zkusili si situaci s jinými podmínkami, než jsou zvyklí a opět další krok k sebevědomí. Velká gratulace za udržení si své důstojnosti a umění se ochránit využitím všeho, co se v průběhu kurzu učili. 

Vývoj cvičenců šel vzestupně pozitivně nahoru už od 2. tréninku, kdy si základy osahali a už to jen a jen prohlubovali a zkoušeli dále. Cítila jsem na nich čím dál větší jistotu, teamovou spolupráci, odblokování strachu, ostychu a zlepšení koordinace těla a následně zlepšení komunikace a využití hlasu. Pochopili velký význam využití své bílé hole pro obranné účely a odblokování ostychu, když hůl ztratí nebo ji musí odhodit. Zde mají všichni obrovský pokrok v jistotě sebe sama. Umí si poradit, ví. Na to dále navazuje pochopení právních znalostí, které jsem jim objasnila a vysvětlila, co je to tzv. Nutná obrana a nepřiměřená obrana a Krajní nouze. I tyto znalosti je velmi pozvedly. Každá lekce tréninku posunula každého cvičence do většího zdravého sebevědomí a podle toho pak se všechno ukázalo, jak to má opravdu velký smysl a význam.

Z mé strany instruktorky i jako člověka dávám obrovskou pochvalu všem, je mi krásně sledovat, jak můj výklad byl srozumitelný, činy cvičenců to potvrdili. Chválím, že všichni posunuli své hranice a navýšili svou odvahu a sebehodnotu, přesnost, orientaci v prostoru i na těle.

Bylo mi velkou ctí se se všemi setkat, zacvičit, každému jednotlivci vysvětlit, jste úžasní lidi s velkým srdcem a odhodláním. Děkuji Vám, že jsem Vás poznala blíže a i Vy jste mně jako instruktorce velmi obohatili život nejen z poznání cvičení, ale hlavně lidskosti a že když se chce, všechno jde. Jsem velmi spokojená, že energie, se kterou jsem do kurzu šla a tréninky připravovala, zajistila své uplatnění a smysluplnost, a to díky Vám.“

 A jaký pocit měli její kolegové? Začneme Luďou.

„Z mého úhlu pohledu cítím, že tohle cvičení a tenhle trénink nevidomých má obrovský pozitivní vliv na jejich fyzický i osobnostní rozvoj. Co jsem navnímal během tréninku, jejich velký zájem o cvičení a chuť se někam pohnout, respektive se naučit v dnešní uspěchané a problematické době, stát se odolnějším a soběstačnějším.

Moje hlavní motto, které jsem si odnesl po cvičení s nimi…, že: nevidomý jsem já!

A děkuji Lence, že mi umožnila setkat se s těmito lidmi, nesnáším slovo …handicapovaný, prostě s těmito bezvadnými lidmi.“

Teď dáme prostor Petrovi č. 1

„Jak jsem vnímal kurz sebeobrany pro nevidomé? Když mne Lenka oslovila, abych jí pomohl na kurzu sebeobrany pro nevidomé, byl jsem na pochybách, jestli tuto žádost akceptovat, protože doposud jsem se s kurzem pro tyto lidi nesetkal a obával jsem se, jak by mohli nevidomí zvládat různé prvky sebeobrany, když neuvidí co dělat a jak.

Nakonec jsem své obavy a nejistotu potlačil a na žádost Lenky kývl i kvůli jejímu nezměrnému nadšení pro věc. Kurz se konal ve skvělých prostorách, kde nebylo potřeba mnoho upravovat a po krátkém obeznámení se situací a plánem činnosti se rovnou začalo cvičit, protože každý prostoj ubíral cenný čas na výuku.

V momentě, kdy se začalo cvičit, se mé obavy postupně rozplývaly a přicházelo jedno překvapení za druhým. Ti nevidomí, slabí a bezbranní lidé se nakonec ukázali jako velice kurážní, silní a odhodlaní se postavit všemu co jsme si na ně připravili. Ať už to bylo cvičení na poznání sama sebe a svého kruhu bezpečí nebo přímá konfrontace s napadením, kdy nevěděli, co přijde a odkud. Byla radost sledovat, jak dokážou reagovat a uplatňovat vše, co je Lenka za poměrně krátkou chvíli naučila.

Naprosto mne ohromilo, co za tak krátkou dobu zvládli vstřebat a následně použít k vlastní obraně. Překvapila mne jejich vůle se všemu postavit čelem, naučit se vše nové a překonávat veškeré pocity, mnohdy i velmi nepříjemné, které nastávaly při různých situacích.

