REHABILITAČNĚ-OZDRAVNÝ POBYT 2020

Nejprve vysvětlení týkající se hotelu MAS. Hotel tohoto názvu postavila a do provozu uvedla firma BAŤA v roce 1939. Do Sezimova Ústí však již několik let před tímto datem převedla firma část své strojírenské výroby ze Zlína. Je známo, že Baťa pro své zaměstnance stavěl nejen rodinné domky, ale i budovy k jejich veřejnému využívání.

Z Olomouce jsme na místo pobytu byli převezeni hotelovým autokarem a během jeho jízdy jsme dostali obálky s našimi jmény a číslem přiděleného pokoje. V obálce byl přiložen velmi dobře a podrobně vypracovaný plán celého pobytu, dále rozpis pěti procedur (v ceně pobytu) nabídka zájezdů, program na večery, a to hlavní, kdy a v kolik hodin se vydává jídlo.

Jaké procedury jsme absolvovali? Bylo jich pět a byl tam zábal, masáž, magnetoterapie, přístrojová masáž chodidel a uhličitá koupel. Po celý den byl volný vstup do bazénu s vyhřívanou vodou a kdo měl zájem mohl si další procedury přikoupit. Větší část členů naší odbočky se v rámci rekondice, podpořené dotací Ministerstva zdravotnictví, zúčastňovala pohybových a vzdělávacích aktivit vedených pracovnicí odbočky – např. tréninky paměti, soutěže, komentované prohlídky, dvakrát cvičení v bazénu apod.

Neopomenu stravování, ale nejdříve zdůrazním, že po vstupu do jídelny si každý přicházející vydezinfikoval ruce. Jídlo bylo servírováno formou švédských stolů od snídaně, obědů a večeří - polední a večerní menu bylo v pěti druzích, bylo kvalitní a dobře připravené. Personál? Bylo pro nás milým překvapením, že personál byl vstřícný a mnoha účastníkům jídlo na talíř nejen naservíroval, ale odnesl jej až na stůl. Jiným milým překvapením pro nás bylo, že na několika stolech při vstupu do jídelny byly umístěny tabulky s názvem „SONS Olomouc Rezervace.“ 

Jak jsme prožívali volný čas odpoledne? Někteří z nás se vydali na nedaleký Kozí Hrádek, kde žil a kázal Mistr Jan Hus, jiní se vydávali na prohlídku města, nebo se městskou dopravou přepravili do Tábora. Zapomenout, že v Sezimově Ústí má hrobku někdejší prezident Eduard Beneš i s manželkou Hanou, by snad mohlo být neodpustitelné a její návštěva se tak stala samozřejmostí.  Plně jsme využívali i nabídky našich dočasných hostitelů k uskutečnění fakultativních zájezdů, kterých pro nás připravili celkem pět. A k nim patřila návštěva Čapího hnízda, zámku Jemniště, Červené Lhoty s prohlídkou renesančního vodního zámku, Jindřichova Hradce. Posledním zájezdem byla návštěva Zámku Hluboká a po jeho shlédnutí se vyjelo ještě k návštěvě Holašovic, typické jihočeské vesničky, která je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Jak jsme prožívali večery? Někteří vycházkami do okolí, posezením na terase hotelu, jiní na pokoji a sledovali program televize, někteří v případě potřeby zasedli k počítači, který byl na chodbě k dispozici každému. Dvakrát jsme se po dvacáté hodině sešli v jídelně k poslechu živé hudby a tanci.

Poslední večer pobytu jsme se my „Olomoučané“ sešli v jednom sálku k závěrečnému ohodnocení pobytu. Hlavní slovo měla organizátorka Klárka Kočí, pracovnice SONS, které patří poděkování za to, že se o nás velice dobře starala. Každý z nás pak obdržel dotazník k provedení hodnocení celého průběhu pobytu - hodnotilo se známkami jako ve škole. Nebylo překvapením, že celkové hodnocení pak bylo oznámkováno číslem JEDNA.

Jan Burian, Uničov