Prosincová

VLOČKY Z NEBE PADAJÍ,

POSELSTVÍ VÁM PŘEDAJÍ.

KAŽDÁ JAKO JISKŘIČKA

ZLEHKA PADÁ NA VÍČKA.

POHODU A KLID VÁM NESE,

JEN NA CHVÍLI ZASTAVTE SE,

NÁLADU SVÁTEČNÍ MĚJTE

A S ÚSMĚVEM ROZJÍMEJTE.

KOSTEL SE MAJESTÁTNĚ TYČÍ

A KOLEM JISKŘÍ PROSINEC.

I TEN CO NEVIDÍ

PŘICHÁZÍ CESTOU

BOŽÍM SLOVEM DLÁŽDĚNOU

VSTUPUJE TAM

KDE HŘEJE TEPLO LIDSKÝCH SRDCÍ

A SVÍČKY Z ADVENTNÍCH VĚNCŮ

A V TUTO CHVÍLI

I BEZE ZRAKU

VIDÍ TO CO OSTATNÍ.

VŠUDE ZNÍ HUDBA

A JEJÍ TÓNY

SE DO DUŠE VPLÉTAJÍ.

PŘICHÁZÍ SLAVNOSTNÍ

VÁNOČNÍ ČAS

A ON STOJÍ

OČI PLNÉ SLZ DOJETÍ

V KOSTELE

CO SE MAJESTÁTNĚ TYČÍ

A ZA OKNY JISKŘÍ PROSINEC.

(autorka: Vlaďka Mrňková, členka SONS ČR, z. s., OO Jeseník)