Po ukončení tréninku jsem chtěl poskytnout rychle zpětnou vazbu, ale jednoduše to nešlo, neboť to pro mne byla taková zkušenost, kterou jsem musel vstřebávat trochu déle, než je

u mne zvykem. Ještě teď vnímám tu energii a vůli se učit, která vyzařovala ze všech zúčastněných stejně jako vděčnost za to, že se mohou naučit něčemu novému a hlavně v dnešní době čím dál více potřebnému.

Musel jsem se sám nad sebou zamyslet a stále dokola ve mne hlodá myšlenka, jestli to nejsem náhodou já, kdo neviděl a byl ten slabší ... „

A co Petr č. 2?

„Kurz sebeobrany s tímto zaměřením byl pro mne něčím novým. Asistoval jsem sice pouze na jedné lekci, ale i tak si myslím, že to byla velmi přínosná zkušenost pro mne i pro všechny účastníky. Musím hlavně podotknout, že mě mile překvapil zápal všech cvičících a snaha, která se zase tak často na kurzech v takové míře neobjevuje. Dále pro mne bylo poučné pozorování používané metodiky vedoucí kurzu a také její práce s cvičenci. Paní Zedková používala mnoho cviků, pro rozvoj jak pohybové složky tak i psychické. U několika cvičenců byly z počátku viditelné obavy a nejistota v pohybech a postoji. Nicméně i v průběhu těch dvou hodin kurzu byl zřetelný posun všech účastníků. Z mého pohledu tedy musím hodnotit tento kurz jako velmi přínosný pro všechny strany a myslím si, že by se podobných aktivit mohlo pořádat více pro všestranný rozvoj zájemců.

Pohled na účastníky kurzu a lidi bez zdravotních omezení

Podle mého názoru není mezi nevidomými a lidmi bez zdravotních omezení  moc velký rozdíl. Jediné v čem se tyto dvě skupiny zásadně liší je použitý přístup a při cvičení odlišné metody pro rozvoj určitých dovedností. Dále si myslím, že problém vzniká právě při snaze o moc velké ohledy na takto znevýhodněné osoby, neboť to jsou z toho, co jsem měl možnost vidět velmi aktivní a samostatní lidé.  Právě tyto přílišné ohledy pravděpodobně často zapříčiňují to, že si mohou připadat nejistě či dokonce neschopně, i když to není pravda.“

Tak co na to říkáte? Krása. Musím říct, že při čtení těchto postřehů, jsem vypotřebovala tolik kapesníků jako už dlouho ne.

Teď přidám názory a hodnocení kurzu nám účastníkům.

Dan

„Mám pocit lepšího sebevědomí a každopádně je to dobrá sportovní aktivita, která se v případě ohrožení může hodit. Co mi doma malé prostory dovolí, tak každé ráno cvičím, když se mně chce i přes den, a mám pocit, že ráno se tím trochu rozproudím a nabudím, a přes den odreaguju.

Eva č. 1

„Tak co mi kurz sebeobrany dal a vzal? Vzhledem k mé nátuře bojovnice, snad až rváčky za práva ubližovaných mi více dal, než vzal, byť se to zcela neslučuje s významem slova „sebeobrana". Dříve, když mě postupná ztráta zraku ještě skoro neomezovala, jsem bránila slabé, a to i fyzicky. Nyní mám zraku natolik málo, že mé sebevědomí spadlo na samé dno všech upadlých sebevědomí a proto jsem, když mi byla nabídnuta možnost chodit na kurz sebeobrany, ji s velkou chutí využila. Kurzem mé sebevědomí stouplo, protože jsem dnes schopná postavit se případnému útočníkovi... nevím, jak úspěšně, ale se ctí!

Nehledě na společenský dopad, který na mě kurz měl. S lidmi, které jsem již znala, se těmito setkáními vztahy prohloubily a navíc mi do života přišli i noví lidé a to je vždy obohacení.“

Robert

„I přes mé zkušenosti se sebeobranou z dřívějška, jsem se díky těmto lekcím naučil spoustu nových technik z obrany a psychologie. Také mě velmi překvapilo nadšení ostatních členů. Pod vedením zkušené lektorky byl tento kurz velmi zajímavou a přínosnou zkušeností.“

Mário

„Tento kurz mne naučil hodně užitečných věcí jako např. všímání si prostoru a také okolí a postřehnout, kdy začínám být ohrožen a podle toho také reagovat, abych mohl odvrátit útok. Samozřejmě je také dobré vyhnutí se konfliktu a znát sám sebe a své pocity v krizových situacích. Pro nevidomé a také handicapované je rovněž užitečnou pomůckou hůl a s ní spojená technika, jak s ní manévrovat a znemožnit útok agresora. Dále je zde možnost volání z mobilu a sdělení známému, kde se právě nacházím, aby mi mohl být nablízku. Seznámil jsem se také s tím, že máme nosit peněženku ve vnitřní kapse a nikoliv zadní kapse u kalhot. V právním minimu jsem se dověděl také o tom, že přiměřenou obranu povoluje trestní zákon 40/2009 Sb. dle určitých pravidel. Jsem rád, že jsem mohl tento kurz absolvovat a že mohu tyto znalosti a dovednosti použít ve svém životě, což jsem i provedl.

Katka

„Na kurzu mě překvapilo zejména poznání, že sebeobrana není jen o tom naučit se ubránit při napadení, ale hlavně o vnímavosti, všímavosti  a dalších znalostech, které případnému útoku mohou předejít. Dále to, že sebeobrana přináší nejen zvýšení tělesné kondice, psychické odolnosti a sebedůvěry, ale že může dojít i k přerodu osobnosti. A nakonec mě docela vyděsilo poznání, jak málo stačí, abychom člověku hodně ublížili a jak málo o tom svém těle vím!“

Eva č. 2

„Naučila jsem se různé možnosti sebeobrany a jednání v krizových situacích, nejen co se týká fyzické obrany, ale také psychologické techniky odrazení potencionálního útočníka. Kurz mi také pomohl posílit sebevědomí s tím, že nyní v krizové situaci vím, co mám nebo co můžu udělat a nemám se bát jednat, popř. požádat o pomoc druhé.“

Jirka

„Kurz sebeobrany předčil má očekávání, protože kromě praktických technik mě nasměroval práci se svým Já. Zjistil jsem, že sebeobrana je především stav, kdy jsme si jisti sami sebou, dokážeme se kontrolovat, koncentrovat a použít co nejpřiměřenější obranu“

Vojta

„S kurzem jsem byl spokojen na výbornou a a byl jsem z něj nadšený. Netušil jsem, jak snadné může být, naučit se ve vypjaté situaci správně zareagovat. Takovýto kurz bych klidně doporučil i těm, kteří se toho spíše báli.  V sebeobraně totiž nejde jen o techniku, ale i o práci s psychikou  a sebevědomím, které dokáže drtivou většinu problémů vyřešit i bez použití síly. Pokud už ale k něčemu opravdu dojde, pak se dobře zvládnutá technika velice hodí. A to ani nemusíme použít zrovna žádnou velkou sílu.“

Za mě samotnou musím říct, že mě tento kurz dal neskutečně mnoho. Vzhledem k tomu, že mně žádný sport není cizí a během své životní a sportovní kariéry jsem jich vyzkoušela mnoho, od nejvyšší úrovně až po rekreační sport, řadím sebeobranu jako jeden z mých oblíbených. Do cvičení jsem šla opravdu naplno, což mé tělo potvrdilo skoro po každém tréninku, když jsem objevovala svaly mého těla i na místech, kde bych to neřekla. Kurz sebeobrany mi dodal více klidu, jistoty a zdravého sebevědomí. Často myslím na slova jako poslouchat, vnímat, cítit, pozorovat, být obezřetný, stereotyp. Věřím tomu, že kdyby došlo na lámání chleba, jsem schopna využít některou z technik a ubránit sebe sama. A jak říká naše instruktorka: „Je dobré umět základy sebeobrany a nikdy ji nepotřebovat, než neumět nic a náhle ji potřebovat“.

A protože se nám kurz líbil moc a protože nechceme zapomenout nic z toho, co jsme se naučili, dohodli jsme se, že budeme v sebeobraně pokračovat i nadále. Už teď se moc těšíme na červenec, to nás totiž čeká opáčko z toho, co jsme se naučili a ještě něco navíc.

Chci moc poděkovat Lence za bezvadnou přípravu všech lekcí, podrobný slovní popis každé akce, následné ukázky na každém z nás, abychom si to všechno zažili a nacítili, abychom si uvědomili každou část našeho těla. Za zpracování příručky sebeobrany pro nevidomé a slabozraké, na kterou jsme během našich debat narazily a řekly si, že by bylo dobré ji mít k dispozici k oživení všeho, čím jsme společně prošli. Za kluky – kolegy, kteří za cenu svých dovolených a volného času přišli a předali nám něco ze svých zkušeností a znalostí. Díky moc.

Děkujeme také Zlínskému kraji, díky jehož dotaci z programu na podporu sociálně zdravotních aktivit, která pokryla větší část nákladů, jsme mohli tento kurz uspořádat.

text: Pavla Andrýsková, DiS.